ŠUPLÍK PLNÝ POHLEDNIC

V mém malém obrázkovém šuplíku je i pět pohlednic, které si hýčkám. Čas od času si je prohlížím a těším se pohledem na ně.
Byly vydány v SSSR v roce 1959 a na rubové straně mají jakási pořadová čísla 114, 115, 119, 122, 123.

Já nevím, jestli jsou pro sběratele odborníka takové pohlednice něčím zajímavé nebo hodnotné, ale pro mne cenu mají. Kdybych přeci jen někdy propadla vášni sbírání pohlednic, pravděpodobně by to bylo z důvodu, abych těchto pět kdysi náhodně vybraných pohlednic doplnila právě o ty zbývající pořadová čísla.
Ale protože vím, že k tomu nikdy nebudu mít příležitost, zbývá mi dál jen tiše obdivovat jednoduchou kresbou dokonale vyjádřený pohyb, který zachytil neznámý malíř. Tedy ten člověk tak neznámý není, má na pohlednici svoje jméno V. A. Vlasov, ale není to nikdo, kdo by kunsthistorikům stál za sebemenší zmínku. A tak všechny moje snahy dozvědět se o něm něco bližšího skončily vždy neúspěchem.

Magdalena Vlachová

Digitalizace klasických pohlednic - Skenování

Nejprve pár slov k vysvětlení. Tento článek vznikl pro webové stránky www.filokartie.com zhruba před čtyřmi roky. I když jde vývoj v technice a zvláště v digitalizaci čehokoliv velmi rychle dopředu, usoudily jsme s Ludmilou, že je článek aktuální i dnes po několika letech. Začínají dovolené a mnohdy před, nebo i po, takové dovolené vytáhneme klasické fotografie z našich šuplíků, vzpomínáme a srovnáváme a mrzí nás, že půlku svých vzpomínek máme na lesklém papíru a půlku v počítači, kde bychom chtěli mít pro srovnání a po srovnání fotky všechny pěkně přehledné.
Nic jsem na článku neopravovala, tam kde je psáno o pohlednicích, dosaďte si pojem fotografie a můžete začít digitalizovat svoje fotografické sbírky.

Pomocí skeneru můžeme převést klasické pohlednice do digitální podoby a následně je upravit tak, aby výsledek byl co nejlepší. Záleží sice na typu skenovaného materiálu, ale v zásadě platí, že kvalitu a velikost obrázku určuje typ výstupu, rozlišení a obrazový formát. Když máte ještě navíc ve svém počítači nainstalovaný některý z bitmapových editorů, je možné si dále s pohlednicí pohrát a dovést její úpravu až k dokonalosti. Otázkou ovšem zůstává, jestli pohlednice takto vyretušovaná, zaostřená a s projasněnými barvami - zkrátka, dokonale sterilní - má pro sběratele stejnou hodnotu jako ta původní, poznamenaná životem a časem. Na druhou stranu, je však možné tímto způsobem zachránit značně poškozený obrázek, například přetržený, počmáraný, vybledlý a podobně, a uchovat ho buď v nějaké databázi či následně vytisknout jeho kopii k doplnění archivace.

  Značně poškozená pohlednice

  Pohlednice po úpravě

Protože si myslím, že popis různých typů skenerů, jejich výběr a instalace programu, není zrovna ten nejvhodnější námět pro stránky, přikročím rovnou k technice skenování. Ostatně, v mnoha případech nám skener připojí a zprovozní odborník, ale skenovat již musíme sami.

K zahájení snímání je vždy potřeba program pro ovládání skeneru. Ten je dodáván výrobcem a je součástí nákupu. Každý výrobce má svůj vlastní program, který je ušitý na míru kategorii skenerů, pro kterou je určen. Programy se navzájem liší způsoby ovládání a množstvím parametrů, které je možné nastavit. Proto mají jednotlivé aplikace dost dobře vypracované své vlastní nápovědy nebo průvodce.
Koupili jsme si tedy skener, připojili jej k počítači a nainstalovali ovládací software, případně jsme to svěřili odborníkům. Počítač je spuštěný a my máme připravenou hromádku pohlednic, které chceme naskenovat.
Nejjednodušší spuštění aplikace je použít tlačítko Scan přímo na skeneru. O další se již postará počítač sám. Spustí aplikaci a většinou i náhled obrázku.
Druhá možnost je spustit aplikaci z počítače. Pravděpodobně se při instalaci zařadila do nabídky Start/Programy. Můžeme ji pochopitelně taky vyhledat přes ikonu Tento počítač nebo pomocí některého z následovníků Norton Commandera, např. Far nebo Total Commander.
Pokud chceme skenovat častěji, je výhodné vytvořit si na ploše zástupce skenovacího programu a spouštět skenování jeho pomocí. (já osobně používám tento způsob.) Všemi těmito způsoby spustíme stejnou aplikaci jako tlačítkem Scan na skeneru a na obrazovce se otevře okno skenovacího programu.

Třetí způsob je spuštění některého programu, například grafického, který podporuje ovladač TWAIN (případně jiný, podle typu vašeho skeneru). Takový program potom umožňuje přímo snímat obrázek a následně provádět jeho úpravy. Spuštění se provede obdobně jako u skenovacího programu.

Souhrnem:
Spustit skenovací program je možné třemi způsoby:
přímo tlačítkem na skeneru
přímo spuštěním v PC
nepřímo spuštěním programu podporujícího ovladač TWAIN.

Magdalena Vlachová