ZROZENÍ AKVARELU Na obrázku dole vidíte zátoku Murotosaki v Japonsku. Malovala jsem ho podle staré èernobílé pohlednice (bohu¾el tu nemam k dispozici). Shodou okolnosti jsem tento akvarel pøipojila k pozvánce na svou výstavu. Ráda bych se se ètenáøi podìlila o svoji inspiraci k jeho namalování.
Èas od èasu si prohlí¾ím v antikvariátu staré pohlednice, které ke mnì promlouvají atmosférou minulých století i dálek... Právì dnes se probírám pohlednicemi zaøazenými v krabici podle jednotlivých zemí. A najednou narazím na jednu hodnì starou, na ní¾ je zátoka moøe s kamenitým, pøímo balvanitým pobøe¾ím. Z èernobílé fotografie vyzaøuje jakási tísnivá atmosféra této zvláštní a neobvyklé scenérie, která se zdá být bez ¾ivota. A pøece! V¾dy» ta krajina ¾ije barvami! Vzplanula ve mnì jiskra a pohlednici jsem si koupila.
Obraz I. Ze svahu hory zvolna stéká ¾havá øeka. Se zvláštním šumìním postupuje pomalu smìrem k moøi. Zprvu jasnì èervená tavenina pøipomíná øidší tìsto, které cestou svùj tok trochu zpomaluje a mìní i odstín barvy do karmínova. Na povrchu se vytváøejí tmavé povlaky, které se sna¾í roztavenou hmotu ještì více zpomalit v pohybu nebo dokonce zastavit, ale ta se brání, trhá povlaky a smìøuje zarputile k pobøe¾í, na nì¾ èile nará¾ejí vlny moøe, odrá¾ejí se o kamení, vracejí se a u¾ jsou tu vlny nové, ¾ene je vítr.
A najednou právì na tomto místì se objeví cizorodý ohnivý ¾ivel, který postupuje pomalu, ale jistì. Voda se dává se svým odedávným nepøítelem do divokého boje. Vlny nará¾ejí na roz¾havený proud kamenné øeky, která se nechce dát zastrašit. Pøi styku s vodou se promìòuje v tmavé èile se pohybující draky, kteøí rozevírají ohnivé tlamy do vody a hrozivì syèí... (a já se ptám, kde mají základ pohádky o dracích chrlících oheò).
Boj pokraèuje, voda syèí, mìní se v páru, která stoupá vzhùru, ochlazuje se a znovu mìní ve vodu, která padá na ohnivé draky v podobì hustého deštì.A vodì pøichází na pomoc i vítr a oba ¾ivly se spoleènì sna¾í ochladit draky. Vulkán, který poslal k moøi své ohnivé posly, se mezitím uklidnil a další pøestal posílat. Voda a vítr nakonec draky udolaly, zbavily je ohnì a promìnily v kamení.Zvláštní souboj, kdy se protivníci vzájemnì nezabíjejí, ale mìøí své
síly a mìní jen své skupenství, jak by øekl fyzik.
Po nìkolik milionù let na kamenech pracovaly a dosud pracují voda, vítr a mráz a ohlazují jejich povrch. Kameny rozpukaly na vìtší i malé... a právì takové byly zachyceny fotoaparátem na pohlednici, na její¾ druhé stranì je napsáno pouze Murotosaki.
Obraz II. Kámen má svoji bohatou historii a skrytý ¾ivot ve svých barvách a v tomto pøípadì ve velmi malièkých krystalcích nerostù. Všechno se událo tak rychle, ¾e ¾ádné vìtší krystaly ani
nemohly vyrùst. Ale mo¾ná, ¾e uvnitø nìkterých kamenù se uzavøela nìkde dutina s horkým roztokem solí, který tam bude pomalouèku chladnout a krystalizovat do nádherných tvarù
i barev.
Kámen není nudnì šedý nebo èerný, jak by se zdálo. V tìch barvách jsou skryty barvy všech mo¾ných slouèenin - jak by øekl chemik.
Sluneèní paprsky se na kameni odrá¾ejí a tónují jeho barvy, na nich¾ se podílí i zvìtrávání a místy uchycené lišejníky. Odstíny barev kamene jsou závislé na denní i roèní dobì i na momentálním poèasí. Stejnì tak se mìní i barva moøe, které se neustále vlní a šumí. A kdy¾ je vítr silný, moøe huèí, veliké vlny pleskají o kameny, tøíští se a v té zátoèinì zní velká moøská symfonie, která se rozléhá po okolí a hudební nástroje moøe a kamení jsou obèas doprovázeny køikem rackù a dalších ptákù.
Obraz III. se zaèíná rodit po shlédnutí pohlednice a obou pøedchozích obrazù. A teï se pøipravují štìtce a barvy na svoje akvarelové vystoupení Murotosaki. Bude to krajina ¾ivá a plná teplých barev, krajina zapadajícího slunce a nì¾ných èervánkù, odrá¾ejících se na hladinì moøe a dodávající narù¾ovìlé odstíny i kamenùm. Skála v pozadí namodrale vyhlí¾í ze slabého oparu. Kamení vyzaøuje teplo, které nasálo bìhem dne. Štìtce si na kamenech dávají obzvláštì zále¾et. V¾dy» jsou v nich skryty i další barvy jako je ¾lutá, oran¾ová, èervená zelenavá, modrá, a tak všechny tyto barvy se na povrchu kamení vystøídají, nìkteré se ještì nìkolikrát vrátí... Všechny barvy na obraze jsou jako tóny rùzných hudebních nástrojù. Vzniká tak obraz, který chce vyjádøit náladu krajiny, ¾ijící bohatým a tajemným ¾ivotem a promlouvá i k èlovìku, kterého láká ke snìní, ale odhání i jeho smutek.
Na obrázku dole vidíte zátoku Murotosaki v Japonsku. Malovala jsem ho podle staré èernobílé pohlednice (bohu¾el tu nemam k dispozici). Shodou okolnosti jsem tento akvarel pøipojila k pozvánce na svou výstavu. Ráda bych se se ètenáøi podìlila o svoji inspiraci k jeho namalování.