OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.12
Stromeèek stojí a je to fešák. Barborèin dìda nám vybral krásný smrèek a naše vlastnoruèní ozdoby spolu s dìtmi pøinesenými svìtýlky se na nìm bájeènì vyjímají. Nálada ve tøídì je èím dál ménì na uèení a èím dál víc na jásání. Ráno si zhasneme, zatáhneme ¾aluzie, rozsvítíme stromek a svíèky a zpíváme koledy. Jak nám to krásnì jde...
Tøída, kam chodil Míša, ne¾ se k nám pøistìhoval, nám poslala vánoèní pohlednici, a tak jsme se rozhodli odpovìdìt. Dìti psaly mo¾ná své první dopisy v ¾ivotì. A šlo jim to bájeènì- posuïte sami.
A proto¾e ta škola je od nás pouhých 10 km, øíkali jsme si, ¾e by bylo docela fajn, a¾ bude na jaøe hezky, dojít na pùl cesty a tam se s tìmi neznámými druháky potkat – pokud budou taky chtít. Lukášek –tak trochu- nedával pozor, vyslechl tak polovinu této informace a doma zaèal líèit, ¾e druhý den vyrá¾íme na pochod. Vy¾adoval batù¾ek, øízek a hodnì teplé obleèení. Ještì¾e jeho maminka svého chlapeèka zná. Zdálo se jí to divné, a proto veèer zavolala jiné mamince, aby se pøeptala…
Všechno se u¾ u nás toèí kolem blí¾ících se svátkù, i ten domácí úkol v pátek: doma bez øíkání s nìèím pomoci èi udìlat rodièùm nìjakou radost. Pár holèièek si bezradnì vzdychlo: „Naše mamka u¾ má všechno hotové.“ No, nevím, jestli by s nimi maminky souhlasily a pokud ano, upøímnì jim závidím. Ale vìtšina dìtí na mì spiklenecky mrkala, jako ¾e ony u¾ vìdí, èím pomohou.
A tak tøetí adventní nedìli bylo v rodinách našich druhákù bez pobízení: 6x umyto nádobí, 5x vyluxováno, dále zality kvìtiny, pohlídána sestra, uklizeno v koupelnì i v kuchyni, vysypány odpadky, ozdoben stromeèek, vyhrnut sníh a dokonce i odnesen pøeká¾ející ¾ebøík. Doufám, ¾e na mì rodièe v dobrém vzpomínali… (Ane¾èina maminka mi se smíchem vyprávìla, jak se holèièka „tajnì“ zavøela v koupelnì a vzornì pøerovnala všechny lahvièky, dodnes se maminka v novém systému nemù¾e vyznat)
Obhlédla jsem jablka, která dìti 1x týdnì dostávají v rámci akce "Ovoce do škol" a usoudila jsem, ¾e jsou vhodná k pøedvedení vánoèního zvyku hledání hvìzdièky. Krájeli jsme a jásali. Kdyby to náhodou nevyšlo, mìla jsem „po ruce“ výmluvu, ¾e to je jen jako, proto¾e není Štìdrý den. Hvìzdièky ale byly všude, tak jsem si oddychla.
Po Barborkách mìla svátek Lucinka, a proto dostala „speciální pøednost“ pøi házení pantoflem (tedy baèkorou). To je druhý vánoèní zvyk, který se dá ve škole bez problému uskuteènit, pokud tedy nedojde k trefení hlavy spolu¾áka, co¾ se musí hlídat. Špièka støevíèku ven ke dveøím- holka se nám pøíští rok zamiluje, špièka obrácená dovnitø do tøídy znamená, ¾e nikam pokukovat nebude (trochu jsme to upravili, i kdy¾ nìkterá dìvèátka tvrdila, ¾e u¾ ¾enichy dávno mají). Lucka mìla dnes krásnì vlnkované vlásky a moc jí to slušelo.
S velkou chutí v rámci emancipace házeli i kluci a výbuchy smíchu se ozývaly, a» u¾ byl výsledek jakýkoliv. Jen Filip se nám tak trošku „naštval“, kdy¾ špièka jeho baèkory namíøila pøímo na dveøe. Jeho toti¾ holky „zásadnì nezajímají“. Uklidnilo ho a¾ ujištìní, ¾e je to jen hra, proto¾e by musel být dívka, nejménì o 10 let starší a házet o pùlnoci na Štìdrý den.
„Paní uèitelko, víte, co je to eidam?“ zeptal se mì Tadeášek o pøestávce. „No, sejra,“ odpovìdìla jsem a ani jsem nevzhlédla od sešitù, které jsem právì opravovala. „Ne, je to sýr,“ objasnil mi s úsmìvem a odkráèel. Poté se u stolku zastavila Ane¾ka: „Já mám lou¾i vody pod taškou a nevím, od èeho.“ S radostí jsem vyslechla ujištìní, ¾e uvnitø tašky je sucho, záhadu jsme dál neøešily a spoleènými silami jsme podlahu usušily.
Tatínek Kuby mi vìnoval skvìlý dárek – video s nahrávkou 1.školního dne v 1.tøídì, našeho vystoupení na akademii a závìreèného vysvìdèení. Pustíme si ho na rozlouèenou pøed vánoèními prázdninami.
Dìti se tìší na Je¾íška, my dospìlí na pár chvil klidu…
Krásné Vánoce vám všem.
Eva Procházková
Další èlánky autorky: