Za motýly a PET lahvemi
V pra¾ské Botanické zahradì najdete v¾dy nìco zajímavého. Stovky lidí se tam minulou nedìli vypravily, vìtšinou s fotoaparáty, aby na nich zvìènili líhnoucí se a poletující motýly.
Byli jsme mezi nimi a také jsme lovili. Motýli létali ve všech èástech skleníku Fata Morgana, usedali na rostliny i okna. Nìkteøí neukáznìní návštìvníci je dokonce brali na prsty, jiní poctivì èekali, a¾ roztáhnou køídla, aby mohli tu krásu zvìènit. Chvílemi se nedalo po úzkých cestièkách ani projít, proto¾e lidé nefotografovali jen motýly, ale i kvetoucí tropické kvìty a luštili nápisy u stovek nezvyklých rostlin. Nedìle pro fotografy není nejvhodnìjší návštìvní den, ale bylo pravé aprílové poèasí, chvíli zasvítilo sluníèko, a pak zas zapršelo. Tak není mo¾né se návštìvníkùm za výbìr divit.
Nebudu tentokrát referovat o kytièkách , ani o motýlech, o tìch u¾ jsem tu psal v minulých letech, ale o nìèem jiném: o soubì¾né výstavì Veroniky Richterové, nazvané
Pet Tropicana
Autorka výstavy se v posledních šesti letech zamìøila na tvorbu artefaktù z PET lahví a tuto novinku nazvala souhrnným názvem PET- ART.
Všechny vystavované plastiky jsou harmonicky sladìné s ¾ivou pøírodou, a tak není úplnì snadné všechna zvíøata èi kvìtiny objevit na první pohled. Dominantou výstavy PET TROPICANA je tøi metry dlouhý statný krokodýl, jeho¾ tìlo tvoøí více ne¾ 170 lahví, z nich¾ nìkteré jsou uzavøeny víèky, a tak se krokodýl snadno udr¾í na vodní hladinì, odkud sleduje pøíchozí návštìvníky. Na výstavì lze zhlédnout více ne¾ šedesát plastik. Zajímavými „petovými“ exponáty jsou napøíklad východoaustralský pták lemèík hedvábný nebo hejno kaloòù, dikobraz, luskoun, motýli, chameleón atd.
Dùkazem toho, jak dokonale se plastiky snoubí s vegetací je napøíklad pozoruhodný východoaustralský pták lemèík hedvábný. Lemèík si místo hnízda staví z vìtvièek pracné loubí. Samièku láká tím, ¾e sbírá všemo¾né pøedmìty modré barvy a zdobí jimi okolí své domácnosti.
Návštìvníci jsou plastovými artefakty doslova šokováni a vìtšina pova¾uje jejich umístìní do skleníku za naprosto nevhodné a ne¾ádoucí. Kolem lemèíkova hnízda je smetištì a nikdo nechápe, proè. Pamìtní kniha se hem¾í zápisy vyslovujícími nesouhlas s umístìním výstavy a nejeden tvrdí, ¾e plasty patøí do kontejneru a ne do skleníku. Jsou i tací, co po¾adují jejich odstranìní a jméno odpovìdné osoby, která umístìní povolila, ale i tací, kteøí to pova¾ují za zajímavý poèin. Nadšenými zastánci jsou zejména dìti. Takový názor má v souladu se svým ètyøletým synem napø. i re¾isér Jan Høebejk.
Co na to øíci?
Plastiky samy o sobì jsou zajímavé, nápadité a svìdèí o dokonalém øemeslném zpracování. Otázkou tedy zùstává, zda byl š»astný nápad je umístit do skleníku, kam lidé chodí získat pozitivní náboj pøi pohledu na dokonalost pøírody: kvetoucí rostliny, podivuhodné tvary a v daném pøípadì na roztodivné tropické motýly, které jinak v naší pøírodì neuvidí.
Poblí¾ vchodu je podzemní chodba, dno jezírka, v nìm¾ za sklem plavou tropické rybièky, z nich¾ mnohé máme v domácích akváriích. Kdy¾ pak na skalce uvidíte trùnit ryby plastové, je to šok, který by snad mohl být pøekonán jen pìknì vybarveným trpaslíkem ve svì¾í zeleni tropické pøírody. Není divu, ¾e to mnozí také tak poci»ují.
®ijeme demokratické zemi, alespoò tak se nám to tvrdí, a tak se mù¾eme setkávat s jevy, které se nám nemusí líbit. Mù¾eme to hlasitì vyjádøit, napsat, ale to je asi tak všechno, co je v naší moci. Jiní mohou mít názor opaèný, a i to je jejich právo.
Ivo Antušek