V mém šuplíku plném pohlednic se mi dostal do ruky pohled hradu Ro¾mberk. Hrad Ro¾mberk patøí mezi nejstarší hrady v ji¾ních Èechách. První písemné zmínky o hradu jsou ze 13. století. Je zajímavé sledovat majitele ro¾mberského hradu, ale o tom snad nìkdy jindy.
V tomto povídání se chci vrátit do dìtských let, kdy jsem hroznì ráda èetla povìsti o hradech a zámcích. Tak se pokuste se mnou vrátit do dìtství a pøeètìte si o bílé paní z Ro¾mberka, paní Perchtì. Tato ¾ena prý opravdu ¾ila a narodila se na hradì Krumlov Kateøinì Ro¾mberské v roce 1429. Její otec byl Oldøich II. Její matka zemøela v roce 1436 a otec se u¾ podruhé neo¾enil. Na tehdejší dobu se jí dostalo dobrého vychování a vzdìlání. I kdy¾ - sama psát neumìla, veškeré její pozdìjší dopisy psal písaø. Její otec ji provdal do moravské rodiny Lichtenštejnù v Mikulovì. Byl to sòatek sjednaný rodièi jak bývalo tehdy zvykem. Mu¾ se kterého se provdala byl vdovcem. Na Mikulovì ¾ila nejen s ním, ale i s matkou a sestrou jeho zemøelé man¾elky. Ty s ní nezacházely dobøe a její man¾el také ne. Man¾elství bylo pro ni peklem, ale ¾ádné východisko z nìj nebylo. Odchod od man¾ela tehdejší mrav nedovoloval. Nepomohl jí ani její bratr a a¾ na zásah krále Jiøího z Podìbrad našla paní Perchta i s dìtmi útoèištì na rodném Krumlovì.
Po smrti man¾ela se odstìhovala do Vídnì a odtud vedla spory o dìdictví pro sebe a své dìti. Zemøela v kvìtnu 1476 ve Vídni, kde byla také pohøbena.
Jeden její a snad i nejznámìjší obraz visí na zámku Èeský Krumlov. Je zde vyobrazena jako štíhlá ¾ena, v bílých šatech, tmavých vlasù se šperkem ve vlasech. Proto¾e obyèejný lid dojímal osud paní Perchty, zaèaly se vyprávìt povìsti. Bílá paní, tak ji nazývali, se objevovala na krumlovském zámku, na Ro¾mberku a i na jiných hradech, které patøily ro¾mberskému rodu. V¾dy se objevovala v bílých šatech s klíèi za pasem. Kdy¾ se usmívala, bylo to znamení, ¾e je vše v poøádku, a znamenalo to radostnou událost v rodu Ro¾mberkù. Ale kdy¾ se objevila s èernými rukavicemi a smuteèní tváøí, znamenalo to neštìstí anebo smrt nìkoho z jejich rodu. Bílá paní také chránila dìti svých pøíbuzných od všeho zlého. Kdy¾ chùvy v noci usnuly, hrála si s nemluvòaty a konejšila je kdy¾ plakaly.
Bílá paní vìnovala mimoøádnou péèi poslednímu potomkovi rodu Ro¾mberkù - Petru Vokovi. Vypráví se, ¾e jednou, kdy¾ chùva usnula, tak si s malým Petøíèkem hrála, aby neplakal. Ale jedna chùva, která byla nová a nic o ní nevìdìla jí chtìla nemluvnì vzít z rukou. Ta prý ale dítì pøitiskla k sobì a øekla jí, ¾e o dítì peèuje právem, proto¾e patøí do jejího rodu. A ostatním chùvám, které se hlukem probudily domlouvala proè nekonají svou povinnost jak mají. Petrovì kojné potom domlouvala, ¾e má o dítì peèovat jak se nále¾í a a¾ Petr dospìje, a» mu uká¾e místo, kudy k nìmu chodila a odcházela. Dítì políbila a zmizela ve zdi. Od té doby prý ji na zámku u¾ nikdo nevidìl. Ale kojná prý vyøídila od bílé paní vše co mìla pøikázáno. Petr Vok dal onu zeï probourat a našel tam prý velký poklad.
Další legenda, která se vypráví je o èerné kuchyni na Jindøichovì Hradci. Zde mìla mladá paní Perchta vaøit sladkou kaši pro místní chudáky. A dvì zajímavosti nakonec. Sto deset let po jejím narození se narodil poslední potomek ro¾mberského rodu - Petr Vok. Ten platil za èlovìka mírumilovného. Neváhal roztavit støíbrný ro¾mberský poklad, aby vyplatil za vlády císaøe Rudolfa II. vojska pasovského biskupa, které plenily èeskou zemi. Další zajímavostí je, ¾e 155 let po úmrtí paní Perchty právì Petrem Vokem vymøel ro¾mberský rod.
A na závìr - potomek pánù z Lichtenštejna pan Vilém (jak je psáno výše - otec paní Perchty ji provdal do moravské rodiny Lichtenštejnù v Mikulovì) po prohrané bitvì na Bílé hoøe a popravì 27 èeských pánù se stal místodr¾ícím v Èeských zemích a proslul jako bezcharakterní, chamtivý a bezohledný správce.
Olga Kotaèka
O zpracovanou prezentaci v Power Pointu si mù¾ete napsat zde