Metropole na Seinì
Paøí¾ je zvláštní mìsto. Je neúnavné, jakoby nikdy nespalo. Zvláštì na jaøe, kdy se oteplí a je znovu mo¾né bivakovat na bøezích Seiny. Na tiskovém oddìlení policejního øeditelství jsem se dozvìdìl o vyhlášení prezidenta Nicolase Sarkozyho, ¾e v noci bylo zadr¾eno pøes tøicet osob. Jen v departementu Seine-Saint-Denis, k nìmu¾ patøí Clichy-sous-Bois, bylo podle prefektury zapáleno na 60 aut, hoøely i popelnice a byly i pokusy zapálit nìkteré budovy. Incidenty byly hlášeny té¾ z Argentueil, Mantes-la-Jolie a dalších pìti ètvrtí. Islámští mladící tak znovu ovládli a terorizovali témìø polovinu francouzské metropole. A v této vzrušené atmosféøe jsem spìchal na schùzku se studentkou ètvrtého roèníku politologie na Sorbonnì Lejlou. Kirgizskou muslimkou, pøedstavitelkou hnutí za práva muslimských ¾en ve Francii. Poprvé jsem ji spatøil v èele demonstrace proti zákazu vstupu muslimek do francouzských škol s islámským šátkem na hlavì. 
V jedné ruce dr¾ela francouzkou vlajku, ve druhé mávala volièským prùkazem své azylové zemì. Seznámil nás kvùli interview Ahmed, pøítel kameraman francouzské verze vysílání televize Al-Arabia. Její oèi mi pøipadaly tak bezedné proto, ¾e záøily z tváøe, kterou zèásti zakrýval šátek z brèálového hedvábí, peèlivì s pomocí zpevòující støíbrné spony halící celou hlavu i vlasy, uši, krk a vše mimo soumìrného oblièeje.
Vidìl jsem ji jasnì; útlá ramena, dlouhé pa¾e, mezi nimi¾ se rýsovala hrotitá òadra. Vidìl jsem však té¾ kolem jejího pasu, beder a jemnì oblého pupíku pøipevnìný pás, v nìm¾ mìla nastrkaný dynamit a mezi svùdnými prsy detonátor s èerveným tlaèítkem. Pøedstavil jsem si šílenou explozi a spatøil, jak jí se trhá sametová kù¾e a její krásná hlava se kutálí po lesklém asfaltu...
,,Cos jí o mnì øekl?” vyzvídal jsem na Ahmedovi a v hlavì jsem si srovnával, jak dalece jsou moje pøedstavy psychopatické a paranoidní a jestli se to dá léèit.
,,®es mìl v noci sen, v nìm¾ ses brodil ve fialkách!” vyprskl Ahmed.
,,Co to znamená?"
,,Podle arabského snáøe fialky ve snu vidìti, sliènou otrokyni potkati, a kdy¾ nikde poblí¾ ani jedno prase nespatøiti, ¾ádný jiný sok v lásce šanci nemíti...”
,,A co kdy¾ mì nebude chtíti...? Neøíká nìco váš snáø o konvalinkách? Ty se prý na jaøe dávají v Paøí¾i dívkám...”
,,Tak øekni, ¾es ve snu vidìl mišmiš!”
,,Já øeknu mišmiš a ona mi dáti pár facek...”
,,Mišmiš jsou zralé meruòky! A pokud jsou v košíku, vìští prachy. Ale pozor! A» ty meruòky nejsou zelené a poházené v trávì. To je choroba!” zvedl Ahmed palec a zmizel s letuškou Laurou ve tmì.,,Ona býti spíš na mišmiš, nebo na fialky?” šeptl jsem, ale odpovìï spolkl vèelí úl zvaný Jardin de Luxembourg.
Lejla mì odzbrojila svým pùvabem. V symetrické dokonalosti její tváøe s hebkou kakaovou kù¾í a zkoumavým pohledem vynikaly její plné rty. Ta souladná vyvá¾enost byla fascinující. Kdy¾ jsem se s maèetou prosekával brazilským pralesem, mùj mestický prùvodce se mì sna¾il posílit na chabnoucím duchu tím, ¾e mi bez jakékoli sexuální vypoèítavosti vyhledával v amazonských ba¾inách èarokrásné orchideje.
,,Jejich kvìty mají nejdokonalejší symetrii. Ú¾asná shoda obou polovin. To nemù¾e o své tváøi øíct ani Miss World po sedmi plastických operacích...” líèil mi kouzlo jejich zygomorfie.
Zdálo se mi, ¾e mladá vyznavaèka koránu má pøesnì takovou andìlskou tváø orchideje. Asi o tom zatím sama nevìdìla,
,,Seš nìjak nejistej, monsieur journaliste!” øekla poulièní francouzštinou a usmála se. ,,Nevonìj ti muslimové?”
,,Ty voníš krásnì! Jako orchidej...”
,,Roztìkanej a zdvoøilej,” øekla a se zájmem si mì prohlédla, ale dalo se hravì poznat, ¾e za hraným sebevìdomím jen skrývala své rozpaky. ,,Odkud to vlastnì seš?”
,,Èesko...”
,,Pivo a Brnìnská mešita...”
,,Jsi dobrá,” øekl jsem natìšenì. ,,Máš ráda Montmartr?”
,,Pro muslimy je ka¾dý martyrium symbolem!” øekla pøehnanì vá¾nì, ale naštìstí jsme se tomu oba hned zasmáli a špièka jejího drobného nosu se pøitom nì¾nì zaoblila.
,,Pokud si neprojdu ten muèednický kopec nad Moulin Rouge, jsem v Paøí¾i v¾dycky roztìkaný!” dìlal jsem ramena èeského svìtáka.
Se dvìma prsty v ústech hvízdla, jakoby mìla plíce øeckého pasáka, ¾enoucího pod Olympem stádo ovcí. Udivila ho, kde se v její køehkosti bralo tolik dechu. Jako d¾in z upatlané láhve se vedle ní objevil mladík v plandavých riflích a trièku s Che Guevarou. Nìco mu pošeptala a za minutu u¾ na nás bez øidièáku houkal nastydlým klaksonem z oprýskaného peugeotu.
,,Taxi; allons!” pobídla mì. ,,Na úèet muslimský menšiny...”
,,A potom prý jste tady nechali zhoøet všecka auta!” øekl jsem štiplavì.
,,Necháváme si rezervu, abychom mìli v èem vozit roztìkaný... Co seš to zaè? Jo, Èechy...”
A ne¾ jsme se staèili na zadním sedadle auta poøádnì usadit, byli jsme na konci tøídy Boulevarde du Clichy a pøed sebou jsme mìli Horu Martyrií, pod ní námìstí neøestí La Pigalle a kousek dál Moulin Rouge. Potom jsme vyšlapali po dýchavièných schodech a¾ k Sacré-Coeur, dalších pár stovek metrù jsme šli z kopce, a¾ k baru U skotaèivého zajíce.
,,Tady namaloval hladový Pablo Picasso tuctový paøí¾ský motiv,” vyprávìl jsem zanícenì pøíbìh, který urèitì slyšela u¾ nejmíò stokrát. ,,Všichni ohrnovali nos, a¾ ho koupil švédský turista za láhev višòovky a bagetu.”
,,A nedávno ten ,katastrofální, strašný a údìsný´ paskvil prodali na newyorské aukci za tøicet miliónù dolarù,” dopovìdìla a brnkla si jako malé dítì prstem pøes našpulené rty.
,,Et Dieu créa la femme...” vzdychl jsem, jak Alain Delon a pomyslel si, ¾e francouzština je bájeènì vymyšlené afrodisiakum. ,,A Bùh stvoøil ¾enu.”
Byl jsem v¾dy v pravý èas nenapravitelný romantik. Všechna cizí mìsta mnì vonìla, i kdy¾ po ránu zapáchala stejnì sirnatì jako hrušovská Ostrava, nebo shnile jako celá 
Neapol. Paøí¾ zavánìla jinak; všeslibujícnìji, nespoutanìji, ¾ivoèišnìji a prostopášnìji.
Slovo prostopáštìji se mi líbilo. Jsem ale puntièkáø a musel jsem si umìt pøedstavit, jak voní prostopášnost. Urèitì po absintovém odvaru z anýzu, pelyòku a øezavého líhu. Rád obèas propadám jeho pijáckému masochismu, kdy mi u¾ po prvním doušku zdøevìní jazyk i hrdlo a ucítim hoøkost a ¾ár a¾ v plících a ¾aludku.
Kdy¾ jsem k tomu ale hned s po¾itkem rozkousal a polknul pár èerstvì upeèených kaštanù a zapudil ven se deroucí ¾aludeèní š»ávy, rozpálil se mi i mozek a s nevšední troufalostí jsem oslovoval vilné dìvy v ulièkách Pigalle a peskoval jejich úlisné pasáky. Jen patøiènì gerojská gramá¾ sibiøské vodky snesla srovnání s absintem; svojí ¾luèovou hoøkostí i všeobjímající rozkoší.
Pozvala mì do svého podkrovního bytu, z jeho¾ oken bylo vidìt v dálce Eiffelovku, kus Seiny nìkde mezi Louvrem a muzeem d´Orsay a alabastrovì èistou siluetu Sacré-Coeur. Bylo jí ètyøiadvacet, vonìla skoøicí a èerstvì upeèenými kaštany a hned poznala, ¾e jsem pil absint. Co jiného jsem mohl oèekávat od muslimky, která nechápala, ¾e ka¾dý valašský ogar musí v Paøí¾i ochutnat nápoj tolik pøíbuzný slivovicí.
A to jsem si kvùli ní zaplatil rychlokurz francouzštiny, kombinovaný se šprtáním citátù z koránù v arabštinì, abych teï musel snášet, jak ohrnuje pohrdlivì svùj špièatý nosík nad mým pelyòkovì rozpáleným dechem. Tak jsem se radìji stáhl, jak vylekaná ¾elva pod krunýø a hledal po kapsách ¾výkaèku.
áøèááø Moje hostitelka se tváøila zarputile. Z hrdé rodové povinnosti hrála roli nesmiøitelné islámské ¾eny. Všichni to od ní oèekávali. Její otec byl francouzský muslim, jen¾ se po zalo¾ení støedosijské poboèky Strany osvobození islámu Hizb ut-tahrir al-islami stal jejím aktivistou.
,,Chtìl, aby ve Fergánský kotlinì vznikl islámskej chalifát,” øekla, kdy¾ jsme jedli tìstové kulièky falafel se skopovým masem sma¾eným na olivovém oleji podle receptu její matky. Právì po ní byla jemnì snìdá, štíhlé postavy, s nì¾nì šikmýma oèima.
,,Ani pøed pøítelem si hid¾áb sundáš?” usmál jsem se a dolil jí víno.
,,Seš pøítel?”
,,Jasnì. Ale nemám rád d¾ihád!”
,,D¾ihád je šíøení islámu srdcem, rukama, ústy a teprve a¾ pak meèem...”
,,A ty se nechceš ve mnì šíøit ústy i rukama?” øekl jsem a mìl štìstí, ¾e to bylo v Paøí¾i, kde si nikdo sexistické nará¾ky a harrassment nepøipouštìl. Dokonce ani muslimky. ,,®eny by se mìly stydìt za svou krásu, proto¾e to je nejmocnìjší nástroj ïábla!" zacitoval jsem korán, abych zamluvil své trapasy. ,,Tak lehce jsi znièila podobu Boha, jí¾ byl mu¾!"
,,Pakli¾e k ¾enám cítíte odpor, je mo¾né, ¾e cítíte odpor k nìèemu, do èeho Bùh vlo¾il velké dobro!" smíølivì se usmála.
,,Bismi lláhi r-rahmáni r-rahím... Ve jménu Boha milosrdného, slitovného!” øekl jsem, abych se kál za své høíchy.
Za¾il jsem mnoho zpùsobù flirtování, ale abych našprtanými súrami svádìl muslimku v Paøí¾i, to se mi stalo poprvé a zøejmì i naposled.
,,Máš snoubence?"
,,Mám!"
,,A vidìl ze tvého tìla pouze tváø, z rukou jen zápìstí a z nohou pouze kotníky...?"
,,Nejsme ¾ádní fundamentalisté..." zaèervenala se.
,,Tak¾e i ty jsi na nìm vidìla víc, ne¾ jen nohy od kolen dolù a vše od pasu nahoru...?" troufal jsem si. ,,A pokud spolu chcete odejít na odlehlé místo, musí vás fakt doprovázet muhram, tedy strá¾ce poèestnosti...?"
,,Ty se nìjak vyznáš!" zatváøila se zaskoèenì. ,,V Paøí¾i se to u¾ nenosí, ani ¾e se muslimka mù¾e vdát pouze za muslima a musí být panna..."
,,A proè na muèedníky èekají v tom vašem ráji panny, ale na muèednice ani jeden panic? Stanou se tam snad nebeskými lesbièkami?”
,,Ráj je vo duši a ne vo tìlesnejch po¾itcích...” øekla káravì.
,,V koránu se píše: V ráji teèou øeky s vodou, která nezahnívá, øeky mléka, jeho¾ chu» je nemìnná a øeky vína, je¾ rozkoší je pijícím, i øeky medu oèištìného...” recitoval jsem. ,,I ti nejbohatší si prý budou v Edenu pøipadat tváøi v tváø rajskému bohatství, jako chudí pøíbuzní...”
,,Metafory...”
,,Ty asi nemáš obøízku?”
,,Tos nepoznal?” šeptla koketnì. Z úst muslimky mi to zaznìlo jako rouhání pronesené jeptiškou ,,Ve Francii je to zakázaný!”
,,Také je zakázáno chodit do státních škol s køes»anským køí¾em a ¾idovskou kipou a vy chcete šátky...”
,,Chápej; hid¾áb je náš symbol, tradice, ¾ádný nábo¾enství...”
,,Mohla by ses zøíct islámu?”
,,Nikdy!” sebejistì se usmála. ,,Nemù¾eš mìnit Boha, jako kabát.”
,,Ani vztah k ®idùm?”
Natáhla se k polièce s knihami a vytáhla korán ve francouzštinì, vlo¾ený mezi Gilbertovy Dìjiny Izraele a ¾ivotopis Edith Piaf. Zvá¾nìla, jakoby chtìla pronést nekrolog a zaèala èíst.
,,Bùh vám zakazuje brát si za pøátele ty, kteøí proti vám bojovali kvùli víøe, a ty, kteøí vás vyhnali z pøíbytkù vašich, a ty, kteøí pomáhali pøi vašem vyhánìní. A ti, kdo¾ se s nimi budou pøátelit, jsou nespravedliví,” plynule pokraèovala. ,,To je o ®idech. Súra šedesátá...”
Ochotnì mi korán podala. Zalistoval jsem v nìm.
,,Hele, ten váš prorok Muhammad je fakt uznalý; ještì jste nic nevyvedly a u¾ vám odpouští!” øekl jsem ironicky a èetl nahlas:
,,Proroku, pøijdou-li k tobì ¾eny, pøísahající ti vìrnost, ¾e nebudou krást, cizolo¾it a nebudou zabíjet svoje dìti, ¾e se nedopustí hanebnosti vymyšlené mezi svými rukama a nohama, pøijmi jejich pøísahu a popros Boha o jejich odpuštìní. V¾dy» Bùh odpouštìjící je a slitovný...”
,,Ašhadu anna lá iláha illá Alláh,” zašeptala arabsky, jakoby chtìla odprosit za jeho rouhání. ,,Vyznávám, ¾e není boha kromì Boha, ¾e není boha kromì Alláha," nesmìle pokrèila útlými rameny a já si všiml, jak pøed Bohem ztrácí své drzé sebevìdomí.
,,A musíte chodit po jiném chodníku, ne¾ mu¾i!”
,,Ve Francii ne!”
,,Tak proè nechceš dodr¾ovat francouzské zákony?”
,,Je nás tady pøes ètyøi miliony muslimù, brzy to bude dvakrát tolik a je tøeba, aby si zaèaly vobì strany vycházet vstøíc...”
,,Za chvíli budete chtít, aby arabština byla úøední øeèí...”
,,Pokud nás bude tolik, ¾e ve volbách zvítìzí muslimové, proè ne?” zatváøila se, jakoby se nic nedìlo.
,,Jací jsou kirgizští mulismové?”
,,Liberální a mírumilovní...”
,,To o sobì prohlašují i ti, co na sobì odpalují dynamit ve školních autobusech!” popíchl jsem ji. ,,Ty bys té¾ mohla...?
,,Ka¾dej je schopnej zabíjet. V mezní situaci...!”
,,A co kdy¾ jednou, místo abys šla svému synovi na svatbu, pùjdeš na jeho muèednický funus?” øekl jsem netaktnì.
,,Hele, ty seš nìjakej tvrïák!” vyjekla zaskoèenì.
,,Z islámu mi prostì jde mráz po zádech!” øekl jsem nahlas, co mi šlo hlavou, ale co jsem nemìl v úmyslu vyslovit.
,,Je v tom pro matku rozdíl, kdy¾ její syn padne jako palestinský muèedník, nebo jako voják v izraelské uniformì?”
,,Obojí je blbost!”
Vèas jsem zbrzdil; nebyl jsem ¾ádný misionáø, abych øešil svìtový mír a pøimìl tu sliènou muslimku ke konvertování na evropský konformismus.
,,Nepøipadá ti ponìkud støedovìké, zabíjet a vra¾dit ve jménu Alláha...? Nechat se odpálit v autobuse plném dìtí a ¾en...?"
,,A co interrupce? Není stejnì strašné zabíjet ještì nenarozené dìti...?"
,,Demagogie! A co mnoho¾enství? Není to feudální pøe¾itek?"
,,Je to èestnìjší, ne¾ mít milenky! Kdy¾ má muslim víc man¾elek, oficiálnì se k nim hlásí a musí se o nì po všech stránkách postarat. Lhaní a podvádìní je asi souèást køes»anské kultury!"
,,Obáváš-li se zrady od neèestných lidí, hoï jim nazpátek úmluvu stejným zpùsobem, nebo» Bùh vìru nemiluje zrádce," sna¾il jsem se o smír. ,,Súra osmá, verš šedesátý... Ale v súøe osmé, ve verši dvanáctém se také praví: Alláh pustí do srdcí nevìøících hrùzu a strach, setnìte jim hlavy i konèetiny...!" odtrnulo mi. ,,A súra 48, verš 24: ...bojuj s nevìøícími a buï k nim krutý!"
,,Al-hubb fí kalbí ámana, malakti kalbí bi ridájek... Vìø nav¾dy lásce v srdci mém, mùj osud je v rukou tvých...” zašeptala a znìlo to jako nezvratné nì¾nì zazpívané zaklínadlo. ,,Arabská poezie. Myslíš si, ¾e národ, který miluje milostné verše, stíná lidem jen tak hlavy a konèetiny...?"
Chvíli jsem si to skoro nemyslel. Ne¾ v noci podpálili Lejle auto. Mo¾ná to byla náhoda. Mezi témìø sedmdesáti tisíci znièenými automobily se ten jeden ztratil. Tøeba byl jen zaparkovaný ve špatnou chvíli na špatném místì. I tak mìla Lejla štìstí, ¾e ji nekamenovali, ¾e se scházela se støedoevropským katolíkem...
