Rampepurda doplatila na vichřici

Vichřice na Rampuši v Orlických horách koncem června těžce poškodila ulomenou větví sochu Rampepurdy a z líbezného díla profesora hořické kamenickosochařské školy Michala Moravce, které tu stálo šest let k velké radosti místních i kolemjdoucích, zůstaly tři velké kusy (na zemi vidíme část s lopatkou a rýžákem) a stovky úlomků.

Osvěžme si z Poláčkova Bylo nás pět: Kristýna, ta mne tahá z postele, vstávej, lenochu, je čas do školy.
Já s ní zápasím a křičím: “Nech mne, ty Rampušando,“ neboť ona pochází ze vsi Rampuše, která jest položena vysoko v horách. A umí česky jako německy, se svými příbuznými mluví po haťalácku jako ti mužové, co přivážejí dříví z hor.

„Tak abys věděla, od dneška se jmenuješ Rampepurda,“ ona se směje jako blázen, ona má šamstra a bude se vdávat. Na cestě se stavím pro Bejvala Antonína a tomu okamžitě oznámím, že Kristýna jest vlastně Rampepurda a jemu se to líbí. Tak se směje.

Doplňme, že ve stejnojmenném televizním seriálu ztvárnila roli Rampepurdy Bára Srncová. Od stejného sochaře je v nedalekém Rychnově nad Kněžnou, rodišti Karla Poláčka, sousoší pětice kluků z oné knihy, odhalené za přítomnosti režiséra onoho televizního zpracování Karla Smyczka a představitelů klukovských rolí.

Zleva stojí Josef Zilvar z chudobince se „žralokem“ na botě, Čenda Jirsák se psem Pajdou, Éda Kemlink, Petr Bajza (tedy Karel Poláček) a Tonda Bejval. Autor i tohoto sousoší je stejný – Michal Moravec.

Ale co bude s Rampepurdou, nevím...

Josef Krám