V pátek nás odvezl František (man¾el Vìry Soukupové - alias prababièka) pøes Staré Køeèany do Zahrad. Zde se nachází na soukromé zahradì u domu è.p. 30 Geologická mapa - chránìná technická památka od roku 1983 v osadì Zahrady. Plastická mapa je sestavena z autentických hornin pøinesených sem ze znázoròovaných území. Objekt se nachází na soukromé zahradì. Mapu sestavil ve 30. letech 20. století, z vlastnoruènì donesených hornin Rudolf Kögler.
Pøesto¾e byl zavírací den, byla nám umo¾nìná prohlídka této vzácné mapy. Snad proto, ¾e jsme smutnì prosili, mo¾ná proto, ¾e majitel byl spolu¾ák Františka, ale jistì i proto, ¾e jsem byla a¾ z Ostravy. Nelze popsat radost, kterou jsem mìla, kdy¾ nám dovolili vstoupit a spatøit tuto nádheru. Zde jsme nafotili spoustu kvìtin, malebnou chaloupku, chmel, který se pnul kolem oken, krásné keøe a kameny ze širokého okolí. Nìkolik zábìrù na mapu vytvoøenou z hornin a spoustu informací k této krajinì.
Nutno podotknout, ¾e nedaleko pramení øeka Mandava, jediný tok na celém Dìèínsku, který odvádí vodu do Odry, a tím i do Baltického moøe. Vzniká z potùèkù v Panském, Nových Køeèanech a Zahradách. Naše území opouští ve Varnsdorfu. Další øeka, která pramení v tomto kraji je Køinice (celkem 40 km, na našem území v délce 7 km a v Bad Schandau se vlévající do Labe). Právì zde v Zahradách je rozvodí Severního a Baltského moøe. Tuto zajímavost a spoustu dalších jsme se dozvìdìli právì z pouèného výkladu pøi prohlídce geologické mapy od pana Schnittnera.
Bylo poledne a tak jsme zašli do restaurace Modrý mezek. Po krátkém obèerstvení jsme se vydaly pìšky ji¾ bez Františka po silnici pøes Vlèí Horu smìrem k Brtníkùm. Ještì pøed vesnicí jsme odboèily na cestu, která vede kolem Vlèího potoka. Zde jsme našly spoustu høibù, které se na nás usmívaly ze zákoutí skal. Ne¾ jsme došly k odboèce, kde si Vlèí potok podává ruku s Panským potokem, mìly jsme plný batoh hub. Cestou jsme pozorovaly skály a obdivovaly pøírodu. Jeliko¾ se nám nechtìlo do kopce pøes Štemberk zvolily jsme cestu dál po rovinì. Za chvíli jsme dorazily na Turistický most, kde se potok, který nás doprovázel celou cestu, ponoøil do Køinice. Zde jsme posvaèily a vyrazily dál. Kyjovským údolím (romantické údolí podél øíèky Køinice) zaèíná u obce Kyjov, je dlouhé 7 km a konèí na státní hranici se SRN. Pravdìpodobnì zde vedla dávná obchodní stezka z Èech na hrad Hohnstein smìrem na Zadní Doubici. Unaveny jsme dorazily a¾ k rozcestí, kde se vlévá do Køinice i Brtnický potok. Zde jsme zatoèily a proti proudu Brtnického potoka jsme s vidinou restaurace krokem loudavým smìøovaly do osady Kopec. Poslední ètyøi kilometry byly kruté, ji¾ jsme myslely, ¾e nedojdeme. Do restaurace u Vyskoèilù jsme dorazily z posledních sil. Veèer jsme zakonèily chutnými chlupatými knedlíky s moravským vrabcem. Ještì piveèko a rázem bylo po únavì. Odtud nás odvezl František zpìt do Rumburku.
Druhý den s námi ji¾ Vìra nešla, ale pùjèila nám Františka i auto. Jízda zaèala opìt pøes Staré Køeèany a cílem byla osada Snì¾ná, kdysi slavné poutní místo v blízkosti Krásné Lípy (5. srpna). Kostel P. Marie Snì¾né je z roku 1732, v obci jsou zachovalé objekty z 18. a 19. století. Navštívili jsme soukromý pozemek, kde je umístìno rozsáhlé arboretum alpinek a pìnišníkù. Zde jsme rovnì¾ nafotili spoustu zábìrù.
U jednoho ze zachovalých domkù, který vlastní hasièi, jsme poznali velmi pøíjemné lidi, kteøí nás pozvali k ohni na kýtu na ro¾ni. Ani se nám nechtìlo jít dál. Velmi krásné odpolední posezení, které obklopují indiánské totemy.
Odtud jsme jeli autem pøes Krásný Buk, Kyjov, kolem Kyjovské pøehrady, pøes Doubici a¾ na rozcestí U sloupu. Zde jsme nechali automobil a po asfaltové cestì jsme šli lesem a¾ Na Tokáòí. Bylo docela horko a tak nás po této cestì bolely nohy. Asi pùl kilometru pøed cílem, jsme odboèili po ¾luté znaèce a¾ ke skalám, které se nazývají Úzké schody, nebo také Myší díry - dlouhá a v nìkterých místech velmi úzká skalní rozsedlina. Prochází jí romantický úsek ¾lutì znaèené cesty, která dále ve smìru od Tokánì na Doubici pokraèuje po øímsách skalního ostrohu ke skalní sluji zvané Dvorana (Theodorova hala). Zde jsme nafotili nejkrásnìjší zábìry skal za celý víkend.
Odtud jsme se vrátili a došli Na Tokání, co¾ je hájovna a skupina srubových budov v alpském slohu. Ji¾ dávno zde stávala strá¾nice a útulek panských myslivcù. Pro majitele panství (Kinský) zde byly zøízeny sruby, slou¾ící hlavnì pøi lovech tetøevù. Po jejich po¾áru roku 1905 byly postaveny nynìjší menší objekty. V létì roku 1938 se zde britský lord Runciman setkal s prohenleinovskou šlechtou Èech i Moravy. Dnes sruby slou¾í jako rekreaèní objekty a skýtají mo¾nost obèerstvení prùchozích turistù. Pøíjezd po silnièce od hájovny U sloupu není dovolen. Na Tokání ji¾ èekal František, který šel napøed. Zde jsme se obèerstvili a prohlédli okolí. Ještì pár zábìrù na chalupy a skály a jdeme zpìt. Ne¾ jsme opustili místo Na Tokání, zastavila jsem odjí¾dìjící auto. Mìli jsme štìstí a tak nás dovezlo a¾ na rozcestí U sloupu, kde jsme mìli automobil my. Odjeli jsme pøes Chøibskou, nabrali benzín a kolem nejstarší sklárny (skláøská hu» v Èechách z roku 1414) a¾ do Rybništì. Zde se naše projí¾ïka opìt vrátila pøes Doubice, Kyjov, Krásný Buk, Snì¾nou a Staré Køeèany zpìt. Poslední naše zastávka byla ve Starých Køeèanech v restauraci Oáza na super zmrzlinový pohár. Odtud ještì na chvilku k Vìøe a potom pìšky do postele.
Tøetí den jsem v Luèní ulici cestou k „prababièce“ fotila s Dankou kvìtiny v zahradách. Teprve u Vìry jsme se dozvìdìly, ¾e jsme bez auta.
František shánìl nový výfuk a tak jsem vyrazila jen s Dankou smìrem na Dýmník, co¾ je 516 metrù vysoký èedièový vrch ve Šluknovské pahorkatinì. Kamenná rozhledna, Augustova vì¾ je z roku 1896. Pod vrcholem je restaurace. Cestou jsme lovily zábìry kvìtin v pøilehlých zahrádkách. Na rozhlednu jsem vyšla ji¾ sama. Danka èekala u vchodu, kde si povídala se správcem. Ani tento den jsme nezmokly, i kdy¾ v noci a k ránu v¾dy pršelo. Cestou zpìt jsme posedìly na místním koupališti a pøes louku jsme se ještì chtìly zastavit v zahrádkáøské kolonii nafotit kvìtiny. Ale kamarádka Danky tam nebyla. A tak jsme poslední zábìry kvìtin ukradly u peèovatelského domu, kde bydlí „prababièka“. Zde jsme padly únavou a k veèeru jsme dostaly mimo jiné i grilované uzeniny. Víkend se vydaøil a v pondìlí jsem odjela vlakem do Dìèína.
Odvezla jsem si spoustu zá¾itkù a fotografií a navíc i krásná razítka, která jsem sbírala po cestì v Tolštejnském panství.
¾e jsme smutnì prosili, mo¾ná proto, ¾e majitel byl spolu¾ák Františka, ale jistì i proto, ¾e jsem byla a¾ z Ostravy. Nelze popsat radost, kterou jsem mìla, kdy¾ nám dovolili vstoupit a spatøit tuto nádheru. Zde jsme nafotili spoustu kvìtin, malebnou chaloupku, chmel, který se pnul kolem oken, krásné keøe a kameny ze širokého okolí. Nìkolik zábìrù na mapu vytvoøenou z hornin a spoustu informací k této krajinì.
si Vlèí potok podává ruku s Panským potokem, mìly jsme plný batoh hub. Cestou jsme pozorovaly skály a obdivovaly pøírodu. Jeliko¾ se nám nechtìlo do kopce pøes Štemberk zvolily jsme cestu dál po rovinì. Za chvíli jsme dorazily na Turistický most, kde se potok, který nás doprovázel celou cestu, ponoøil do Køinice. Zde jsme posvaèily a vyrazily dál. Kyjovským údolím (romantické údolí podél øíèky Køinice) zaèíná u obce Kyjov, je dlouhé 7 km a konèí na státní hranici se SRN. Pravdìpodobnì zde vedla dávná obchodní stezka z Èech na hrad Hohnstein smìrem na Zadní Doubici. Unaveny jsme dorazily a¾ k rozcestí, kde se vlévá do Køinice i Brtnický potok. Zde jsme zatoèily a proti proudu Brtnického potoka jsme s vidinou restaurace krokem loudavým smìøovaly do osady Kopec. Poslední ètyøi kilometry byly kruté, ji¾ jsme myslely, ¾e nedojdeme. Do restaurace u Vyskoèilù jsme dorazily z posledních sil. Veèer jsme zakonèily chutnými chlupatými knedlíky s moravským vrabcem. Ještì piveèko a rázem bylo po únavì. Odtud nás odvezl František zpìt do Rumburku. 
slou¾í jako rekreaèní objekty a skýtají mo¾nost obèerstvení prùchozích turistù. Pøíjezd po silnièce od hájovny U sloupu není dovolen. Na Tokání ji¾ èekal František, který šel napøed. Zde jsme se obèerstvili a prohlédli okolí. Ještì pár zábìrù na chalupy a skály a jdeme zpìt. Ne¾ jsme opustili místo Na Tokání, zastavila jsem odjí¾dìjící auto. Mìli jsme štìstí a tak nás dovezlo a¾ na rozcestí U sloupu, kde jsme mìli automobil my. Odjeli jsme pøes Chøibskou, nabrali benzín a kolem nejstarší sklárny (skláøská hu» v Èechách z roku 1414) a¾ do Rybništì. Zde se naše projí¾ïka opìt vrátila pøes Doubice, Kyjov, Krásný Buk, Snì¾nou a Staré Køeèany zpìt. Poslední naše zastávka byla ve Starých Køeèanech v restauraci Oáza na super zmrzlinový pohár. Odtud ještì na chvilku k Vìøe a potom pìšky do postele.