Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Doubravka,
zítra Ilona.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Neznámí Češi, na které můžeme být hrdi
 
Opustili svou zemi v různých obdobích a za různých okolností, přesto nepřestali být Čechy. Mnozí se ve světě neztratili a proslavili se v různých oborech od Tasmánie až po USA. 
 

Dušan Houfek
 
6. 12. 1920 – 22. 4. 2008
 
Pocházel z rodiny bankovního úředníka, vystudoval čtyřleté gymnázium a pak pokračoval na vyšší průmyslové škole letectví a automobilismu. Stal se konstruktérem v plzeňské škodovce a vypomáhal svému strýci ve švihovském mlýně. Strýc byl gestapem zatčen po atentátu na Heydricha a skončil svůj život v koncentračním táboře. Aby neskončil jako on, rozhodl se s kamarádem v roce 1944 uprchnout. Cesta přes Slovensko a Maďarsko nebyla bez obtíží. V Budapešti byli zatčeni jako špioni a putovali do zajateckého tábora. Povedlo se jim utéci a pokračovali dál na Balkán.

 


Dušan Houfek s rodinou
 
V Chorvatsku se zařadili do partyzánského oddílu a krátce na to do 1. československé brigády Jana Žižky z Trocnova, kde Houfek působil jako řidič. Byl vážně zraněn a pak až do konce války byl v lazaretu. Vrátil se domů, a protože byl jazykově dobře vybaven (Aj, Fr, Něm, Šp i Srbochorvatština) nechal se najmout jako tlumočník peruánskou ambasádou v Praze. Navázal přátelství s jejich velvyslancem, kterého doprovázel po Československu a Evropě. Na jaře dostal od prezidenta Beneše medaili za chrabrost, pak z rukou ministra obrany o odznak československého partyzána. Přesto po únoru 1948 mu nastaly problémy. Byl pro výstrahu na tři dny zatčen a pochopil, že bude muset zase odejít z republiky. V té době byl ženat a s manželkou utekli přes Šumavu a Německo až do Itálie. Vízum do Peru měl přislíbeno.
 
V Limě na radu jednoho krajana se rozhodl zkusit pracovat v cukrovarnictví. Jeho dědeček býval ředitelem v cukrovaru, ale cestu v daleké zemi si musel vyšlapat sám. Začal pracovat v továrně a studoval vše o zpracování cukrové třtiny. Měl technický talent a navrhoval různá zlepšení a inovace, brzy se vypracoval na vedoucího inženýra podniku. Pak se přihlásil do oblasti na severozápadě Peru, aby pomohl vybudovat cukrovary i tam. Ten chudý a divoký kraj na úpatí And si zamiloval. V roce 1959 odjel do Panamy, kde se podílel na výstavbě dalších cukrovarů, ale pak se natrvalo vrátil do tohoto kraje. Dál pracoval v cukrovaru, pořídil si dům ve vesnici Pucalá, kde se ženou vychovávali čtyři děti. V roce 1968 se změnila politická situace v zemi. Stát se začal podílet na řízení ve všech oblastech průmyslu i zemědělství, vznikají družstva. V cukrovaru v Chiclayo si ho zaměstnanci zvolili předsedou, a přestože hospodářskému zázraku už docházel dech, cukrovarnictví pod Houfkovým dohledem se dařilo.

 
 
V té době byl prezidentem ústředního Svazu zemědělských družstev v Peru. V roce 1972 byl pozván jako vážený host do Škodových závodů do Československa na inspekci elektrotechnického vybavení, objednané peruánskou vládou (u StB byl veden jako emigrant). V Peru se opět změnila politická situace, vládla armáda a technokraté, po prezidentských volbách v roce 1980 byla ustanovena civilní vláda. Opět nastávají rozsáhlé změny, začíná privatizace. Houfek toho využil a zprivatizoval pětatřicet hektarů pozemků v Pucalá. Dal práci desítkám lidí, postavil nemocnici a několik škol pro děti z nejchudších rodin. Propojil cukrovary z okolních vesnic, využil prastaré kanály z doby Inků k zavlažování cukrové třtiny, čímž delší dobu prodloužil zrání a obsah cukru. Zasloužil se o prosperitu a zlepšení životních podmínek obyvatelů kraje. Jeho podnikům se dál dařilo a své rozlehlé hospodářství svěřuje dětem. Začal se více šetřit a věnovat čas svým zálibám a koníčkům. Byl milovníkem velkých automobilů a také sbíral starožitnosti, které nacházel v okolí. Legendy vyprávěly o ukrytém dávném pokladu, a tak se tam objevovali archeologové i tlupy vykradačů. Nebyl zájem jen o předměty z doby Inků, ale i o ještě starší civilizaci záhadného království Moche. V roce 1987 se v pětimetrové hloubce uvnitř kopce Huaca Rajada, ležícího přímo v areálu jednoho z Houfových cukrovarů, učiněn přímo historický objev. Byla nalezena bájná hrobka Pána ze Sipánu, zasypaná velkým množstvím zlata. Houfek, jako majitel pozemku měl nárok z nalezeného pokladu. On se ale rozhodl splatit dluh Peru, která mu jako utečenci dala domov a vzdal se podílu ve prospěch státu.
 
Dnes na místě nálezu stojí ohromné muzeum a davy turistů tak za vitrínami mohou obdivovat úchvatné zlaté šperky.
 
Z původní pražské rodiny Houfkova mladší sestra žila v Argentině a bratr Oliver se stal v Praze významným architektem (sto devítimetrový mrakodrap na Pankráci).

 

Prameny: knihy PhDr Martina Nekoly, Wikipedie

Jaroslava Krejčová
* * *
Zobrazit všechny články autorky

 

Komentáře
Poslední komentář: 07.12.2024  16:34
 Datum
Jméno
Téma
 07.12.  16:34 Jaroslava
 06.12.  15:50 Vesuviana
 06.12.  13:42 Kamila
 06.12.  08:37 Von