„Dìdo, nechceš jet se mnou a naší tøídou do Berlína?“ oslovila mì telefonicky má 16letá vnuèka.“Pár míst v autobusu zùstává prázdných a o náklady bychom se museli podìlit,“ øekla bezelstnì, abych ji náhodou nepodezíral z nìjaké pøehnané lásky.
Souhlasil jsem a do Berlína na jednodenní autobusový zájezd jsem s nimi vypravil.
S kým jsem to vlastnì jel?
Vnuèka chodí do 1. roèníku waldorfského lycea v Praze 4. Waldorfské lyceum nabízí denní studium v humanitní a pøírodovìdné specializaci. V letošním školním roce byla otevøena jedna tøída prvního roèníku, a a¾ tito studenti postoupí do druhého a dalšího roèníku, bude se postupnì otevírat další jedna tøída prvního roèníku, a¾ vznikne roce 2009/2010 úplná škola se ètyømi roèníky.
Vyuèovací den má tøi èásti - hlavní epochové vyuèování (2 hodiny), tzv. vedlejší vyuèování po 45 minutových vyuèovacích hodinách, a umìlecké a odborné kursy.
Hlavní epochové vyuèování - Èeský jazyk, Matematika, Dìjepis, Fyzika, Chemie, Biologie, Zemìpis - je pro celou tøídu spoleèné. Spoleèná je i èást tzv. vedlejšího vyuèování - Cizí jazyky, Tìlesná výchova, cvièné hodiny Èeského jazyka a Matematiky a nìkteré další pøedmìty.
V další èásti vedlejšího vyuèování se studenti od 2. nebo 3. roèníku rozdìlí podle zvolené specializace.
Ve 3. èásti vyuèování probíhají spoleènì pro všechny studenty rùzné umìlecké a odborné kurzy. Zde se v prùbìhu studia støídají témata jako Malování, Modelování, Eurytmie, Práce se døevem, Práce s kovem, Základy technologie, Informatika, Deskriptivní geometrie, Laboratorní cvièení z biologie apod.
V ka¾dém roèníku budou mít všichni studenti 1 – 2 týdenní praktikum (ekologické, sociální, prùmyslové).
Ve 3. roèníku se uskuteèní tøídní cesta, nacvièí divadelní hra a studenti vypracují dlouhodobou roèníkovou práci na zvolené téma.
V ka¾dém roèníku je 3 - 4 týdenní rezerva, vyu¾itelná pro jazykové výmìnné pobyty v zahranièních školách a pro realizaci rùzných projektù a úprav uèebního plánu. Studium ukonèí maturitní zkouška ve 4. roèníku.
Waldorfské lyceum v Praze má tak pøedpoklady stát se skuteènì „evropskou“ školou,propojenou s øadou zahranièních škol, umo¾òující studentské i uèitelské výmìnné studijní pobyty a spolupracující na spoleèných evropských projektech.
Waldorfské pedagogice je vlastní exemplární pojetí výuky, které neupøednostòuje zjednodušené pøehledy, ale vìnuje se hloubìji a s vìtší intenzitou vybraným jevùm, tzv. fenoménùm. Tak podporuje nejen hloubku ¾ákova porozumìní, ale i rozvoj jeho schopnosti bádat a objevovat, odhalovat a formulovat problém, hledat rùzné varianty a postupy jeho øešení. Kdybych pokraèoval, dostal bych se zcela jinam, do tématu waldorfské pedagogiky, a to není úkol tohoto èlánku. Kdo má o ni zájem, mù¾e si kliknout na tuto adresu:http://www.wspj.cz/lyceum/cz/skola/pedagogika/
Tak se stalo, ¾e jsem krátce po ètvrteèní pùlnoci nasedl s 29 mladíky a sleènami do zájezdového autobusu a vydal se noèní dálnicí do Berlína, kam jsme dorazili v brzkých ranních hodinách. Ještì za šera jsme minuli známý check point Charlie, který tvoøil pøechod mezi západní a východní èástí mìsta, pøechod mezi dvìma svìty. Místy jsme ještì projí¾dìli kolem zbytku povìstné Berlínské zdi, pomalované sprejery a u¾ znaènì omšelé. Na dla¾bì berlínských bulvárù jsme mohli pozorovat v asfaltu vydlá¾dìné pásy, nad nimi¾ se kdysi tyèila berlínská zeï. Pan profesor dìjepisu tøímal mikrofon a vysvìtloval probuzeným a zvìdavostí nabuzeným dìtem, co se v tìchto místech událo.
U Braniborské brány jsme vystoupili, pøešli k Øíšskému snìmu a po krátkém expozé pane profesora následoval první z øady nìkolikaminutových referátù, které si pøedem pøipravili studenti. Dívenka mìla téma pøíchodu nacistù k moci podrobnì písemnì pøipravené, ale neèetla je. Sna¾ila se obsah tlumoèit vlastními slovy, co¾ se jí pøíliš nedaøilo. Studenti poslouchali pozornì a odmìnili její snahu potleskem, co¾, jak jsem poznal pøi dalších referátech, bylo zvykem, majícím ocenit vynalo¾ené úsilí. Také pan profesor jí podìkoval a doplnil referát nìkolika zajímavými údaji.
Pak jsme absolvovali peèlivou prohlídku (jak pøed odletem) a výtah nás vynesl na støechu obnoveného Reichstagu s pøekrásným výhledem na celý Berlín. Terase dominuje známá kopule, která od dob, co na ní èetaøi Kantaria a Jegorov završili dobytí Tøetí øíše, doznala znaèných zmìn. Je celosklenìná a podél nosníkù vede spirálová cesta k vrcholu, který bohu¾el, nebyl kvùli probíhajícím pracím otevøen. Uprostøed je ku¾el ze zrcadel, stojící na špici. Na zrcadla míøí reflektory a obíhá kolem stínidlo, podobnì jako modrém blikaèi na støeše policejního auta. Blikající vì¾ bude urèitì patøit mezi dominanty noèního Berlína.
Na stojánku si ka¾dý návštìvník mù¾e vyzvednout barevný leták s panoramatickou fotografií, na ní¾ jsou vyznaèeny všechny významné objekty mìsta. Co jsme vidìli popisovat nebudu, zájemci si to mohou prohlédnout na http://www.berlin.de/stadttouren/360/index.de.php.
Po sestupu jsme pøešli k Braniborské bránì, kde opìt zafungoval pan profesor coby zasvìcený prùvodce, který pøidal i pár slov o napodobování paøí¾ských bulvárù pøi výstavbì mìsta. Odtamtud jsme popošli k památníku obìtí holocaustu, a zastavili se u neoficiálního památníku 1065 obìtí pokusu o pøekroèení berlínské zdi. I toto bylo tématem studentských referátù.
Krátká projí¾ïka nás pøiblí¾ila k Humboldtovì univerzitì. Tady pan profesor neodolal a mìl delší promluvu o tomto významném uèenci, který se zapsal do mnoha vìdních oborù. Èást dìtí poslouchala se zájmem, èást to nebavilo a ani velmi umírnìné volání k pozornosti je nadlouho nepøesvìdèilo. Pøiznávám, ¾e bych to na místì pánì profesorù netrpìl, ale oni byli trpìliví, zøejmì vìdouce co èiní, ¾e by asi terorem u postpuber»ákù moc neuspìli a dosáhli spíše pravého opaku.
Jen pár set metrù procházky v krásném jarním dnu nás zavedlo k støedobodu berlínské návštìvy, na Ostrov muzeí zapsaný mezi svìtové památky UNESCO. Na schodech zaznìl další referát, a pak u¾ jsme pod vedením paní profesorky výtvarné výchovy zamíøili dovnitø. Egyptském museu si dìcka vyslechla profesorèin výklad o stylu nejstaršího egyptského sochaøství. První tvùrci lidských postav nemìli pøedlohy, ale v nábo¾enském zanícení formovali své vnitøní pøedstavy. Aby se studenti lépe v¾ili do duševních pochodù tvùrcù, dostali za úkol si vybrat nìjaký artefakt a nakreslit ho do pøineseného skicáku. Tento zpùsob výtvarné výchovy probíhal po pøedchozím expozé paní profesorky postupnì i v dalších èástech musea, v èásti s øeckým antickým umìním a pozdìji i v Museu Pergamon. Z prací se ve škole uskuteèní výstava. Cílem však nebylo získat výstup ve formì nìjaké grafiky na úrovni, ale pøimìt pozorovatele všímat si detailù a registrovat vývojové zmìny ve výtvarném projevu. Pøekvapilo mì, ¾e v muzeích bylo nìkolik dalších skupin i mladších dìtí, které pracovaly obdobnì.
V jednom se pan profesor mýlil. Pøi návratu k autobusu oèekával, ¾e dìcka usnou sotva se usadí. Nestalo se. Skandováním si vynutila, aby své referáty do mikrofonu pøednesli i ti, na nì¾ se nedostalo èi zapomnìlo. Potom se na zádi shromá¾dili nevybouøení a zpívali a¾ do Prahy písnì, které u¾ neznám…
Své úèasti nelituji. Za 750 Kè jsem po 30 letech navštívil zcela jiný Berlín, poznal zcela jiný druh školy a trochu i zcela jiné kantory a dìti.
Vnuèka chodí do 1. roèníku waldorfského lycea v Praze 4. Waldorfské lyceum nabízí denní studium v humanitní a pøírodovìdné specializaci. V letošním školním roce byla otevøena jedna tøída prvního roèníku, a a¾ tito studenti postoupí do druhého a dalšího roèníku, bude se postupnì otevírat další jedna tøída prvního roèníku, a¾ vznikne roce 2009/2010 úplná škola se ètyømi roèníky. 
Eurytmie, Práce se døevem, Práce s kovem, Základy technologie, Informatika, Deskriptivní geometrie, Laboratorní cvièení z biologie apod.
pobyty v zahranièních školách a pro realizaci rùzných projektù a úprav uèebního plánu. Studium ukonèí maturitní zkouška ve 4. roèníku. 
ranních hodinách. Ještì za šera jsme minuli známý check point Charlie, který tvoøil pøechod mezi západní a východní èástí mìsta, pøechod mezi dvìma svìty. Místy jsme ještì projí¾dìli kolem zbytku povìstné Berlínské zdi, pomalované sprejery a u¾ znaènì omšelé. Na dla¾bì berlínských bulvárù jsme mohli pozorovat v asfaltu vydlá¾dìné pásy, nad nimi¾ se kdysi tyèila berlínská zeï. Pan profesor dìjepisu tøímal mikrofon a vysvìtloval probuzeným a zvìdavostí nabuzeným dìtem, co se v tìchto místech událo.
dobytí Tøetí øíše, doznala znaèných zmìn. Je celosklenìná a podél nosníkù vede spirálová cesta k vrcholu, který bohu¾el, nebyl kvùli probíhajícím pracím otevøen. Uprostøed je ku¾el ze zrcadel, stojící na špici. Na zrcadla míøí reflektory a obíhá kolem stínidlo, podobnì jako modrém blikaèi na støeše policejního auta. Blikající vì¾ bude urèitì patøit mezi dominanty noèního Berlína.
mìl delší promluvu o tomto významném uèenci, který se zapsal do mnoha vìdních oborù. Èást dìtí poslouchala se zájmem, èást to nebavilo a ani velmi umírnìné volání k pozornosti je nadlouho nepøesvìdèilo. Pøiznávám, ¾e bych to na místì pánì profesorù netrpìl, ale oni byli trpìliví, zøejmì vìdouce co èiní, ¾e by asi terorem u postpuber»ákù moc neuspìli a dosáhli spíše pravého opaku.