V mém šuplíku je plno pohlednic zámkù a hradù. K nìkterým se vá¾í osobní vzpomínky, nìkteré jsem dostala. Kdy¾ jsem dnes šuplík otevøela, vypadla z nìj pohlednice zámku Blatná.
Zámek le¾í v ji¾ních Èechách, kde je hodnì krásných zámkù, ale Blatná je zvláštnost sama o sobì. Je postaven na blatech, vlastnì na ostrùvku uprostøed vody. Patøí k jednìm z mála dochovaných vodních zámkù. Pùvodnì byl døevìnou tvrzí, potom gotickým hradem. V prùbìhu nìkolika pøestaveb se zmìnil na pohodlné zámecké sídlo.
Tato promìna trvala témìø osm století. Ta nejstarší, asi v roce 1220, prezentuje zbytky románské kaple v pravém zadním traktu nádvoøí. Ke kapli byl patrnì pøistavìn palác pánù Bavorù ze Strakonic. Ten, podle všeho další pánové - Ro¾mitálové, zboøili a vystavìli znovu. Obehnali ho kamennou zdí, vodním pøíkopem a hlinìným valem. Pøidali také monumentální hranol vì¾e a zdvihací døevìný most. Nad portálem vstupní vì¾e jsou kamenné znaky Jana z Ro¾mitálu a jeho man¾elky Elišky z Kravaø.
Ve stavební èinnosti pokraèoval i Jaroslav Lev z Ro¾mitálu, nejvyšší zemský sudí a nejvyšší hofmistr na dvoøe krále Jiøího z Podìbrad. Toho zná mnohý z nás z kní¾ky "Z Èech a¾ na konec svìta". Jaroslav Lev z Ro¾mitálu vedl tehdy skupinu ètyøiceti èeských pánù a rytíøù s poselstvím krále Jiøího z Podìbrad k evropským panovníkùm. Pan Václav Šašek z Bíøkova si tehdy vedl takový cestovatelský deník a tyto záznamy poslou¾ily jako námìt Aloisi Jiráskovi k napsání kní¾ky.
Doba vlády Ro¾mitálù znamenala pro zámek Blatnou dobu nejvìtšího rozkvìtu. Jeho syn Zdenìk Lev z Ro¾mitálu rozšíøil hradní kapli. Zároveò byla zahájena stavba nového traktu u bavorské èásti hradu. Jen¾e náklady na stavební práce a reprezentace odpovídající úøednímu a spoleèenskému postavení, útraty na slu¾ebních a diplomatických cestách a nakonec i pùjèky králi Vladislavovi II. vedly k tomu, ¾e Zdenìk Lev z Ro¾mitálu upadl do dluhù a jeho syn Adam byl donucen celé dìdictví rozprodat. U¾ tehdy dlu¾níci neradi vraceli pùjèené peníze.
Blatnou tehdy získal jeden z vìøitelù - Adam ze Šternberka a ten ji prodal sestrám Kateøinì a Annì Øepickým ze Sudomìøe. Kateøina pozdìji postoupila Blatnou svému man¾elovi Zdeòkovi ze Šternberka. V tu dobu u¾ zaèala pøestavba hradu na renesanèní zámek. Po Šternberkovi získal Blatnou polský šlechtic hrabì Jan z Rozdra¾ova. Jeho syn Václav postavil vedle hradní vì¾e na severní stranì dvoupatrový renesanèní palác. Tím byl stavební vývoj zámku ukonèen. Blatná byla v dr¾ení rodu a¾ do roku 1691, kdy zemøel poslední z rodu.
Blatnou zdìdil hrabì Jan František Krakovský z Kolovrat, ale dlouho jejím pánem nebyl. Prodal zámek hrabìnce Arnoštce Serényiové. Po po¾áru, kdy byl nejvíce poškozen Rozdra¾ovský trakt, v roce 1763, byl tento bìhem ètyø let baroknì upraven.
Posledním rodem, který vlastnil Blatnou, byl rod Hildprandtových. V roce 1728 ji koupil Václav Karel Hildprandt z Ottenhausenu. Za jejich vlastnictví byly provedeny úpravy, napø. byl upraven vstupní prostor za vì¾í, starý bavorovský palác, odstranìní døevìného padacího mostu a nahrazením mostem kamenným a jiné. V té dobì byla také obora pøemìnìna na anglický park. Po druhé svìtové válce pøipadl zámek státu. V osmdesátých letech minulého století byla provedena generální oprava zámku. V roce 1991 byl zámek vrácen potomkùm rodiny Hildprandtù.
I k tomuto hradu se vá¾e povìst
Podle legendy byl hrad zalo¾en templáøským øádem a stejnì jako u jiných hradù, které mìli vlastnit nebo vlastnili templáøi, je zde legenda o pokladu. Templáøi byli èlenové rytíøského øádu, který si vzal za úkol ochraòovat poutníky na cestì Palestinou do svaté zemì, k bo¾ímu hrobu v Jeruzalémì. Templáøské hrady byly opøedeny povìstmi, mìly mít skryté podzemní místnosti, podivné sochy a záhadné obrazy. Jeden takovýto obraz byl vymalován i na stìnì jídelny v severním køídle blatenského zámku. Pøedstavoval pustou, skalnatou krajinu, kde byli namalování templáøští rytíøi. Pøed nimi kráèel mouøenín a dr¾el v ruce svítilnu. Její záø padala na balvan na pokraji skály, tam také ukazoval mouøenín ukazováèkem ruky. Nikdo si nedovedl vysvìtlit co obraz pøedstavuje, jaké tajemství skrývá. Obraz zùstával zahalen tajemstvím a záhadou a¾ do konce 18 století. Tehdy byl na blatenském zámku písaø, kterému obraz nedal spát. Pøemýšlel ve dne v noci nad obrazem.
Potom shrnul svoje myšlenky dohromady asi takto: mouøenín je obyvatel zemì, kde je plno zlata. Pøivádí templáøe ke skále, kde tedy asi bude ukrytý nìjaký poklad. Prstem jim ukazuje, kam poklad ulo¾il. Mo¾ná chce, aby poklad vyzvedli, mo¾ná chce, aby ho chránili. Urèitì pro nic a zanic nepadá záøe na balvan u skály. Tak si to dal dohromady a zajásal. Kdy¾ na zámku všechno utichlo a byla tma, vplí¾il se do jídelny, vylomil na obraze tu èást , kde byl balvan a ve zdi našel skrýš, kde bylo ukryto støíbro a zlato. Na zámku u¾ se dlouho nezdr¾el, sbalil nejnutnìjší vìci vèetnì pokladu a utekl do ciziny.
Kdy¾ se ráno shánìli na zámku po písaøi, nikdo o nìm nevìdìl. A také se pøišlo na to, ¾e jídelna je zamèena a klíè také není. Vylomili dveøe, našli poškozený obraz a ve zdi prázdnou skrýš prý tak velikou, ¾e by se do ní vešlo pùl mìøice obilí. A co se stalo s obrazem? Ten ztratil na cenì, tajuplnosti, navíc byl poškozen a tak byl pøemalován a nakonec zmizel, jako ten písaø nav¾dy.
Olga Kotaèka
O prezentaci zpracovanou v Power Pointu si napište zde
Ve stavební èinnosti pokraèoval i Jaroslav Lev z Ro¾mitálu, nejvyšší zemský sudí a nejvyšší hofmistr na dvoøe krále Jiøího z Podìbrad. Toho zná mnohý z nás z kní¾ky "Z Èech a¾ na konec svìta". Jaroslav Lev z Ro¾mitálu vedl tehdy skupinu ètyøiceti èeských pánù a rytíøù s poselstvím krále Jiøího z Podìbrad k evropským panovníkùm. Pan Václav Šašek z Bíøkova si tehdy vedl takový cestovatelský deník a tyto záznamy poslou¾ily jako námìt Aloisi Jiráskovi k napsání kní¾ky. 
sestrám Kateøinì a Annì Øepickým ze Sudomìøe. Kateøina pozdìji postoupila Blatnou svému man¾elovi Zdeòkovi ze Šternberka. V tu dobu u¾ zaèala pøestavba hradu na renesanèní zámek. Po Šternberkovi získal Blatnou polský šlechtic hrabì Jan z Rozdra¾ova. Jeho syn Václav postavil vedle hradní vì¾e na severní stranì dvoupatrový renesanèní palác. Tím byl stavební vývoj zámku ukonèen. Blatná byla v dr¾ení rodu a¾ do roku 1691, kdy zemøel poslední z rodu.