Poèátek mých pøátelství byl vstup na webové stránky Seniortipu. Zde jsem se pomalu seznamovala s lidmi na chatu, došlo k vzájemné výmìnì emailù a sbli¾ovalo nás i setkání seniorù. Tím se obohatil mùj ¾ivot.
Mùj den zaèíná zapnutím poèítaèe. Je to kamarád, který mnì nahrazuje dalšího èlena rodiny. Jen to pohlazení chybí. To mnì však nahradí zajímavá galerie, pøíjemné povídání ve virtuální kavárnì, milá slova a obrázky v mailech.
V sobotu 12. èervence byl opìt „velký den“. Vypravila jsem se se skupinou turistù na turistický výlet Krnov-Je¾ník. Na nádra¾í v Ostravì-Svinovì byla výluka a tak nás èekala náhradní doprava do Opavy. U¾ od rána bylo úmorné dusno.V Opavì jsme pøestoupili na vlak. Hned na nádra¾í jsem poøídila nìkolik fotografií.
Po modré znaèce jsme stoupali k Bezruèovì mohyle. Mnozí se zde ve stínu usadili, svaèili a odpoèívali. Tøi z nás se vydali po pìkné lesní cestì dál. Také bych si ráda
odpoèinula, ale popohánìla mì myšlenka na setkání s novou pøítelkyní - virtuální Rù¾enkou. Seznámila jsem se s ní právì na Seniortipu. Mìly jsme domluveno setkání a tak jsem nechtìla promarnit ani chvilku.
Rù¾enèinu vizá¾ jsem neznala, ale kdy¾ se proti nám objevila trojice, bylo jasno: Rù¾enka s man¾elem a psíkem Donou! Je to vlastnì jezevèí dáma, kterou jste ji¾ nìkteøí díky Rù¾enèinu povídání poznali.. Následovalo objetí, pøedstavování. Tohle je tedy Rù¾enka, moje spøíznìná duše její¾ èlánky a maily tak ráda proèítám.
Pomalým krokem jdeme na rozhlednu Je¾ník. Je témìø poledne, vedro k uzoufání a mne ještì høeje radost ze setkání.Èasto musím odpoèívat a povídání nemá konce.
Pod rozhlednou si nejprve odpoèineme na lavièce. Pak se odva¾uji asi do dvou tøetin rozhledny, která je celá døevìná.
Fotím výhledy do krajiny a kochám se rozhledem. Dolù sestupujeme listnatou krajinou a jsme vdìèni za milou hospùdku s pøíznaèným názvem „Pohoda“.
Polévka i pivo chutná a osvì¾í. Malá pøíhoda nás probouzí z poklidu. Rù¾enka se na mne vrhá a sna¾í se vylovit v mých vlasech klíštì, z kterého se však vyklubal malinký
pavouèek. Dal se okam¾itì na úprk, ale pro mne byl znamením štìstí.
Rù¾enèin man¾el pøistavuje auto a smìøujeme na krnovskou Dominantu Cvilín, kde se nachází poutní barokní kostel z roku 1728. Následuje pìší cesta k restauraci
Šelenburk (nazývaný místními U klíš»áka). Nabízí se nám nejprve nádherné výhledy do Polska a pak mnoho druhù posezení.
Interiér zdobí vycpaná zvíøata. I krasavec medvìd je zde. Usedáme v chládku, popíjíme kávu a povídáme a povídáme, jako bychom se znali dávno. Závìr dovrší skvìlý pohár s jahodami.
Venku se chýlí k dešti a èas odjezdu mého vlaku se blí¾í. Autem jsme na nádra¾í za chvíli, ale vlak má stejnì zpo¾dìní.
Louèení je dost obtí¾né, ale teï u¾ si mohu pøi ka¾dém virtuálním kontaktu Rù¾enku s rodinkou vybavit. Setkání bylo první, jistì ne však poslední.
Ve vlaku prohlí¾ím milý dárek od Rù¾enky a u¾ si pøedstavuji, které místo obsadí v mém obývacím pokoji.
Mí kamarádi turisté odjeli døívìjším vlakem, ale na zastávce Krnov-Cvilín tøi z nich nastoupili. Smutek z louèení byl trochu potlaèen.
Doma hned „zahøívám“ poèítaè, stahuji fota a nìkteré umís»uji na web, aby se i ostatní mohli potìšit. Ještì si vymìníme emaily s Rù¾enkou a u¾ padám únavou a plná dojmù usínám.