OKÉNKO DO 2.TØÍDY- nahlédnutí è.23
Školní výlet je pro dìti signálem, ¾e u¾ se opravdu blí¾í konec školního roku. Pro uèitele zále¾itostí spíše infarktovou, ale o to radostnìjší, pokud to dobøe dopadne a vše vyjde tak, jak mìlo. Dìti se tìší -abych nepøehánìla- tak od bøezna.
Nás na výlet ve støedu dokonce doprovodilo i sluníèko. Autobus vyrazil smìrem na Prahu, dìti spokojenì poèítaly øízky v batohu a zodpovìdnì rozmýšlely, za co utratit všechny peníze, které dostaly jako kapesné od rodièù, babièek, tetièek..
„Já ani nevím, na co se mám tìšit nejvíc,“ povzdychl si Štìpánek, „asi na všechno.“
Po pùl hodinì jízdy se chtìlo èùrat prvnímu, po dalších deseti minutách celému autobusu. Trochu jsme to oddálili zpìvem všech mo¾ných písnièek, jaké nás jen napadly, pøed Prahou u¾ to bylo akutní. Pan øidiè chápavì zastavil u lesíka, a tak jsme vyøídili nejen zále¾itosti hygienické, ale také první svaèinu.
Pøed desátou jsme byli u cíle. V Praze na Výstavišti jsme zamíøili k Moøskému svìtu. Stánek se suvenýry byl okam¾itì obklopen nakupujícími chlapci a holèièkami a pøesto¾e jsem jim radila, ¾e nejlepším dárkem je pohled, moc jsem neuspìla. Do batù¾kù se stìhovali ¾raloci z umìlé hmoty všemo¾ných barev, zuby dravých ryb i rùzné barevné kamínky- prostì nakupovat, to je slast.
A pak u¾ jsme procházeli kolem nádherných exotických ryb, ¾ralokù, moøských koníkù i krokodýlù. I ten rejnok, který prý celý den spí a ani se nehne, se nad námi smiloval a aby se neøeklo, obeplul za velkého jásotu dìtí dvì koleèka kolem akvárka. Jedinou vadou na kráse byl zákaz fotografování s bleskem no a bez blesku to nìjak nefungovalo. Fotku odtud máme jen jednu jedinou.
Krásky a zvíøe
To jsme si ale vynahradili na výstavì èíslo dvì, Giganti-doba ledová. U pravìkých ¾ivoèichù- dávných obyvatel naší planety, jsme se fotili s chutí a rádi a kdy¾ jsem ujistila ty nejbojácnìjší, ¾e ty ïábelské strašidelné zvuky opravdu nevydávají modely mamutù èi šavlozubých tygrù, ale skryté reproduktory, rozbìhli se všichni samostatnì prostorem a zkoumali a diskutovali u ka¾dého zvíøete. Na této výstavì nás lákala i závìreèná tøešnièka na dortu- zrcadlové bludištì, unikátní svou velikostí.
Asi nejznámìjší bludištì na Petøínì má 58 zrcadel, tohle jich má 188. Dìti dostaly na ruku rukavice, aby skla neupatlaly a s pouèením, aby šly pomalu a šátraly rukama pøed sebou, byly vpuštìny do „arény“. Vlezla jsem za nimi- polilo mì horko. Mìla jsem pocit, ¾e se odtud nevyhrabu nikdy. Dìti spokojenì vøeštìly, ka¾dé z nich jsem vidìla nejménì 4x, nešlo poznat, co je dítì a co jeho odraz v zrcadle. Kdy¾ jsem jim chtìla podat ruku, vìtšinou jsem chmátla do prázdna.
Zrcadlo, zrcadlo…
Ti nejbláznivìjší se vymotali s boulemi na hlavì, ubreèený byl jen jeden, zá¾itek to byl ohromující. Tak ještì honem nákup plyšových zvíøátek (opìt pohrdnuto pohledy) a jdeme dál.
Prùzkumníci v Planetáriu…
Naším posledním zastavením se stalo Planetárium. Vìtšina dìtí tu byla poprvé v ¾ivotì. Vesmír je uchvátil. Hvìzdy a hvìzdièky na setmìlé kopuli, jejich pohyb noèní oblohou… „Paní uèitelko, my se toèíme…,“ vykøikla Barunka. Pøipadala jsem si, jako kdy¾ v létì v noci zakláním hlavu. Velký vùz, Malý vùz…u¾ aby ty prázdniny fakt pøišly.
Kluci, to je teda záhada…
Dojedli jsme, co komu ještì zùstalo v batohu, dopili poslední zbytky limonád. Blinkací dìti spolkly Kinedryly a šup zpátky do autobusu.
Nejprve mrtvolky zmo¾ené vedrem a únavou z celodenních dojmù, èím blí¾ k domovu, tím víc o¾ívající a nakonec úplnì èiperné dìtièky vyskákaly pøed školou rodièùm do náruèí a jeden pøes druhého líèily své dojmy a tahaly z batù¾kù dárky.
Letošní školní výlet je za námi.
Kompletní 2.A na výletì...
Eva Procházková
Další èlánky autorky: