Milovaná paní učitelka

Deník paní učitelky…. velmi hezké čtení. Nedalo mi, abych k povídání Evy Procházkové nepřidala svoji zkušenost a zároveň tak virtuálně poděkovala všem, kterých se to týká.

Mám doma osmiletého kluka s velmi jemnou a citlivou duší. Letos šel do 3. třídy. Chodí do malé, venkovské školy, kde je jich patnáct ve třídě - z toho jen pět kluků. První třída byla hektická a mladá paní učitelka si moc srdce dětí (tedy alespoň mého syna) nezískala.

O to radostnější byla třída 2., kde děti dostaly starší, zkušenou a velmi... hledám to správné slovo... lidskou paní učitelku. Do školy se syn velmi těšil, doma kreslil paní učitelce přáníčka (která možná ani nikdy nepředal) a hodně na ní myslel. Jen těžko lze slovy vypsat, co pro něj a vlastně i pro mne znamenala. Jedničky v sešitech se pyšně červenaly přes celou stránku a někdy dokonce přibylo i zarámování jedničky v červeném srdíčku.

Moc dobře jsem věděla, že se syn svěřuje paní učitelce i s "tajnostmi", co se školou nemají nic společného. Každý úspěch a novinku musela paní učitelka vědět hned "zatepla".

A tak utekla 2. třída a my nevěděli, zda se naše děti budou těšit se svojí paní učitelkou i příští rok. Když se blížil konec letošních prázdnin, šeptnul mi můj syn..., "maminko, já se modlím, abychom zase měli naší pani učitelku". Jen jsem se usmála a podivila se, že se moje dítě umí modlit :-)… Nevím jak to zařídil, ale první den před školou se opravdu objevila jejich milovaná, "stará" paní učitelka.

Všechny holčičky se k ní vrhly a objímaly jí. Můj syn se také rozběhnul, ale když zjistil, že je jediný ,,chlap", který by tak moc chtěl svoji milovanou paní učitelku obejmout... postával kolem chumlu holek a jen zbožně koukal na paní učitelku. Ta mrkla koutkem oka a nenápadně ho chytla za ruku a přivítala se s ním.

I já sama pracuji ve školství a vím, jak je někdy těžké zůstat svěží, milá, lidská a přesto s notnou dávkou autority u dětí i rodičů. A proto jen jednu větu na závěr....

Děkuji Vám, milá paní učitelko Pokorná!

Mgr. Dagmar Dvořáčková