Kdysi jsem si koupila jakousi knihu. Nepamatuji se ji¾, kdy to bylo, kde to bylo, ani která z knih v mojí knihovnì to je.
V té nové knize byla vlo¾ena pohlednice. Byla to propagaèní pohlednice Nakladatelství Cylindr, edice Ameriètí básníci. Zadní strana té pohlednice byla potištìna nabídkou titulù z výbìru z moderní americké poezie. O poezii moc nestojím, a americkou moderní u¾ vùbec ne, tak¾e by za normálních okolností taková nabídka putovala koše. Jen¾e lícová strana té pohlednice mì velmi zaujala. Evidentnì na ní byla reprodukce jakéhosi mnì neznámého obrazu. Nesmírnì hubená, a¾ vychrtlá ¾ena vzhlí¾í ke staré farmì na obzoru.
Kdo je ta ¾ena, proè je tak hubená a jakou souvislost má s tím domem? Obrázek je nepochopitelnì zneklidòující. O to víc, ¾e netuším, proè ve mnì tyto emoce vyvolává. Pohlednici jsem uschovala, ale nezapomnìla na ní, i kdy¾ jsem se k ní u¾ nevracela.
Asi po deseti letech se mi do ruky dostaly reprodukce amerického malíøe Andrea Wyetha S ú¾asem jsem zírala na dvì z nich. Na prvním byla mì tak dobøe známá ¾ena, plazící se z posledních sil k domu na kopci. Obraz mìl název Svìt Anne Christiny 1948.
Na druhém obraze byl portrét ztrhané ¾eny se zlým, a¾ šíleným pohledem a pod ním název Anna Christina 1967. Tak to u¾ bylo na mojí zvìdavost moc. Vzala jsem si na pomoc Gogole, ale proto¾e neumím anglicky musela jsem jen na èeské stránky. Pod heslem jména malíøe jsem se dozvìdìla, ¾e Andrew Wyeth je souèasný americký malíø, (narozen 1917). ®e maluje realistické obrazy, které èasto bývají ovlivnìny fotografickým detailem a ¾e tématicky zachycuje venkovský ¾ivot Ameriky. Èasto pou¾ívá vysoce emociální kompozice. Vytváøí pocit melancholiènosti, nostalgie, osamìní, a konfliktu. Zachycuje v obrovských osamìlých krajinách malé postavy, èasto s nìjakým tìlesným nebo duševním posti¾ením.
A to je všechno. Pøi zadání hesla Anna Christine v souvislosti s malíøovým jménem, bylo sice informací mnoho, ale všechny na anglických stránkách. Tak¾e pro mne dál zùstává osud Anny Christine velkým, znepokojujícím tajemstvím.
V té nové knize byla vlo¾ena pohlednice. Byla to propagaèní pohlednice Nakladatelství Cylindr, edice Ameriètí básníci. Zadní strana té pohlednice byla potištìna nabídkou titulù z výbìru z moderní americké poezie. O poezii moc nestojím, a americkou moderní u¾ vùbec ne, tak¾e by za normálních okolností taková nabídka putovala koše. Jen¾e lícová strana té pohlednice mì velmi zaujala. Evidentnì na ní byla reprodukce jakéhosi mnì neznámého obrazu. Nesmírnì hubená, a¾ vychrtlá ¾ena vzhlí¾í ke staré farmì na obzoru. 
název Anna Christina 1967. Tak to u¾ bylo na mojí zvìdavost moc. Vzala jsem si na pomoc Gogole, ale proto¾e neumím anglicky musela jsem jen na èeské stránky. Pod heslem jména malíøe jsem se dozvìdìla, ¾e Andrew Wyeth je souèasný americký malíø, (narozen 1917). ®e maluje realistické obrazy, které èasto bývají ovlivnìny fotografickým detailem a ¾e tématicky zachycuje venkovský ¾ivot Ameriky. Èasto pou¾ívá vysoce emociální kompozice. Vytváøí pocit melancholiènosti, nostalgie, osamìní, a konfliktu. Zachycuje v obrovských osamìlých krajinách malé postavy, èasto s nìjakým tìlesným nebo duševním posti¾ením.