U¾ je tady
Letošní zima byla opravdu nekoneèná. Jako špatnì chodící jsem si spíš pøipadala jako vìzeò a tak došlo i na dosud netknutou krabici starých vzpomínek - opisovat se nemá, ale kdy¾ opisuji sama od sebe, tak to snad takový prohøešek není - napsala jsem v dobì, kdy jsem redaktorovala v radnièních novinách Prahy 1 takové uvítání k prvnímu jarnímu dni. A dnes jsem se na nìj dívala s nostalgií a neodolala jsem tu vzpomínku o¾ivit a pøiblí¾it to jaro i vám. Tím co je - nebo bývalo tehdy pøed lety pro jarní Prahu typické - babky s košíky snì¾enek.
U¾ je tady!
Opravdické, nefalšované, dokonce úøednì potvrzené - JARO. A nic neznamená, ¾e tøeba zrovna dneska venku není nic moc, ¾e sem tam ještì rádi navlíkneme svetr. Koneènì skonèil ten nejdelší mìsíc v roce - únor (já vím, ¾e má nejménì dnù, ale kdy¾ on se zdá tak nekoneèný, jak je zima, nevlídno a to jaro ne a ne nakouknout!). Prostì to je nejkrásnìjší èas v roce, kdy i ta nejokoralejší duše pøinutí ruku, aby sáhla do penì¾enky, a s pocitem nìhy a tøeba i tajnì, schovaná za mrzutou tváøí, pøivoní k svazeèku bílému, èi modrému, který za námi do mìsta pøinesly babky v šátcích.
Proto¾e ony moc dobøe vìdí, ¾e babka v šátku s ošatkou jarních kytek - to je "imiè" a spolehlivá tradièní svìtová znaèka dobrého jarního zbo¾í.
Doma se tøeba zpod šátku vyhrne odbarvená bujná kštice na zrz, babèa v d¾ínách si dá kafíèko a nohy na protìjší ¾idli a vnouèata vy¾ene na další fialky nebo snì¾enky. Ale tøeba i pùjde sama, v¾dy» venku je tak krásnì a voòavo, ¾e i ta nejokoralejší podnikavá duše neodolá a ....
Vlastnì nevím, proè se pevná rozhodnutí k nápravì vyhlašují o novoroèní noci. Taková nádherná rozhodnutí by se mìla s povznášejícím pocitem v duši hlasitì vykøikovat stromùm v lese anebo alespoò na stráni petøínské èi ve Stromovce se s nimi svìøovat kachnièkám v rybníèku - ale pozor! Bude dáno ve veøejnou známost, proto¾e všechno vykdákají, tak¾e budete to muset také splnit. Ale docela urèitì vím, proè se mìsíc bøezen stal mìsícem knih. Proto¾e kní¾ky jsou snad to nejlepší, co jsme si my lidi nadìlili, a proto¾e ty vùbec nejkrásnìjší svátky jara jsou ve slovech básníkù.
Jestli¾e vám nìkdy v øíjnu budu tvrdit, ¾e nejkrásnìjší èas roku je podzim - no vlastnì copak není? Ta zadumaná ml¾ná odpoledne ... tak dost! Koneènì tedy skonèila zima (a kdopak to kdy o ní øekl, ¾e není také krásná?), je tady jaro s pøíslibem vùní, nového ¾ivota, úspìchù!
Køehké zelenì, barevných kvìtù a lijákù a cákancù aut - prostì je tady ¾ivot. A je to vlastnì jedno, jestli v bøeznu èi v listopadu. je prostì celý nový, celý krásný, a» se tváøí, jak chce.
Stvrzuji sice neúøednì, ale z hlubokého pøesvìdèení svým podpisem
Naïa Vencovská
Další èlánky autorky: