Pøed dávnými lety vládl v èeské zemi kní¾e Bruncvík. Po pár letech vlády se rozhodl, ¾e se vydá do svìta. Své man¾elce Neoménii øekl, ¾e by chtìl mít ve svém znaku lva. Vymìnil si s ní prsten a øekl jí, ¾e kdy¾ neuvidí jeho prsten po sedmi letech, tak ¾e u¾ nebude ¾ít. Nechal osedlat konì a s doprovodem rytíøù odjel do svìta.
Procestoval mnoho zemí, poznal mnoho ostrovù. Na jedné cestì na moøi je zastihla bouøe. Uvidìli ostrov, z kterého vycházela ¾lutá záøe a vydával silnou vùni. Byla to záøe z jantarové hory. Ta mìla takovou moc, ¾e kdo ji spatøil, ten k ní byl nav¾dy pøipoután. Bruncvík s dru¾inou na ostrov vystoupil, ale u¾ nemohli odplout.
Jak šel èas, tak skoro všichni pomøeli hladem, zùstal jenom kní¾e Bruncvík a jeho starý sluha Baladán. Ten si všiml, ¾e ka¾dý rok pøilétá na ostrov pták Noh. A aby mohl zachránit svého kní¾ete, zabil konì a kní¾ete s jeho meèem do kù¾e zašil. Pták Noh opravdu pøiletìl, sebral kù¾i s kní¾etem a odletìl do svého hnízda, ke svým mladým ptáèatùm. Ta se vrhla na kù¾i, ale kní¾e mìl u sebe meè a ptáèata pobil. A uprchl z hnízda do lesa.
Tam uslyšel hrozný øev. Vydal se blí¾ a vidìl, jak spolu zápasí lítá saò a lev. A proto¾e chtìl získat do svého erbu lva, rozhodl se, ¾e pomù¾e v boji lvovi. Zaèal sani utínat jednu hlavu po druhé, a¾ jich bylo celkem devìt. Kdy¾ u¾ mu docházely síly, dokonèil zápas lev, který saò roztrhl v pùli. Potom ulehl k nohám kní¾ete. Od té doby lev následoval Bruncvíka, kam se hnul.
Jednou spatøil kní¾e z vysoké hory daleko v moøi hrad krále Olibria a odjel ho po¾ádat, aby mu pomohl se vrátit domù. Ale ten mu ulo¾il nejdøíve osvobodit jeho dceru Afriku, kterou unesl drak Bazilišek a k tomu mu pùjèil svùj koráb. I kdy¾ hrad hlídaly obludy, Bruncvík s lvem je všechny pøemohly a dostali se a¾ k Africe, která byla obtoèena hady. Ta ho varovala pøed Baziliškem, který se právì vracel na hrad. Dala mu prsten, který mu mìl dodávat sílu. Bruncvík pobil všechny hady, kteøí naplnili síò a pak se pustili do boje s Baziliškem. Byl to drak, který mìl 18 ocasù. Boj byl krutý a dlouhý. Ale i zde mìl Bruncvík nakonec navrch a draka s pomocí lva a prstenu zabil.
V boji byl Bruncvík zranìn. Afrika ho peèlivì ošetøovala a jak jinak, také se do nìj zamilovala. Kdy¾ se Bruncvík uzdravil, vrátili se k Olibriovi. A ten, místo pomoci Bruncvíkovi se vrátit domù chtìl, aby si vzal jeho dceru za man¾elku. Bruncvík tohle ale v úmyslu vùbec nemìl, hroznì se mu stýskalo po jeho man¾elce Neoménii. Jak chodil po hradu, našel ve sklepení starý ostrý meè, který vyskakoval z pochvy. Vymìnil ho za svùj. Potom, kdy¾ se na ten meè ptal, tak mu Afrika øekla, ¾e meè má èarovnou moc. Kdy¾ se mu poruèí, tak seká hlavy sám. Bruncvík, i kdy¾ se to neslušelo, nechal setnout hlavu proradnému Olibriovi a celému dvoru i s Afrikou. Vzal si zlato, které tam našel a vypravil se i se lvem domù.
Jak se plavili po moøi, tak slyšel z jednoho ostrova, okolo kterého zrovna pluli, hudbu a ze zvìdavosti u ostrova pøistál. Tam ale ¾ili zakletí ïábli, tak je nechal meèem posekat a plul dál. Po nìkolika dnech plavby pøiplul k jednomu mìstu. Tam ho vojsko Astriolù zajalo a pøedvedlo ke králi. Ten ho také zaèal nutit, aby tam zùstal. Tak¾e opìt pou¾il zázraèný meè. Kdy¾ to král vidìl, tak mu slíbil, ¾e ho doprovodí i se lvem domù, do èeské zemì. Domù u¾ se dostali bez pøeká¾ek.
Pøed Prahou si Bruncvík oblékl roucho kajícníka a se lvem se vydal na hrad. Tam bylo hluèno a veselo, jeho ¾ena Neoménii se znovu vdávala. Bruncvík zachytil jednoho èíšníka, co roznášel nápoje, hodil svùj prsten do poháru a pøipsal lístek:
Ten, který pøed sedmi lety odešel je tu. A poprosil èíšníka, aby pohár dal nevìstì. Bruncvík sám ale odjel na jiný svùj hrad. ®enich Neoménie si ale lístek pøeèetl a vydal se s dru¾inou Bruncvíka hledat. Bruncvík byl donucen znovu pou¾ít svùj èarovný meè. Potom sezval pány a zemany a zaèali se veselit. Neoménie mezi tím našla prsten v poháru a zaèala ho také hledat. Kdy¾ se sešli, byla radost veliká nejenom na hradì, ale i v celé zemi. Bruncvík nakázal, aby na korouhve a brány všech hradù a mìst byl namalován erb se znamením bílého lva v èerveném poli. Kdy¾ se naplnil Bruncvíkùv èas a on zemøel, lev po nìkolika dnech skonal na Bruncvíkovì hrobì steskem. Zázraèný meè byl zazdìn do pilíøe Karlova mostu, vedle nìho je socha Bruncvíka s le¾ícím lvem.
A povìst praví: A¾ bude Èeské zemi nejhùøe, povstane svatý Václav s blanickými rytíøi, kùò svatého Václava na mostì vykopne Bruncvíkùv meè. Svatý Václav ho uchopí, zatoèí s ním nad hlavou a s jeho pomocí useká hlavy všem nepøátelùm èeské zemì.
mu poruèí, tak seká hlavy sám. Bruncvík, i kdy¾ se to neslušelo, nechal setnout hlavu proradnému Olibriovi a celému dvoru i s Afrikou. Vzal si zlato, které tam našel a vypravil se i se lvem domù.