Rokokové schodiště
paradoxně zachránilo barokní kostel (Neratov v Orlických horách)

Torzo barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově na samých hranicích s Polskem, do nějž přicházeli tisíce poutníků a např jen z kladské strany věřící ze 17 vesnic, je kulturní památkou, zapsanou v seznamu nemovitých kulturních památek. To proto, že z tohoto barokního kostela, který býval významným poutním místem i pro obyvatele pohraničí sousedního Polska, zůstalo po komunistech pouze architektonické torzo. Přitom z pohledu architektury byl tento architektonický klenot, postavený v letech 1723 – 1733, průkaznou stavbou zachycující pronikání zásad tehdejšího radikálního baroka do venkovského prostředí a v době svého největšího rozkvětu se stal významným poutním místem a projevem duchovního života farnosti a okolí. Po požáru koncem roku 1945 nebyl opraven, k propadnutí střechy došlo 1958 a roku 1973 mělo dojít k jeho úplné demolici. 1994 byl zpracován znalecký posudek a navržena opatření k záchraně objektu.

14. – 16. srpna 2009 tu probíhaly Neratovské poutní slavnosti (Neratowski odpust), spolufinancované z prostředků ERDF (Evropský fond pro regionální rozvoj Překračujeme hranice) prostřednictvím Euroregionu Glacensis. Na nich se podílely obce Bartošovice v Orlických horách a Międzylesie společným projektem „Spojují nás hory“ (Lšczš nas góry), spojeným s Během naděje (Biegem Nadziei) na podporu nemocných rakovinou, organizovaným Sdružením Neratov.

„V tomto roce jsme se soustředili na vnitřek kostela – položili jsme novou čtvercovou pískovcovou dlažbu podle zbylých pruhů té historické. Do této fáze obnovy jsme se mohli pustit díky téměř 5milionové dotaci ministerstva zemědělství a Státního zemědělského intervenčního fondu, který vyhlásil Program rozvoje venkova, zaměřený i na obnovu nemovitých kulturních památek. Letos nás čeká obnova rozbořeného nádherného rokokového schodiště, umístěného nyní v parku zámečku Skalka u Dobrušky. programu ministerstva kultury Záchrana architektonického dědictví dostáváme na to 600 tisíc korun, od Královéhradeckého kraje 300 tisíc korun a vlastní podíl z farnosti Neratov bude letos jeden milion korun. V příštím roce, pokud budou úspěšná jednání o navrácení této památky, by tak mohlo být celé to krásné schodiště zpět. Upustili jsme od úvahy, že by jeho originál zůstal na Skalce a tady byla kopie – to schodiště sem patří. Všichni, kdo sem přicházejí, se tady dozvídají, že ono schodiště tento kostel zachránilo. Když bylo v roce 1973 za komunistického režimu přesunuto na zámeček Skalka, tak všechny peníze, které dostala provádějící firma na demolici kostela, spotřebovala na demontáž a převoz tohoto schodiště. Díky tomuto přesunu byl kostel zachráněn a symbolicky můžeme říct, že když odtud odešlo, tak schodiště zachránilo kostel,“ dodal Ludvík Klimeš ze Sdružení Neratov.

Obrovskou zásluhu na obnově neratovského kostela má nezávislé, nepolitické a nestátní Sdružení Neratov. Vzniklo v září 1992 jako nezávislé, nepolitické a nestátní dobrovolné společenství lidí, kteří se podílejí na obnovení poutního místa smíření v Neratově s tím, že přispějí k výstavbě, vybavení a provozování sociálních, charitativních, eventuálně zdravotnických zařízení, která slouží potřebným lidem. Jeho cílem je péče o lehce mentálně postižené, podpora pěstounských rodin, obnova poutního místa a rozvoj života v pohraniční. Sdružení Neratov nabízí těmto lidem zázemí pro co nejsamostatnější život.

Soukromý dodatek z doby, kdy jsem úzce spolupracoval externě mj. s rozhlasem: Od roku 1991 pravidelně rok co rok se konaly v ruinách tohoto kostela bez stropu a střechy mše o Velikonocích na Vzkříšení, o Vánocích pak půlnoční o na Štědrý den i na Silvestra. Připomínámi jednu z nich – tento telefonát jsem odvysílal na Radiožurnálu o půlnoční z 24. na 25. prosince 1996.

V ruinách zasněženého kostela mezi holými zdmi, zbaveného nedlouho předtím obrovským úsilím věřících, mezi nimi hodně mladých, obrovského množství sutin uvnitř, sloužil tradičně půlnoční mši rokytnický páter Josef Suchár pro několik desítek především mladých a mimořádně pozorných lidí, jejichž jádro tvořili členové Sdružení Neratov. Atmosféra byla opět zcela zvláštní až mysteriózní - silný, skoro 20stupňový mráz, kdy zamrzala knězi voda a víno v kalichu, kde osvětlení zajišťovaly jen pochodně a svíčky v zavařovačkách a v samotném chrámu Páně byly umístěny dva děrované sudy, naplněné hořícím dřevem. Hudební doprovod obstaraly dvě kytary a čtyřčlenný sbor. Melodické mariánské písně, který spolu se sborem zpívali i účastníci této ojedinělé půlnoční mše, byly moderní, jen na závěr zazněla tradiční Narodil se Kristus Pán. Velká část přítomných šla k přijímání.

Josef Krám