Jsou pøedmìty, které schováváme, i kdy¾ se nám nelíbí, ale vá¾e nás k nim nìjaká vzpomínka. A jsou pøedmìty, které schováváme i kdy¾ k nim ¾ádný vztah nemáme, ale jednoduše se nám jen líbí. Tak je to i s mými pohlednicemi. Schovávám mnoho pohlednic kvality nevalné, ale proto¾e se staly mojí citovou zále¾itostí, v kamnech neskonèily.
Pak mám také pohlednice, které nemají ¾ádnou historku, ani citovou vazbu, ale nevyhodím je, ani neprodám, by» by za nì tøeba v antikvariátu i nìjaký ten slušný peníz byl. Líbí se mi a jsem ráda, ¾e je mám.
Mezi takové patøí pohlednice Kamila Mutticha. Jsou ještì po mamince, ale nijak dramaticky tento fakt nepro¾ívám. Ani to, ¾e mi maminka asi pøed tøiceti roky podle té jedné pohlednice vymalovala døevìný talíø. Talíø visí v kuchyni a to je všechno. A» vzpomínám jak chci, ¾ádná historka s ním není spojená, prostì nic o èem by bylo mo¾né psát. Taková obyèejná všední vìc je ten mùj talíø. A pøitom bych vám bývala ráda malíøe Kamila Mutticha pøedstavila. Dlouho jsem nevìdìla z které strany se do èlánku pustit. Jen¾e od èeho má èlovìk dobré pøátele?
Olga zasáhla a jako v¾dy nezklamala. Nejdøíve udìlala ještì k neexistujícímu èlánku prezentace Muttichových pohlednic a ilustrací. Moje výmluvy, ¾e nemám èas na psaní tolerovala asi tak 14 dní. No a pak vyhledala na internetu všechny potøebné informace o malíøi. A posledním jejím krokem bylo, ¾e se mnou ztratila trpìlivost a vèera od ní pøišel zpracovaný Muttichùv ¾ivotopis, který vám pøedkládám. Tak¾e suma sumárum, seèteno a podtr¾eno, jsem sice pod „Šuplíkem plným pohlednic“ podepsaná, ale nejvìtší dílec práce odvedla Olga.
Pøeji vám pøíjemné podívání na její prezentace, zajímavé poètení Muttichova ¾ivotopisu a Olze dìkuji.
Magdalena Vlachová
Muttich Kamil Vladislav
narozený 10.2.1873 Praha
zemøel 6.11.1924 Nymburk
pou¾íval pseudonym Ofrafo - Muttich, Camil
Kamil Vladislav Muttich, byl akademický malíø a ilustrátor. Vystudoval pra¾skou malíøskou akademii u profesora Pirnera v letech 1892 a¾ 1894. Pùl roku dlel pøi venkovské divadelní spoleènosti, odkud si pøinesl zkušenost malování kulis, kterou vedle portrétù a ilustrací také uplatòoval pøi všech národních slavnostech a veselicích. Pobýval také na studijní cestì v Itálii, kde se projevil jeho zájem o romantická orientální témata.
Ilustroval vìtšinou povídky a romány. Tak napøíklad ilustroval Babièku od Bo¾eny Nìmcové, která vyšla v roce 1913, v nakladatelství u Šulce v Praze - Karlínì. Nebo Baronèinu závìt od Elišky Krásnohorské, ta vyšla asi v roce 1925. Pracoval pro vìtší závody litografické, nejenom v Èechách, ale i v Nìmecku. Maloval karikatury do èeských i zahranièních èasopisù. V roce 1899 ilustroval èasopis Podøipská Støela, byl to satiricko-politický èasopis, který redigoval Ladislav Sýkora. Vycházel asi tøi mìsíce, vyšlo šest èísel, které ilustroval právì Muttich. Pokoušel se také jako krajináø. Byl kmenovým ilustrátorem èasopisu Zlatá Praha. Maloval plakáty, reklamy a pohledy rùzného ¾ánru. Byl malíøem podobizen, krajin, orientálních motivù. Zabýval se freskovou výzdobou vinných sklepù v Troji.
V období první svìtové války a na poèátku dvacátých let ¾il v Mladé Boleslavi, kde byl zakladatelem ly¾aøského spolku Himalaja, s jeho¾ èleny jezdil do Vysokého nad Jizerou za snìhem. On sám byl vynikající ly¾aø. Na poèátku první svìtové války pobýval delší èas jako váleèný invalida ve vojenské nemocnici ve Vysokém na Jizerou. Ale jeho zranìní nebylo tak vá¾né, aby se zde zachovaly záznamy, a také mu nebránilo u¾ívat si spoleèenského ¾ivota.
Vìnoval se zde divadlu, skládal a re¾íroval divadelní hry. Muttichova maminka sama opravovala a šila divadelní kostýmy. V mìstském museu ve Vysokém nad Jizerou je sbírka jeho obrazù. Je zde i obraz ochotnického herce pana Viléma Róna , který zapùjèila jeho pravnuèka. Vysoètí ochotníci mají od nìj dodnes namalované kulisy k divadelní høe Noc na Karlštejnì. Je také autorem krkonošského høebenového znaèení, tak zvaných nìmých znaèek. Ty slou¾í od roku 1923. Je to jedineèný druh znaèek, spíše grafických symbolù. Podle nich se turista mù¾e orientovat i v mlze a námraze, pokud jenom trochu Krkonoše zná. Tyto znaèky
slou¾í dodnes. Do Vysokého na Jizerou jezdil ly¾ovat. Pro Ski klub Vysoká na Jizerou navrhl také vlajku a odznak. Naposledy zde byl 23. a 24. února 1924. Na další výlet do milovaných hor u¾ se nedostal. Zemøel v listopadu 1924 a je pohøben na olšanském høbitovì na Vinohradech v Praze.
K èlánku zpracovala Olga Kotaèka prezentace v programu Poower Point. Napsat si o nì mù¾ete zde
to je všechno. A» vzpomínám jak chci, ¾ádná historka s ním není spojená, prostì nic o èem by bylo mo¾né psát. Taková obyèejná všední vìc je ten mùj talíø. A pøitom bych vám bývala ráda malíøe Kamila Mutticha pøedstavila. Dlouho jsem nevìdìla z které strany se do èlánku pustit. Jen¾e od èeho má èlovìk dobré pøátele?