Vìtšina zaniklých obcí vznikla na základì politických rozhodnutí. Dobrovolnì by je obyvatelstvo nikdy úplnì neopustilo. V¾dy» po ukonèení váleèných konfliktù se lidé vracely zpìt do svých vyrabovaných a znièených vesnic, nìkdy i opakovanì, znovu své pùvodní domy opravovaly jako v Nakléøovì.
Po odsunu nìmeckého obyvatelstva po roce 1945 se ji¾ pùvodní obyvatelstvo nemohlo vrátit a nìkde byla obec zachránìna novými pøistìhovalci. Ovšem obce, které musely ustoupit rozsáhlé povrchové dùlní èinnosti (Tuchomyšl) nebo pøi výstavbì pøehrad (Fláje) èi jiných velkých vodní dìl takové štìstí u¾ nemìly, nìkdy po nich nezùstal ani bývalý název. Tìch zaniklých obcí jsou tisíce a proè jsem si vybrala právì tyto? Obec Tuchomyšl patøí do mého dìtství, èasto jsme tam jezdili na kolech. Do mého støedního vìku patøí Nakléøov, jezdívali jsme tam okolo autem na chalupu. A tak jsme prùbì¾nì sledovali chátrání kostelíka, jeho zboøení, po „výstavbu èervenì svítící hvìzdy“, ke které musel být pøiveden elektrický proud. A Fáje? To je vzpomínka na „školní výlety“ s univerzitou tøetího vìku, kdy¾ jsme tam byli podívat.
Nakléøov (Nollendorf) v Krušných horách.
Pùvodnì obec pøi Nakléøovském prùsmyku v nadmoøské výšce od 500 do 735 metrù, nedaleko èesko-nìmecké státní hranice, asi 15 km od mìsta Ústí nad Labem. Prùsmykem po staletí vedla významná obchodní ale také váleèná cesta. Pøedpokládá se, ¾e ji¾ v 9. století byla obývána lu¾ickosrbským slovanským kmenem Dalemnicù. Písemná zmínka pochází z roku 1382. Obcí, kvùli její poloze pochodovaly armády pøi váleèných konfliktù, které zpùsobovalo velké utrpení obyvatelstvu bìhem pøíhranièních bojù i tøicetileté, sedmileté nebo napoleonských válkách. Z vì¾e kostela údajnì øídil boje svých vojsk francouzský císaø Napoleon Bonaparte, který pøespal v nedalekých Petrovicích.
Pøes extrémní klimatické podmínky bylo zde prosperující zemìdìlství (chov dobytka, sena) z øemesel pak výroba kovových knoflíkù. Do konce 19 století byl osídlen pøevá¾nì nìmeckým obyvatelstvem. I po vzniku Èeskoslovenska zde ¾ilo málo obyvatel jiné národnosti. Po vysídlení nìmeckého obyvatelstva po druhé svìtové válce byla obec skoro vylidnìná. V roce 1950 byl tam a v jeho okolí zøízen vojenský výcvikový prostor, který existoval do roku 1960. V roce 2014 tam bylo evidováno 15 adres budov zejména pro rekreaèní úèely.
I v této obci byl postaven na místì staršího kostela se høbitovem kostel nový v letech 1679-83, vì¾ byla pøistavena pozdìji v roce 1805. U høbitova byla ohradní zeï s brankou pocházející z roku 1672. Kostel byl obdélníkový v ranì barokním stylu, s polokruhovým uzavøeným presbytáøem, oratoøemi v patøe a s hranolovou vì¾í v prùèelí. Fasády byly èlenìny lizénami (svislý plochý pásovitý dekoraèní èlánek), okna pùlkruhová, volutový štít. Presbytáø byl sklenut køí¾ovì, závìr konchou (pùlkruhová klenba) s lunetami. V lodi s pilastry (reliéfní plastický prvek pøipomíná sloup opatøen patkou a hlavicí) byla klenba valená. Døevìná kruchta stála na litinových sloupcích. Pramen: E. Poche a kol., Umìlecké památky Èech, 2 K/O, vyd. Academia, Praha 1978
V roce 1975 byl kostel sv. Josefa odstøelen. Na jeho místì mìl být monumentální památník Rudé armády, nakonec tam byla jen svítící hvìzda. Dnes je tam køí¾.
Oblast se nachází v turisticky atraktivní lokalitì Krušných hor, zasahují do ní dvì chránìná území v rámci evropské sítì Natura 2000. Územím prochází dálnice D8 a silnice II/248.
I v této obci byl postaven na místì staršího kostela se høbitovem kostel nový v letech 1679-83, vì¾ byla pøistavena pozdìji v roce 1805. U høbitova byla ohradní zeï s brankou pocházející z roku 1672. Kostel byl obdélníkový v ranì barokním stylu, s polokruhovým uzavøeným presbytáøem, oratoøemi v patøe a s hranolovou vì¾í v prùèelí. Fasády byly èlenìny lizénami (svislý plochý pásovitý dekoraèní èlánek), okna pùlkruhová, volutový štít. Presbytáø byl sklenut køí¾ovì, závìr konchou (pùlkruhová klenba) s lunetami. V lodi s pilastry (reliéfní plastický prvek pøipomíná sloup opatøen patkou a hlavicí) byla klenba valená. Døevìná kruchta stála na litinových sloupcích. Pramen: E. Poche a kol., Umìlecké památky Èech, 2 K/O, vyd. Academia, Praha 1978