Z Ostravy do Ostravy pøes Kanadu
aneb jeden takový hurá nápad - zorganizovat ještì pøed vánocemi sraz! Setkávání má své kouzlo i smysl. Je spousta míst a událostí, které nabízejí pøíle¾itost k setkávání.
Proto¾e jsem nepouèitelná ušila jsem si na sebe biè a slíbila, ¾e o setkání napíši minireportá¾. Popravdì øeèeno nevím jak na to, proto¾e u¾ pár dnù ubìhlo a mnì se honí hlavou nové události a starosti. Horko tì¾ko lovím v pamìti nìco "veselého z natáèení". Ale jednalo se o vydaøené setkání a tak by bylo skuteènì škoda nìco o tom nenapsat. Pravdou je, ¾e jsem èekala, ¾e fejeton napíše nìkterý z úèastníkù, napøíklad Marta (hera), která je v psaní a focení podle mì dobrá. Jeliko¾ je to v poøadí u¾ nìkolikátý sraz, tì¾ko napsat nìco nového nebo pøekvapivého, o fotkách nemluvì. Opravdu tì¾ký úkol nìjak zaèít. Chronické a pesimistické oportunisty pøedem od èetby zrazuji a vyzývám, aby si našli pro tentokrát jinou zábavu…
Je celkem obyèejný den, 13. prosinec, 13 hodin. Tento den je mimoøádný jen tím, ¾e se koná další sraz pøátel webových stránek SeniorTip. Po nìkolika úspìšných srazících je to ji¾ v poøadí šestý.
Tentokrát se organizace ujala Libuška (wiki), a jako známý a skvìlý organizátor, to vzala od podlahy. Obvykle se srazy domlouvají na chatu, a tak lidi, kteøí se sejdou se zpravidla znají, minimálnì virtuálnì. Jak u¾ jsem se zmínila, Libuška si dala tu práci, vyhledala v klubu všechny èleny z Ostravy a okolí a jednoduše jim poslala pozvánku. …a nic se nedìlo. Pár lidièek se sice ozvalo. To aby se omluvili, jinak byl klid po pìšinì.
Vidìla jsem to dost pesimisticky, navíc jsem Libu obdivovala, ¾e našla jen tak mirnixdirnix odvahu pozvat zcela cizí lidi. Ale proto¾e u¾ to bylo avizováno, stateènì jsme se vypravily do restaurace a oèekávaly co se bude dít. A dìlo se!
Pøišli i ti „jen tak“ pozvaní, pøišli i známí. Úèast byla celkem slušná; zatímco na pøedchozích srazech se sešlo 5 - 8 lidí, v Ostravì se nás sešlo dvanáct. Zdence (denda) se omlouvám, ¾e jsem ji moc nepøemlouvala. Staèilo do ní jen málo »uknout a urèitì by také šla, a bylo by nás tøináct. Jen¾e já jsem si opravdu myslela, ¾e to skonèí fiaskem. Jestli budeme takto úspìšnì pokraèovat, za chvíli nás bude tolik, ¾e budeme moci zalo¾it politickou stranu a pokoušet nìco s tím, co nás v naší zemi zlobí nìco udìlat (neberte mì vá¾nì!).
Salónek se pomalu naplòoval a pøíchozí oèekávali, co ¾e se to tady bude dít. Ale jak u¾ jsem øíkala, wiki je dobrá organizátorka, tak¾e to vše pomalu dostávalo glanc. Sraz øídila a zpoèátku byla trochu rozpaèitá, ale netrvalo dlouho a se svou rolí se s¾ila natolik, ¾e by si klidnì mohla nechat øíkat „šéfe“. Všichni jsme se vzájemnì pøedstavili krátkou vizitkou, sdìlili si své pøedstavy a dojmy a také se u toho hodnì zasmáli.
Boris, kterého jsem vidìla poprvé hovoøil o svém klubu zlepšovatelù, a o tom, jaké mají problémy najít místo, kde by se scházeli. A problém byl hned vyøešen, nebo» naše Spoleènost senior disponuje potøebnými prostorami, kde jim mù¾e být poskytnut azyl.
Potìšilo mne ale, kdy¾ se rozpovídal, jak hledal na internetu pohlednice na posílání. Našel spoustu stránek, nabídka je opravdu široká, ale nakonec zakotvil na našich pohlednicích a u¾ u nich zùstal a nikde více nehledá. Také nadšenì prohlí¾í pravidelnì nabídku zda tam nìco nového nepøibylo.
No vidíš Magdo, a my se trápíme, ¾e nemáme zpìtnou vazbu. Také jsem mu hned vyèinila, ¾e v diskusi k tomu nic nenapsal. Ale je to tì¾ké, lidi násilím nepøinutíš, musí sami chtít. Vìø, ¾e lidé modul pohlednic hodnì vyu¾ívají a toto vìdomí nám musí staèit.
Jaroslav hovoøil o tom, jak stále vyhledává na internetu rùzné stránky zamìøené na seniory a dmul se pýchou, kdy¾ sdìloval, ¾e ty naše nemají (zatím) konkurenci. (Bodej» by se nedmul pýchou, však také patøí do vedení Spoleènosti senior, je to tedy také jeho vizitka)
Pepík, který je znám svými ú¾asnými fotogaleriemi (Josef Kubíèek), si speciálnì pro fotografování poøídil horské kolo, to aby stihl objet a ulovit více zábìrù. Zajímavé bylo povídání o hledání kašen v Ostravì, které jsme díky jeho skvìlým fotkám poznali. Na jednu má ale ještì stále políèeno. Nedávno objevil v jednom zastrèeném dvoøe další kašnu. Objekt je však obehnán plotem a tak pøemýšlí jak to udìlá, aby se tam dostal a 
další kašnu vyfotil. (Rady jak to udìlat samozøejmì padaly, tak uvidíme, kterou z nich si Pepík vybere. Rozhodnì si s tím poradí nebo» jeho hou¾evnatost je veliká).
Eva 1 – s tou u¾ se znám delší dobu, ta mì oslovila „meilem“ a nabídla spolupráci. Daly jsme si tenkrát rande, Eva byla spokojená a dnes u¾ je z ní excelentní hráèka brid¾e, který v naší klubovnì pravidelnì hrajeme.
(Také je profesorkou angliètiny tak poèítám s tím, ¾e se zapojí do spolupráce pøi tvorbì anglické mutace našich stránek. Ale o tom napíši nìkdy jindy, jen krátce prozradím, ¾e nás oslovila skupina anglických seniorù a tuto spolupráci nabídli…)
Maruška – je velmi aktivní èlenka v Ostravì velmi známé a svými aktivitami povìstné skupiny Onkoamazonek. Mimo jiné prozradila, ¾e je dobrovolnou lektorkou pro práci na PC. V ostravském Senior servisu jednou týdnì udìluje rady všem, kteøí potøebují cokoliv v oblasti práce s PC poradit.
Jiøí – to je expert pøes poèítaèe. Však nám o tom, co všechno dìlá pìknì povykládal. Vede naši poèítaèovou uèebnu a mimo bì¾ných kurzù vede také kurzy fotografování a úprav fotografií. Toto nás nadchlo natolik, ¾e jsme hned jeden takový kurs domluvili a snad zaèátkem roku také zrealizujeme.
(Urèitì se také zúèastním a koneènì mo¾ná budu moci s vámi, co umíte fotit na patøièné úrovni komunikovat)
Iva (yvcha) pøišla pozdì, proto¾e ještì mìla vyuèování (je uèitelkou). Poèítala s tím, ¾e u¾ nás mo¾ná nezastihne, ale zvìdavost vidìt ty, se kterými se potkává na chatu byla veliká.
Martu (hera) snad ani nemusím pøedstavovat. Je u¾ skalní èlenkou naší komunity. Je
z Kopøivnice, mìsteèka, kde jsem vyrostla a pro¾ila mládí. Tam jsme se také poprvé „na¾ivo“ setkaly, kdy¾ jsme mìli sraz ze „základky“. Všichni moji spolu¾áci se divili, ¾e se známe, proto¾e Marta pracovala na poštì, no a v malém mìsteèku na poštì – dùle¾itá osoba.
Všechny nás tìší svými prezentacemi v Power Pointu. Kdykoli na to téma pøišla øeè, oèka ji zajiskøila a nadšenì povídala jak se je nauèila dìlat, jak a kde k nim slo¾itì shání písnièky a jak je ráda, kdy¾ se nám prezentace líbí.
(Vidíte, také je to o té odmìnì – pochvale. Všichni co dávají nìco ze sebe na pochvalu èekají, to mi vìøte. A je to jejich motorem pro další práci. Byla ještì hodnì smutná z tragické události, která ji potkala, ale ¾ivot musí jít dál… Jsem moc ráda, ¾e je opìt mezi námi a jak sama øekla, i my ji dáváme sílu tì¾ké rány osudu pøekonat.
S Martou mìl pøijet i František, kterému do toho ale nìco dùle¾itého pøišlo. To by nás u¾ bylo ètrnáct - ahoj Františku!)
Nakonec jsem si nechala velmi úsmìvný pøíbìh, který dal také název mému povídání.
Eva 2 – sedìla tiše a zírala. Kdy¾ na ni pøišla øada k povídání - jak se k nám dostala – dostala ona nás!
Nejprve skromnì prohlásila, ¾e kdy¾ nás všechny poslouchá, tak si myslí, ¾e mezi nás vùbec nepatøí. Ty názvy - Skype, fotoshop, Power point, ¾e jsou buï sprostá slova, anebo mluvíme španìlsky - tedy øeèí, které vùbec nerozumí. Zatím umí pouze napsat a odeslat E-mail a zcela si je jistá, kde je na klávesnici „Enter“. To je asi všechno co z poèítaèù zná a umí. Pøipojena k internetu je pøes telefon, a proto¾e má strach, ¾e náhodu omylem nìkde nìco zmáèkne a pøijde ji pak nìkolika tisícový úèet, tak hned po odeslání E-mailu se od internetu odpojuje. Na našich (ani jiných) stránkách ještì nikdy nebyla. To, co umí se nauèila tak, jak ji poradila dcera – mami musíš zkoušet, poèítaè je prostì pokus a omyl. Tak to tak dìlej a nauèíš se to!A jakým zpùsobem se objevila na srazu? To nám povyprávìla a bylo to kouzelné. Vloni pøijel do Ostravy její bratranec, který ¾ije v Torontu (nám ji¾ známý Mirek Lojkásek – ahoj Mirku!).
Kdy¾ si tak povídali co dìlá a jak tráví volný èas, Mirek ji øíká:
„Prosím tì, máte tady v Ostravì tak príma skupinu seniorù, mají i webové stránky, tak proè se k nim nepøipojíš?“
„Ty jsi blázen, copak já vím jak to udìlat?“
„Tak se zaregistruj, mají na stránkách klub, tam je jednoduchý formuláø, ten vyplníš a je to!“
Jak u¾ Eva øíkala, bojí se na poèítaèi cokoli udìlat a tak Mirek rozhodl, ¾e jí tedy zaregistruje sám. Kdy¾ pøijel domù do Toronta, vyplnil její registraci a Evì napsal – Tak u¾ jsi tam!
Byla štìstím bez sebe a èekala. Ubìhl jeden mìsíc, dva mìsíce nic se nedìlo. Øekla si, asi mì prokádrovali, nehodím se jim do krámu, tak mì prostì nevzali. Po nìkolika mìsících u¾ na to zapomnìla a pøestala nad tím pøemýšlet, a ejhle – nejednou dostala „mejlík“ a zaradovala se – Tak u¾ je to tady – berou mne!
Na téhle historce je vidìt, ¾e není tøeba házet flintu do ¾ita, ¾e jsou rùzné cesty jak se dostat do kolektivu. S Evou si urèitì poradíme, v naší poèítaèové uèebnì si ji vezmou Jaroslav i Jirka do parády a vìøím, ¾e to bude trvat jen chvilku a objeví se s námi i na chatu.
A to je konec mých „veselých vzpomínek z natáèení“.
Myslím, ¾e se setkání docela vydaøilo. Byli tam bezva lidi a doufám, ¾e se zase nìkdy uvidíme.
Tímto bych chtìla samozøejmì velice podìkovat VŠEM ZÚÈASTNÌNÝM, kteøí se dostavili a troufám si øíct, ¾e se nikdo nenudil a odcházel domù s pocitem dobøe pro¾itého odpoledne. Myslím, ¾e všechno o èem jsme si povídali bylo opravdu zajímavé. Velký dík Libušce, která to vše výbornì zajistila. Doufám, ¾e tato akce nebyla zdaleka poslední a klidnì by se mohla další konat i pøíští rok tøeba hned zjara, snad s ještì vìtší úèastí. To u¾ je ale na vás. A není podmínkou, aby byla v Ostravì.
Díky všem a tìším se na pøíštì :-) !
Fotili jsme „jak o dušu“, avšak v intimním osvìtlení se nic víc udìlat nedalo.
Na další fotky se mù¾ete podívat zde a zde
Další èlánky autorky:
