Minulost lékařství na výstavě

Praha je místem, kde zájemce vždy najde něco pozoruhodného k návštěvě či nahlédnutí, pokud ovšem má zájem poznávat. Mým posledním cílem se stala výstava Minulost lékařství a léčitelství v českých zemích od středověku do počátku 20. století, kterou nejen pro Pražany připravila Novoměstská radnice ve spolupráci s mnoha dalšími odbornými institucemi.
Je na ní mnoho zajímavých exponátů, počínaje originály nejstarších českých herbářů Jana Černého (1517) a Pierra Andrea Mattioliho (1562 a 1596), unikátní kolekce amuletů a škapulířů včetně polykacích obrázků „délek Ježíše Krista“ a Panny Marie, voskových obětin, a ranhojičských nástrojů raného středověku.

Ve středověku bylo jen velmi málo studovaných lékařů a léčení spočívalo na potulných lékařích – empiricích, na ranhojičích, kýlořezcích a kamenořezcích, okulistech, porodních babách, bradýřích a lázeňských, kteří dělali i drobné chirurgické výkony.Tito lidé mnohdy mívali velké zkušenosti a byli úspěšní, protože nebyli ovlivněni pravidly scholastické medicíny. Kromě toho žili na venkově léčitelé, bylináři, mastičkáři, kteří si své zkušenost předávali, zejména v rodině. Leccos pozdější medicína převzala, např. trhání zubů, pomoc rodičce, vodoléčbu aj. Většinu zdravotníků tedy ve středověku zajišťovali ranhojiči či chirurgové. Ti pouštěli žilou, odstraňovali oční zákal, trhali zuby a dovedli, bez narkózy či asepce, operovat kýlu nebo vyjmout močové kameny. Drobnou chirurgii prováděli i kati, kováři a další řemeslnící.

Mnozí lidé se v nemoci obraceli modlitbě, svatým patronům, k zaříkání a věřili v moc amuletů a škapulířů, které měly chránit nositele před zlými silami, nemocemi i náhlou smrtí. . Svrchu uvedené „délky Ježíše Krista“, zdobené pásy papíru či látky, se nosily na těle, nebo se věšely nad dveře jako domovní požehnání.

Také léčení zvířat bylo na venkově stejně důležité, protože ta znamenala obživu pro rodinu.
V druhém překladu Mattioliho herbáře do češtiny už se nacházejí recepty na přípravu destilovaných aromatických vod a vín, olejů, sirupů a octů a dokonce i lektvarů a mastí. Počátkem 18. století proslavil Vincenc Priessnitz vodní kůry a trvalou popularitu léčbě studenou vodou zajistil bavorský farář Sebastian Kneipp.

Moderní farmacie také prošla složitým vývojem k specializovanému vědecky fundovanému oboru. Vědecký vývoj doprovázely snahy státu a lékařské obce vymezit jasnou hranici mezi lékem a „elixírem“, mezi léčením a šarlatánstvím. Oficiální i populární farmacie se vždy vzájemně ovlivňovaly a učenci mnohdy čerpali z tradiční zkušenosti léčitelů.

Objevy moderní medicíny, jako elektřina či radium, se stávaly nástrojem lékařství i léčitelství.
Výstava na Novoměstské radnici na Karlově náměstí představuje mnoho veřejnosti neznámých exponátů ze sbírek českých muzei i soukromých sběratelů a potrvá do 28. ledna 2010, denně mimo pondělí.

Ivo Antušek