Ronnie, snooker a my (1)
Magda píše...
Tak jako ka¾dý den za posledních pár týdnù, i dneska ráno mì vzbudil ptaèí zpìv. No, psát „ráno“ je pøehnané, proto¾e nad Kokoøínským dolem ještì ani nezaèalo svítat, a psát „zpìv“, také není ten správný výraz. Byl to køik z plných plic. Kdy¾ si pøedstavím, jak malé plíce má takový ptáèek a kolik decibelù hluku vyprodukuje, je to úctyhodný výkon.
Odolala jsem pokušení pøevrátit se na druhý bok a spát dál. Ono to v tom rambajzu ani nešlo. Tak¾e jsem vstala, uvaøila si poøádný kotel èaje a pustila poèítaè. Plním svùj slib, co jsem dala Zdenì, ¾e napíši první èlánek, kterým zahájíme vyprávìní o snookeru, o Ronniem, o jeho ¾ivotì a ¾ivotì ostatních hráèù, o tom, jak si nás snooker našel, a jak jsme se našly my dvì spolu.
- Co øíkáš Zdeni, nezapomnìla jsem v tom výètu nìco? A budeme hodnì intimní a nebo budeme v povídání jen klouzat po povrchu, abychom nìco nezkazily a soustøedíme se jen na pøevyprávìní Ronnieho ¾ivotopisu?
Co na to Zdena...
Magdi, dobré ráno,
je nedìle, na vaøení obìda je ještì èas, poèítaè jsem otevøela hlavnì proto, abych našla nìjaký nový recept na úpravu kuøecích prsou a samozøejmì jsem zabrousila na všechny stránky týkající se snookeru. Teï v dobì konání Mistrovství svìta je poøád plno novinek. Pøemýšlím nad otázkou, zda budeme jen klouzat po povrchu, nebo se hodnì otevøeme. Asi tomu necháme volný prùbìh. Myslím, ¾e èasem narazíme na vìci, ke kterým se budeme chtít vyjádøit podrobnìji a taky pøiznat, jak nás osobnì zasáhly.
Taky pøemýšlím, jak pøiblí¾it jednoduše pravidla, aby i ten kdo se se snookerem nikdy nesetkal vìdìl, o èem vlastnì mluvíme. Zda odkazem na nìkteré snookerové stránky, nebo popis toho, co si myslíme, ¾e je pro diváky dùle¾ité. Máš o tom nìjakou pøedstavu?
- Dáváš mi pøi nedìli záludné otázky, jednodušší bys tam nemìla? :-)) Myslím, ¾e bych moc odkazy na další stránky nedávala a to z prostého dùvodu. Chceme si o snookeru s lidmi povídat, ne je poslat jinam. Konec koncù, kdo je sólista a šlo by mu jen o ten snooker a ne o naše èlánky, jistì si dobøe poradí sám a odkazy si najde, to není problém. A co kuøecí prsíèka povedla se?
Kuøecí prsa se povedly, naplnìné, obalené v trojobalu, zalité šlehaèkou a upeèené.Ale psát máme o nìèem jiném, ¾e?
O snookeru, nebo o Ronniem O´Sullivanovi? Snookerem to zaèalo. A náhodou. Ani jedna z nás nevìdìla, na co se to vlastnì v televizi dívá. ®e je to kuleèník, jsme poznaly. A ¾e to hraje èlovìk, který to umí. A který má velké kouzlo osobnosti.
Teprve èasem jsme zaèaly chápat pravidla, znát termíny turnajù a poznávat hráèe. I díky internetu jsme poznávaly víc. Tam jsem se také dozvìdìla, ¾e ten charismatický mu¾ má za sebou nelehký ¾ivot a napsal svoji autobiografii. Pøes internetové knihkupectví jsem si ji objednala, pøišla asi za šest týdnù. Trvalo mi týden, ne¾ jsem ji zhruba pøeèetla. A pak se k ní vracela a pøekládala se slovníky detaily.
Další náhoda byla, ¾e jsme se spolu potkaly my dvì a zjistily, ¾e jsme spøíznìné duše. Nebo dvì potrhlé ¾enské? Pod heslem snooker mi ve vyhledavaèí vyjely stránky SeniorTipu a na nich diskuse, kterou jsi nedávno rozjela. A brzy následovala tvoje ¾ádost o pøelo¾ení knihy, nebo nìkterých zajímavostí. Proto¾e ale moje znalost angliètiny není tak dobrá a stále mi unikají detaily, rozhodla jsem se tu knihu pøevyprávìt. Nìkterou èást podrobnìji, nìkterou struènìji.
Kní¾ka, o které zde budeme mluvit se jmenuje RONNIE a napsal ji Ronnie O´Sullivan ve spolupráci se Simonem
Hattenstonem, co¾ je novináø pùsobíci v anglických novinách The Guardian.
Ronnie O´Sullivan byl snookerové zázraèné dítì, kdy¾ v deseti letech nahrál prvních sto bodù. Jeho velký talent a styl z nìj udìlaly "Lidového šampióna." V patnácti letech se stal nejmladším hráèem který nahrál 147 bodù, v sedmnácti letech se stal nejmladším vítìzem bodovaného turnaje.
V roce 1997 zahrál nejrychlejších 147 bodù v historii a v roce 2001 upevnil svùj legendární status ziskem titulu Mistr svìta. Tento titul obhájil i v roce 2004. A pøesto ¾ije ¾ivot plný bolesti a smutku.....