Rád bych vyprávìl dva, mo¾ná i víc pøíbìhù starších sta let. Zaènu dvìma odlišnými pøíbìhy dvou sester. Starší milovala velkého básníka generace „májovcù“, mladší, kdo ví, básníka generace následující. Spíš asi láskou mateøskou.
My starší ještì pamatujeme v malebném domì na Malém rynku, kousek od Staromìstského námìstí ¾elezáøství „U Rotta“. Dnes je tam patrnì hotel, ani pøesnì nevím. Postavil ho v devatenáctém století úspìšný nìmecký podnikatel, který do Prahy pøišel z Èeského Brodu, jeden z tìch mnoha, kteøí v té dobì zaèali úspìšnì podnikat. Starší Johanka i mladší Sofie (®ofie) byly vychovávány nìmecky, ostatnì stejnì jako tøeba Bo¾ena Nìmcová. Ovšem sestry Rottovy byly vedeny k daleko vìtší mìš»anské kázni. Vynechám pøíbìh pøátelství a pozdìji rozkmotøení mezi Johankou a jejím vzorem, Bo¾enou Nìmcovou. Èeské vlastenectví bylo tenkrát mo¾ná trochu i módou, mo¾ná zpùsobem, jak se bouøit proti mìš»áckým konvencím. Fakta jsou taková, ¾e Johanka se provdala za støedoškolského profesora Petra Mu¾áka a jako Johance Mu¾ákové si jí narodila dcera Bo¾enka, jí¾ právì Nìmcová byla za kmotru. Dcera ovšem ne¾ila dlouho.
Johanka od dìtství ráda èetla, nìmecky, vedla si i nìmecky deník. Po smrti dcery odjela do rodného kraje svého mu¾e, do podještìdí. Kraj si zamilovala, zdokonalovala se v èeštinì a pøijala i literární pseudonym podle rodné vesnice svého mu¾e, Karolina Svìtlá. V man¾elství nebyla š»astná. Mu¾ák urèitì nebyl zlý èlovìk, pøivedl jí i mezi vlastence a seznámil s Nìmcovou. Mnì ovšem pøijde charakteristická jedna jeho záliba. Uèil také krasopisu a doma prý velmi rád pro své studenty vzornì oøezával tu¾ky. Zajímavý koníèek!
Svìtlá se narodila v roce 1830 a do literatury vstoupila a¾ skoro tøicetiletá, v roce 1858. Její osudový mu¾, Jan Neruda, byl o ètyøi roky mladší. Je to mùj básník z nejmilejších, jednou se k nìmu mo¾ná vrátím. K literatuøe i novináøství pøišel vlastnì náhodou, jeho první básnická sbírka, Høbitovní kvítí, zcela propadla. Potkali se dva citliví, zranìní lidé. Pøesnìji, znali se u¾ døíve, ale jejich vztah zintenzívnil a pøerostl v hluboký cit. A nebudu zkoumat, zda jenom platonický. Pravdou ovšem je, ¾e Svìtlá patrnì zachránila Nerudu pøed vìzením pro dlu¾níky prodejem rodinných šperkù, pravdou také je, ¾e díky øadì indiskrecí se celý vztah propíral i veøejnì. Svìtlá chtìla zachovat rodinu a zùstala vìrná své mìš»ácké výchovì. Mu¾ákovi slíbila, ¾e se s Nerudou rozejde a své slovo dodr¾ela a¾ neèekanì tvrdì. Snad s ním u¾ nikdy nepromluvila. Neruda odevzdal jejímu man¾elovi i dopisy od Svìtlé. A poslední, krásný dopis, který mu Svìtlá napsala na rozlouèenou nikdy neèetl. Také shodou neš»astných náhod. Naplnìný, èi nenaplnìný vztah, násilnì pøervaný konvencemi poznamenal oba na zbytek ¾ivota. Neruda se nikdy neo¾enil a umøel v roce 1891 sám, opatrovaný jen svou slu¾ebnou, které také odkázal celý svùj skromný majetek. Svìtlá ho pøe¾ila o osm let, byla jakousi vlasteneckou celebritou, v roce smrti Nìmcové, roce 1862 napøíklad køtila prapor vznikajícího Sokola. Ale skuteèné štìstí u¾ jí asi také bylo odepøeno. ®ila svou tvorbou, nechala po sobì bohaté a poøád ètivé dílo. Co¾ ostatnì platí dvojnásob o osudovém básníkovi jejího ¾ivota.
Rád bych se vrátil èasem k pøíbìhu její mladší sestry. Lásky ani cti v nìm tolik není, zato smutku hodnì. Vyprávím ty pøíbìhy spíš pro vzpomínku na lidi, kteøí psali historii. Nezatì¾uji je encyklopedickými daty. Za mo¾né drobné nepøesnosti se omlouvám, píšu bez listování ve slovnících, jde mi o pøíbìh.
