Je to trhák. Èeský seriál ®ivot je zatím jediný, u kterého jsem vydr¾ela tak dlouho. Obsadili mì v roce 1974. Chtìla jsem si zahrát nìjakou akèní scénu, jako je únik z vìzení vykopaným tunelem nebo tak nìco. A to se mi hned v prvním díle podaøilo. Moje postava se narodila. Hraji tady ale jen takovou èudlu. Ten rok tvùrci obsadili rekordní poèet nových rolí. S holkama letos slavíme padesát let na scénì. Nìkteré jsou u¾ dnes hvìzdy. Pergnerová, Jandová, Lhotská nebo Šebrle. No, Roman se mo¾ná ještì necítí být ¾enou, ale mohl by. Tak a» to máme po všech stránkách korektní. Ony se nám toti¾ od roku 1974 dost zmìnily kulisy.
Dneska bych si klidnì mohla vybrat, co budu hrát. Tehdy se mì neptali. Tak tedy hraji ¾enu. Doteï mi to všichni vìøí. I kdy¾ obèas chodím na pánské záchody, jako trenérka vy¾aduji brannou pohotovost a moje kamarádka je Roman. Kdo ví, tøeba se v dalších dílech ztoto¾ním natolik se sportovním náèiním, ¾e se budu identifikovat jako odporová guma. V tomhle seriálu nikdy nevíte.
Za ty miliardy let, co seriál ®ivot bì¾í, se zkrátka pár zmìn událo. Všichni, co se kdy na seriálu podíleli, se museli novým podmínkám pøizpùsobit. Dodnes je to fuška. Ale my bez ®ivota nemù¾eme ¾ít. Tak se sna¾íme.
Úplnì první obsazená hereèka byla Bakterie. Ne, tuhle nepamatuji, i kdy¾ jsem seriálová fosilie. Mì obsadili v dobì, kdy televize ještì vychovávala k pohybu, proto¾e nebyly dálkové ovladaèe. Tehdy televize pøebírala roli kostela. Scházela se u ní celá rodina, vesnice, starosta i knìz. Pokud ji vùbec vyladili, mìli na výbìr mezi èernou a bílou. Èeštinou a ruštinou. Kristiánem a Annou proletáøkou. Ale hlavní hrdina té doby byl obyèejný opraváø televizí.
Dnes je seriál ®ivot v barvách. S odstíny i stíny. A herci z té èernobílé doby v nìm hrají dùchodce. Nejsou cool. Jsou kùl zatluèený do své doby. Hùø se pøizpùsobují a ty barvy je zneklidòují. Na nervy berou Persil, proto¾e v televizi øíkali, ¾e je to nejlepší prášek. Nevidí rozdíl mezi Šmoulou a Avatarem nebo èernou kronikou a Facebookem. Na rautu sáhnou radìji po koblize ne¾ po koblize s dírou. Smoking svlékají pøed cedulí No smoking a ládují se cukrem zdarma, proto¾e tam pøece psali Sugar-free.
Boomrs. Tak jim øíkají mladí kolegové, kteøí nejen¾e mají dálkový ovladaè, ale dokonce kapesní televizi. To jsou ti cool. Jejich dìtským hrdinou byla anglicky mluvící moøská houba jménem Spongebob, která pracuje v rychlém obèerstvení pod moøskou hladinou. Nasávají Life jako ta moøská houba. English, kámo. Rychle. Tak rychle, ¾e kolikrát nestaèí psát všechna písmena. Èasto hrají dvojrole – reálnou a online. Nejèastìjší kontakt s papírem mají s tím toaletním. Z povinné èetby však znají Babièku. To jim ji ale boomøi museli tøikrát zfilmovat. Mají rádi challenge, jen¾e jako Roman Šebrle nikdy nebudou. Desetiboj je toti¾ atletika pouze lehká. Ale jezdí na Cole a pøed stávkou proti globalizaci se staví v McDonaldu. Tì¾ko uvìøit, ale dvìma houbám hraji matku. Jsem s nimi na place dennì. A èasto potøebuji, aby mi pod jejich monology bì¾ely èeské titulky.
Foto: Terezie Èerbáková
Taky jsem zaznamenala, ¾e si tvùrci seriálu dávají zále¾et na tom, aby v nìm byly zastoupeny všechny rasy. Vìtšina štábu je s tím v pohodì. K nedorozumìním dochází jen obèas. Kdy¾ se na place natáèela milostná scéna a re¾isér chtìl po herci vietnamské národnosti šedesát devítku, Vietnamec zmizel v kuchyni. Nebo jeden z kaskadérù pøišel na plac s hlavou obvázanou fáèem. A¾ záchranáøi zjistili, ¾e je to turban. No a casting na roli èerného pasa¾éra? To tehdy zavánìlo ¾alobou. Zatím je ale seriál obsazen pøevá¾nì Èechy. Abych dr¾ela ten moderní korektní pøístup, nesmím zapomenout na Moravany a Slezany. A Bròáky. To nevadí.
Ale tragédie byla, kdy¾ mi zrušili po padesáti letech obchod s lahùdkami! Vsadila bych se, ¾e se v tìch kulisách natáèela ještì ®ena za pultem. A taky tam ta Anna Holubová prodávala. Mluvila èesky. Umìla poèítat z hlavy. Nechtìla po mì vìrnostní kartièku ani aplikaci. Pohybovala se v nádherné souhøe s chlebíèky, rohlíèky a vìtrníèky. Chlebíèky napichovala nehtem. To nebyl filmový trik, takovou lahùdku mù¾ete mít jen ve skuteèném lahùdkáøství. Zatímco házela rohlíky do sáèku, vìdìla jsem, ¾e za rohem pøejeli koèku, jak se má, jak se mám já a jaké bude poèasí. Já nechci kupovat rohlíky v Rohlíku. Chci ten nehet v rohlíku!
K pøíjemným zmìnám ale patøila modernizace ateliérù. Máme teï úplnì všechno. Dálkové ovladaèe, kapesní televize, umìlou inteligenci, obezitu, hypertenzi, cholesterol i cukrovku. A tím pádem i lékaøe na ka¾dém natáèení. Jmenuje se Štrosmajer. Produkce to tutlá, ale šušká se, ¾e jsou ty moderní ateliéry zdraví škodlivé. Zpoèátku bylo divné, ¾e se nìkteøí herci vlivem obezity nevejdou do zábìru. Kdy¾ to došlo tak daleko, ¾e jejich tìlo hrálo zároveò v dalším díle, re¾isér dostal infarkt. On teda pil dost èasto depresso.
Ateliéry jsou tak moderní a velké, ¾e se u¾ moc nepotkáváme. Máme k sobì mnohem dál. Hrajeme si spíš ka¾dý na svém plácku. Nebo na Instáèi, na Playstationu, na Martu Jandovou a jiné celebrity nebo stále èastìji na psychiatra.
Seriál ®ivot je nekoneèný, ale naše úèast v nìm je koneèná. Scénáø je nekompromisní. A» je to hlavní postava, èudla nebo komparz, máme všichni smlouvu na dobu urèitou. Ale jen scénáristé vìdí, kdy nás pøejede vlak nebo skonèíme na pøístrojích. Ještì se nestalo, ¾e by se nìkdo po smrti vrátil. Vlastnì ano. Chuck Norris.
My, padesátnice, se o místo v seriálu nebojíme. Nejsme Holky z porcelánu. Sice neumíme vyléèit amputovanou hlavu za víkend jako Chuck, ale máme lepší výcvik. Vidìly jsme toti¾ asi tak sto repríz seriálu Sanitka a Doktorských pohádek.
A superschopnosti máme teï novì ve scénáøi. Teleportujeme se s vìtší pøesností a mìníme podobu. Ráno vcházíme do koupelny jako Rumburak a vycházíme jako Arabela. Èteme myšlenky døív, ne¾ man¾ela napadnou. Slyšíme kornatìt vlastní tepny a odcházet estrogen. Máme superzbranì na gravitaci – Push-upku, kšandy a stahovací prádlo. Jen nìkdy nevíme kde.
Ilustrovala: Julie Èerbáková
No jo, nejsme dokonalé. Pøirozenì se naše postavy, øeknìme, pùlstoletí rozvíjely do všech smìrù. Nic se nedìje, kostymérky nám kostýmy pøešijí. V tomhle seriálu je mo¾né všechno. Klidnì nám pøešijí i oblièej. Do maskérny dorazíme o pár hodin døíve, a to by bylo, aby se tam nìjaká maska nenašla. Osvìtlovaèùm upeèeme koláè, a» nás dobøe nasvítí nebo radìji rovnou zhasnou. Bude to fuška, holky. Ale my se pøizpùsobíme! Staèí vidìt barevnì.
Vlastnì máme štìstí, ¾e jsme stále na scénì. Kolegynì Pergnerová teï bude hrát tøeba vyzobanou sluneènici. A kolegynì Lhotská odkvetlou pampelišku, která tajnì randí s Chuckem. Nebo s tím Bròákem? No, to vyjde nastejno. Všechno to probereme, a¾ se sejdeme na depresso.
Kdy¾ já se za tou mojí èudlou ohlédnu, a otáèení hlavou u¾ mi jde taky hùø, hraji zvadlou diviznu, která v tìch moderních kulisách hledá za strojem èlovìka, za slovem obsah a za tìmi víèky pøipevnìnými k láhvi pitomce. Trénuje armádu ¾en, které umí zatlouct høebík a mu¾ù, kteøí jim s tím poradí. Mám roli dvojnásobné matky mluvící moøské houby a modlím se, aby jejich inteligence nebyla umìlá. Miluji chlebíèky a Doktorskou pohádku, proto¾e v ní doktoøi vyléèili od zla kouzelníka Magiáše. Zazvonil zvonec a nikdo na svìtì se ho u¾ nemusel nikdy bát. Jsem špatná hereèka, která navíc získala v padesáti letech superschopnosti. A ten nepøehlédnutelný hyperkorektní pøístup. Tomu øíkám ¾ivotní role. No, na Èeského lva to nebude. Ale kdy¾ já bez toho ®ivota nemohu ¾ít.
ÈUDLA V SERIÁLU
