Pøíbìhy zemské atmosféry – aneb za vše mù¾e klima nebo poèasí (33)
Atmosféra kontra lidská technika (2)
Vzducholoï Hindenburg
A nyní z ledových vln Atlantiku zamíøíme do oblak a jen o nìco západnìji nad americký kontinent. Pìtadvacet let po ztroskotání Titaniku došlo k další technické katastrofì na ní¾ se podepsalo tentokrát kromì technologie opìt zejména poèasí.
Jestli¾e Titanik byl nejvìtší námoøní lodí tehdejší doby, vzducholoï Zeppelin LZ-129 Hindenburg byl dokonce nejvìtším létajícím strojem všech dob! Loï byla dokonèena v roce 1935 v hitlerovském Nìmecku a mìla zcela revoluèní konstrukci z duralu. Její rozmìry byly ohromující – délka 245 m (jen o 25 m kratší ne¾ Titanic), prùmìr „doutníku“ 41 m a objem plynu asi 200 tisíc metrù kubických. Byla pohánìna ètyømi dieselovými motory, z nich¾ ka¾dý mìl výkon 890 kW, a které umo¾òovaly rychlost a¾ 135 km/hod. I potah byl originální – byl vyroben z bavlny impregnované smìsí oxidu ¾eleza a acetátu celulózy, a vše bylo pota¾eno hliníkovým prachem.
S pøepravní kapacitou Titaniku se Hindenburg samozøejmì nemohl mìøit, pøesto ale unesl 61 èlenù posádky, pøi transatlantickém letu 50 pasa¾érù a na kratší vzdálenost pak pøes 70. V nákladním prostoru na zádi se dokonce mohly pøepravovat i automobily. Kabiny cestujících byly umístìny uvnitø trupu, interiér byl prostorný a luxusní. Sprchy se studenou i teplou vodou, podávala se teplá jídla, v klubovnì na vyhlídkové palubì hrál pianista na duralové piáno! Cena letenky pøes Atlantik se blí¾ila cenì levnìjšího auta. Pùvodnì mìla být plnìna heliem, ale vojenské a politické pomìry, které vedly k americkému embargu, pøinutily nìmecké konstruktéry pou¾ít jako nosný plyn vodík. Ten je jak známo sice lehèí ne¾ helium, co¾ je jistì výhodné, ale také je výbušný a vysoce hoølavý. Nìmci však mìli zkušenosti i s vodíkem a tak byly pøidány jisté bezpeènostní prvky, které mìly zabránit po¾áru v pøípadì úniku plynu. Dùvìra v bezpeènost byla taková, ¾e na lodi byla dokonce i kuøárna!
První let absolvovala vzducholoï v bøeznu 1936 a v èervnu tého¾ roku pøelétla Atlantik tam a zpìt v rekordním èase 5 dní, 19 hod a 51 minut. Na rok 1937 pak bylo naplánováno celkem 18 transatlantických letù.
Na první z tìchto letù vzlétl Hindenburg dne 3. kvìtna 1937 z frankfurtského letištì a smìøoval do New Yorku. U¾ nad oceánem se pak zaèaly projevovat „poèasové potí¾e“ a kvùli silnìjšímu protivìtru, který se ovšem dal oèekávat, nabrala vzducholoï první zpo¾dìní. Pøi pøíletu k New Yorku zasáhlo poèasí podruhé. Nad New Jersey se vytvoøila jarní bouøe a vzducholoï proto mìsto dvakrát oblétla a do cíle na letišti Lakehurst dorazila z obou tìchto dùvodù s pùldenním zpo¾dìním naveèer 6. kvìtna. Pøistávací operace byla èasovì dosti nároèná a zaèala v 19 hodin. První pøistávací lano bylo shozeno na zem asi po dvaceti minutách a personál na zemi zaèal loï upoutávat. Po ètyøech minutách se Hidneburg nacházel ve výšce asi 60 m, náhle v jeho zadní èásti vzplanul po¾ár a bìhem 34 sekund celá vzducholoï zcela shoøela! Za velký zázrak je mo¾no pova¾ovat fakt, ¾e z celkového poètu 97 (36 pasa¾érù a 61 èlenù posádky) zahynulo „pouze“ 35 lidí a o ¾ivot pøišel i jeden „pozemš»an“ na letišti.
O pøíèinách této velké katastrofy se vlastnì dodnes vedou velké spory a existuje nìkolik teorií. Nejprve se samozøejmì objevila teorie o sabotá¾i, motivované i politickou situací ve svìtì. Tu pochopitelnì prosazovali zejména zástupci firmy Zappelin, ale bìhem vyšetøování se nepodaøilo najít ¾ádné konkrétní dùkazy. A tak za nejpravdìpodobnìjší pøíèinu po¾áru se pova¾uje jiskra, vzniklá statickou elektøinou. Svìdèí pro to celá øada faktù. Vzducholoï nebyla konstruována tak, aby se na ní mohl elektrický náboj volnì rozprostøít, potah byl od hliníkové kostry sice oddìlen nevodivými šòùrami, ale nejdùle¾itìjší asi bylo, ¾e loï tìsnì pøed pøistáním prošla bouøkovou frontou a tak její kotvící lana zvlhla a stala se vodivými. Pøi proudìní vzduchu kolem povrchu vzducholodi vzniká elektrický náboj a v okam¾iku, kdy se zvlhlá kotvící lana dotkla zemì, uzemnila se celá hliníková kostra a mezi ní a potahem pøeskoèil elektrický výboj. Podle nìkterých svìdkù bylo dokonce spatøeno kolem povrchu Hidenburga svìtélkování podobné známému ohni svatého Eliáše! Spekulovalo se i o rùzných kombinacích. Mohlo dojít k prasknutí jednoho z drátù kostry, který by prorazil potah, tím by samozøejmì unikal vodík a statický výboj by hoølavý plyn zapálil. Ka¾dopádnì atmosférická elektøina musela být jednou z hlavních pøíèin katastrofy.
Tato katastrofa pøešla do dìjin i zásluhou na tu dobu opravdu nebývalé mediální pozornosti. Na letišti Lakehurst oèekávalo pøistání Hindenburga mnoho novináøských, rozhlasových i filmových reportérù, tak¾e celá událost byla témìø perfektnì zdokumentována. Záznam rozhlasového reportéra Morrisona patøí spolu s Orsonovou pozdìjší reportá¾i o pøepadení USA mimozemš»any mezi nejznámìjší rozhlasové události v historii.
Nepøíznivé poèasí dìlalo vzducholodím v¾dy velké potí¾e. Zepelinùm se ale vá¾nìjší nehody skuteènì dlouho vyhýbaly a Graf Zeppelin bezpeènì nalétal více ne¾ 1,6 milionù kilometrù, dopravil asi 12 tisíc pasa¾érù a uskuteènil i první úplný oblet zemìkoule. Kvìtnová katastrofa v roce 1937 však – urèitì i zásluhou zmínìné rozhlasové reportá¾e a filmových zábìrù z místa neštìstí – zcela znièila dùvìru svìtové veøejnosti v tento druh dopravy. Její labutí písní pak byly výzvìdné a propagaèní lety sesterského Hindenburgu Graf Zeppelin II, které ukonèila II. svìtová válka.
Co k tomu dodat? Snad jen ¾e ka¾dopádnì v¾dy platilo, platí a bude platit, ¾e matka pøíroda nám v našem vzdušném obalu a na svìtových oceánech pøipravuje situace, na které se musíme neustále pìknì pokornì pøipravovat!
