V Galerii P v Potštejnì,
mìsteèku a bývalém proslulém letovisku na hranicích rychnovského a orlickoústeckého okresu, se konala v sobotu 8. srpna pozdì odpoledne pátým rokem tradièní srpnová vernisá¾, letos artefaktù pìtice výtvarníkù z regionu. Stalo se tak za úèasti nìkolika desítek milovníkù výtvarného umìní, mezi nimi¾ byl i neustále aktivní Pavel Šmok (*1927), ¾ijící nyní v nedaleké Nekoøi.
V úvodu pøedstavil vystavující a jejich práce Karel Martinec, èlen grafické skupiny GAMA, a to lanškrounského výtvarníka Václava Smejkala (*1953) a dva z Kostelce nad Orlicí Jiøího Rù¾ièku (*1926) a Zdeòka Koláøského (*1931). Výstavu doplòují fotografie Laïky Bednáøové, pískovcové figury Josefa Filipa a obrazy Vladimíra Plocka.
Václav Smejkal, který tu prezentuje své obrazy, se víc ne¾ 30 let vìnuje výtvarné èinnosti a v poslední dob i kni¾ním ilustracím. V grafice nejradìji pracuje technikou leptu, v malbì si osvojil olejomalbu s vyu¾itím vrstvy šepsu - jeho malba je surová a¾ surrealistická, typické jsou jeho perokresby èínskou tuší na ruèním papíøe.
Jiøí Rù¾ièka, který pùsobil 1960-1985 jako odborný asistent na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové (vyuèoval grafiku, u¾ité umìní a dìjiny umìní), se vìnuje kresbì, dominantní je však práce s textilem, goblény tká ze zbytkù vlnìných látek na osnovì z jutového provazu nebo sisalu.
Akademický sochaø Zdenìk Koláøský, který vystudoval Vysokou školu umìleckoprùmyslovou v Praze, mìl koncem 50. let úspìch s u¾itou grafikou a poté se zaèal zabývat tvorbou medailí, plaket a insignií pro vysoké školy. Medaile a plakety, jak pøipomnìl v úvodním slovu Karel Martinec, se vyznaèují plošnì abstraktním a geometrizovaným tvaroslovím, doplnìným adekvátnì uspoøádaným písmem. Pøipomeòme, ¾e je mj. autorem tøíkorunové mince (1965, o ní na závìr pøekopírovávám kapitolku ze svého prùvodce Rychnovem nad Knì¾nou, www.rychnovskypruvodce.info), øetìzu kolem sochy svatého Václava na Václavském námìstí i vstupu do Nové scény Národního divadla (1983). Kromì jiného je na této potštejnské výstavì k vidìní i jeho obecnì neznámá jeho plaketa s portrétem Lucie Bílé a její synka Filípka.
Potštejnská Galerie P je specifikem ve východních Èechách. Podobnou, taky zamìøenou na region, najdeme a¾ v Hlinsku, tam se jmenuje Galerie Anièky Dvoøákové.. Tu potštejnskou zalo¾il Vladimír Plocek, bývalý uèitel výtvarné výchovy na vamberské základní škole, v roce 1991. Má více ne¾ stovku artefaktù regionálních kumštýøù, kteøí vytváøejí krajky, obrazy, keramiku a u¾ité umìní. Z jeho aktivit pro jiné umìlce pøipomeòme mj. výstavu z pozùstalosti Evy Bednáøové, je¾ bývala pova¾ována za jednu z nejvýraznìjších osobnosti výtvarného ¾ivota v polovinì 60. let. Vladimír Plocek vystavuje i jinde své vlastní práce, mj. suché jehly a tempery vìtšinou z potštejnského prostøedí. S jeho pracemi jsme se mohli setkat mj. v galerii Koráb v Ústí nad Orlicí, na zámku v Brandýse nad Orlicí, v Lanškrounì, Sopotnici a ve Vejprtech. V Letohradì vystavoval v rámci tzv. Výtvarných kaskád spolu s akademickým sochaøem Jiøím Rosákem z Chocnì. (Jeho první bratr je podnikatelem ve Švýcarsku a druhý je „televizní“ Jan Rosák.)
Kdy¾ byla Marka za tøi kaèky
Øeknìme podle pravdy, ¾e to bylo to v 60. letech 20. století, kdy byla platným èeskoslovenským platidlem tøíkoruna. Ta mìla stejnou velikost a váhu jako západonìmecká marka, a tak si ji nejen naši, co dostali výjezdní dolo¾ku, ale i ti z tzv. socialistických zemí (pro zápaïáky to bylo nemyslitelné) prostì sehnali ve velkém mno¾ství u nás a pak jí platili v tehdejších západonìmeckých prodejních automatech. Holt, u¾ tenkrát byli šikulové.
Tvùrcem oné 3korunové mince byl absolvent rychnovského gymnázia akademický sochaø Zdenìk Koláøský z Kostelce nad Orlicí (*29. 4. 1931). To bylo tak: V prosinci 1964 vyhlásilo tehdejší vedení Státní banky èeskoslovenské veøejnou soutì¾ na obì¾nou tøíkorunovou minci. Takové anonymní klání obesílá obyèejnì nìkolik medailérù sádrovými modely lícní i rubové strany budoucí mince. První cena znamená realizaci autorova díla, nìkdy s vìtšími èi menšími úpravami, nìkteré další práce jsou poctìny druhou a tøetí cenou. No a právì vítìzem oné soutì¾e se stal Zdenìk Koláøský. Jeden z jeho návrhù oné tøíkorunové mince nesl na své rubové stranì reliéf tøí lístkù, které se navzájem splétaly, a spodní èástí svých stonkù vytváøely trikolóru. Tato mince byla sta¾ena z obìhu v roce 1968 a nyní je zaøazena do sbírek obì¾ných platidel od vzniku republiky. Zpìtná úprava tohoto návrhu, zjednodušená do barevného grafického znaku i èernobílého provedení, se o sedm let pozdìji stala základem nového návrhu oznaèení Èeské státní pojiš»ovny.
Citujme Mistra Koláøského: „Lípa, lipová vìtévka, lipový list – 
symbol, který se stal národním, vyjadøuje svým tvarem podobu srdce, tedy lásku, štìstí, mírnost, vlídnost a pravdu. Tento atribut vstoupil do mého vìdomí poprvé pøi pøijímací zkoušce na skláøskou školu v ®elezném Brodì, kde se v roce 1945 scházela budoucí nová generace skláøských odborníkù právì nad lipovou vìtvièkou. Tu jsme kreslili, abychom obstáli pøi zkoušce a tím prokazovali svou umìleckou zdatnost. Já mìl v Kostelci nad Orlicí dobrého kantora na kreslení, tak to pro mì byla celkem hraèka. Kdy¾ jsem pozdìji studoval v Praze na Vysoké škole umìlecko – prùmyslové, vyuèoval mì mimo jiné profesor architekt Karel Štipl, který tento strom pøímo zbo¾òoval, a my jsme tím trpìli. Pozdìji jsme ale pochopili, jak dùle¾ité toto studium pøírody bylo. Ukázalo se toti¾, co o nìm profesor øíkal: pøírodu musíte znát, ne¾ zaènete dìlat velké umìní. A co se týká té tøíkoruny, tak to v té dobì, politicky trochu na¾havené, byla symbolika volnosti. Je tam pøece kvítek z lipových lístkù a stuha. Ale kdy¾ vezmete za oba její konce, tak se to utáhne…“