Pøi jedné ze svých návštìv Londýna jsem byl v roce 1990 hostem také Karla Kyncla, proslulého èeského novináøe, který po emigraci zaèal pracovat u BBC. Po roce 1989 mìl samozøejmì dost èasu rovnì¾ na spolupráci s Èeským rozhlasem Praha, z jeho¾ rozhlasových vln se neslo do éteru spoustu jeho reportá¾í, glos a komentáøù.
Sešli jsme se v jeho pracovnì, v ulici nedaleko Hyde Parku. Jako v¾dy srdeèný a ochotný Karel Kyncl mi pak ve svém vysílacím koutku nìkolik hodin vyprávìl své ¾ivotní pøíbìhy a já si je natáèel na magnetofon. Na stole jsem pøitom zahlédl i noviny Mail on Sunday, k nim¾ jsem si hned vyslechl neuvìøitelnou pøíhodu, která se vázala na snímek na titulní stranì, na nìm¾ plavaly dvì labutì.
Poutala hlavnì popiska pod fotografií:
"K vyvolání tohoto snímku jsme v naší laboratoøi nepou¾ili bì¾né vývojky, ale vody, na ní¾ obì labutì plavou..."
Všechno to mìlo velmi neobvyklé pozadí; snímek byl poøízený na jezeøe Swag ve støední Anglii, do nìho¾ se z nedaleké továrny dostala chemikálie zvaná hydrochinon, pou¾ívaná nejen ve vývojkách, ale také napø. v motorové naftì. Novináøi se to dozvìdìli a chtìli o tom podat svìdectví. Vìdìli, ¾e pokud nepøijdou s nìèím šokujícím, nikdo jim neuvìøí. A tak se fotograf pokusil zdánlivì o nemo¾né; vyfotit labutì na vodní hladinì a exponovaný film vyvolat ve vodì z jezera.
Potøeboval k tomu èernobílý film o citlivosti 400 ASA, na fotoaparátu si nastavil jen 100 ASA, pak nabral nìkolik litrù jezerní „vývojky“, kterou ohøál na 24 stupòù Celsia, ponoøil do ní v tanku natoèený film a ka¾dých deset minut jim zatøásl a co dvì hodiny vodu vymìnil. Brzy zjistil, ¾e kontrolní ústøi¾ek filmu u¾ skoro zèernal, tak film ustálil, opláchl a svìte div se, na negativu spatøil dvì labutì.
Pak staèilo jen zhotovit fotografii, dát ji do novin a sledovat, jaký to vše vyvolá i bez skuteèné vývojky poprask. A také ¾e jo...
Továrnu zavøeli a fotograf vstoupil do dìjin. Alespoò tìch, co popisují unikátní fotografické postupy...