Pomník
Setkání v hospodì si vzali tentokrát na starost redaktor Kolda a fotograf Chudoba. Chtìli najít nìco mimoøádného a zajímavého a tak to vzali pøes Valdštejnskou a U Schnelù. Bylo by to pìkné, prostøedí vynikající a na vysoké úrovni. Ta výška je však odradila. Sumárum za veèeøi dát víc jak tisíc korun rozhodlo. Do toho ne!
Prošli se Nerudovkou a na zaèátku Úvozu našli tradièní èeskou, skvìlou hospùdku U tøí sekyrek s plznièkou. Podle ohlasu hostù zjistili, ¾e jde o naprosto hvìzdnou hospùdku se skvìlou atmosférou, výborným pivem a ještì lepším hospodským. Patrnì jde o neskuteèný úkaz v této lokalitì. A skuteènì. Super ceny, fajn hostinský.
Srdeènì se pozdravili, Chudoba postavil na stùl vlajku a zaznìlo nahlas jejich Jen dál, pøi cinkotu sklenic s plznièkou. Drogista Bouèek dorazil na poslední chvíli, ale se šnytem si ještì staèil se všemi »uknout.
„Himbajs, dneska jste to vzali nìjak vysoko,“ udýchanì zahlaholil, „je to tu ale útulný, to je pravda. Èet jsem cestou nìjakej plakát obèanskýho sdru¾ení Spolku Radeckýho. Asi jde vo ten pomník.“
„To víte ¾e jó,“ potvrdil in¾enýr Doubek, „já to vidím docela reálné. Podívejte se kolem sebe. Zaèalo to pøejmenováním ulic, uklizením nìkterých pomníkù, pøebarvením tanku, proè by to nepokraèovalo obnovou jiných, ¾e.“
„Já si myslím, ¾e to nemù¾e projít,“ zkusil upøesnit nápad školský inspektor Hanák, „v¾dy» tam dnes jezdí tramvaje, tam by to postavit ani nešlo.“
„Heleïte se,“ pøidal se drogista Bouèek, „já myslím, ¾e je furt lepší diskutovat o pomníku slavnýho maršála, ne¾ o rodovì neutrálních toaletách.“
„Ještì sem tahejte tu genderovou ideologii, prosím vás,“ ohradil doktor Kárný, „budou z toho nový Zvonokosy.“
Zaèala úporná debata o problému obnovy pùvodních památníkù, soch, názvù, a vzniklých ohlasù, a¾ po mezinárodní diplomatické nóty. Jak ji¾ bylo zvykem mezi podloubníky, respektive nyní hospodáøi, neodpustili si vzájemnì nic co by je rozdìlovalo, ale vzniklé problémy se rozebíraly velmi dùkladnì.
Samozøejmì, ¾e se nezapomínalo na dobré jídlo k vynikající plznièce, kterou byli vèasnì zásobování rychlou a pozornou obsluhou. S nabídkou jídel byli velmi spokojeni, pøipomínalo jim to jejich domovskou hospùdku v podloubí, kde vládla kuchyni paní Al¾bìta s Alenkou.
Gulášová polévka svou ú¾asnou vùní pøekonala chutnou èoèkovou a vìtšina podlehla lahodné svíèkové na smetanì, jen doktor Kárný s redaktorem Koldou si dali hovìzí na houbách.
„Kdyby bylo na mnì, já bych Radeckýmu pomník postavil hned,“ prohlásil Chudoba nad vynikající hradèanskou klobásou, „Radecký byl známý mimo jiné tím, ¾e rád jedl a popíjel. A jak miloval italskou kuchyni!“
„Jó, vy myslíte asi ten váš tradièní øízek,“ usmál se redaktor Kolda, „máte pravdu, traduje se, ¾e poslal v pravidelném hlášení císaøi i recept na telecí øízek sma¾ený ve smìsi strouhanky a sýra. Díky jeho osobnímu kuchaøi, který tuto pochoutku pøivezl do Vídnì se stal velmi oblíbeným. V receptu vynechal strouhaný sýr, a tak vznikl klasický Wienerschnitzel.“
„Jen¾e, udìlat opravdu originál Wienerschnitzel, není jen tak,“ vysvìtloval Chudoba, „èasem se ujalo nìkolik druhù úprav. Né, ¾e by byly horší nebo lepší, ale nìkde plátky naklepávají jen jemnì hladkou stranou kladívka, nìkde naopak plátky rozklepávají drsnou stranou a ve strouhance pøitlaèují, nìkde jen lehce popráší. To poznají ale jen znalci.“
„Tak takhle jste se dostal pøes telecí øízek a¾ k obdivu maršála a jeho pomníku,“ zeptal se in¾enýr Doubek, to se vám nedivím. Teï u¾ alespoò vím, proè si ho všude objednáváte.“
Další debata se zaèala toèit jen kolem mo¾nosti vrátit pomník na Malostranské námìstí. I kdy¾ se proslavil jako opora rakouského trùnu, pøipomínali ho nìkteøí, ¾e to byl vlastnì slavný Èech. V¾dy» pocházel ze starobylého èeského rodu Radeckých z Radèe.
„Pøece se narodil v roce 1766 u Sedlèan v Tøebnicích, tedy v Èechách,“ ujasnil problém redaktor Kolda.
„Jen¾e to bylo ale v rakouském mocnáøství,“ namítal inspektor Hanák, „proti tomu se nedá nic øíct. A nakonec se proslavil jako významný rakouský vojenský velitel, stratég, politik a vojenský reformátor. Je uznávanej, a je pova¾ován za jednoho z nejlepších vojevùdcù své doby.“
"No, já myslím, ¾e v tom není rozpor,“ sna¾il se vysvìtlit pøíslušnost Radeckého doktor Kárný, „hrabì Radecký byl sice rakouský maršál, ale èeský šlechtic. To se nedá pominout.“
„No máte podobný jako kdy¾ Nostic byl vlastenec v Èeském království,“ pøidal si inspektor Hanák, „Franz Johann Nepomuk Graf von Nostitz byl èeský šlechtic, vlastenec, mecenáš a nejvyšší purkrabí Èeského království, ale vlastnì Rakušan. Pánové, v¾dy» vy asi ani nevíte, ¾e Malostranské námìstí se døíve jmenovalo Radeckého,“ pøekvapil hospodáøe školní inspektor Hanák.
„Po jeho smrti tam mìl i pomník, ale to není všechno. Ta slavná kavárna v domì U kamenného stolu se tehdy jmenovala Caffé Radetzky.“
„Vy myslíte tu dnešní modernu STARBUCKS COFFEE,“ zeptal se doktor Kárný.
„Jo, chytili se tady,“ souhlasil Hanák, „to je silná americká firma. Voni zaèali v Seattlu s jednou kavárnièkou a dnes jich mají ve svìtì víc jak tøicet tisíc.“
„Co je to ale za název prosím vás,“ ptal se doktor Kárný, „v¾dy» ani nevím jak se to vyslovuje. Dneska je to všude samá angliètina.“
„No, na webu mají reklamu, ¾e jméno Starbucks pochází od prvního lodního poruèíka Starbuckse z románu Bílá velryba,“ dodal Hanák, „od toho dostala kávová spoleènost svùj název. Na logu mají moøskou sirénu, nebo» to odkazuje na knihu, v které byl Starbucks pomocnou sílou na lodi a na logo tedy dali moøskou vílu.“
„Vidíte, jak se všechno mìní,“ trochu nesouhlasnì se projevil drogista Bouèek, „jen¾e tady jde o to, ¾e se to chce zmìnit zpátky. Pøece víte, proè ho dali pryè, proè zbourali v èele s bouølivákem Frantou Sauerem mariánský sloup v listopadu 1918 na Staromáku. Rakousko, náš utlaèovatel, vìzení národù.“
„To je dobrý inspektore,“ pohotovì dodal Boèek, „to bysme si øíkali Radeckého podloubníci, nyní tedy Radeckého hospodáøi.“
„A jako hymnu, bychom nemìli pochod podloudníkù, ale Radeckýho marš.“ pøipomnìl drogista Bouèek.
„Dejte pokoj,“ namítl redaktor Kolda, „teï u¾ se jmenujeme potøetí zase jinak ne¾ na zaèátku. Já bych to u¾ nemìnil, leda zase na podloubníky, proto¾e se do naší hospùdky v podloubí urèitì zase vrátíme.“
„Myslíte, ¾e by se po obnovení pomníku taky pøejmenovalo i Malostranský na námìstí Radeckého?“ zeptal se doktor Kárný.
„Já myslím, ¾e by to bylo u¾ moc velký vlastenecký gesto,“ vzbouøil se doktor Kárný, „pomník prosím, kdy¾ u¾ to tedy projde, ale námìstí, to ne, to je historický centrum Malé Strany, a to má vìtší váhu ne¾ nìjakej maršálek.“
„Vod kdy se to vlastnì jmenuje Malostranský,“ zapochyboval drogista Bouèek.
„To je historie, pøátelé,“ ujal se vysvìtlení inspektor Hanák.
„Ono se vlastnì jedná o námìstí dvì, která jsou oddìlena kostelem a s ním spojeným jezuitským profesním domem. Horní èást se nazývala Rynk, nebo Vlašský plac. Tìch názvù bylo èasem nìkolik. Také Štìpánské námìstí, a tenkrát 13. listopadu 1858 zde byl za pøítomnosti císaøe Františka Josefa I. a jeho man¾elky Al¾bìty Bavorské odhalen pomník maršála Radeckého. Námìstí tak dostalo název Radeckého.“
„To je dobrý,“ nespokojenì se ozval redaktor Kolda, „ale od kdy je to Malostranský?“
„To následovalo v roce 1919, po vzniku Èeskoslovenska. Pomník byl odstranìn. Málo známé je, ¾e v ji¾ním koutì dolního námìstí stál v letech 1928–1940 pomník francouzského historika a bohemisty Ernsta Denise, který byl zlikvidován nacisty za okupace. Dnes je tam jen pamìtní deska s bustou na pøilehlém domì.“
„Teda, to vám øeknu, ¾e tolik promìn snad v Praze ¾ádný místo neza¾ilo,“ zkonstatoval in¾enýr Doubek.
„Ono se to dnes v Praze vùbec se sochama jen hejbe,“ dodal doktor Kárný, „dokonce vznikají nové, i kdy¾ ke starým událostem.“
„®e vy myslíte ten pomník Vlasovcùm v Øeporyjích,“ pøidal se drogista Bouèek, „starosta Novotný rád popichuje do vosího hnízda. Rusáci se vztekají.“
„To taky. Jde pøece o veøejný prostor,“ komentoval tyto výbavy redaktor Kolda, „mìlo by to být dùstojné, ale ne provokující.“
„To víte, ¾e Praha je plná nových plastik,“ pøipomnìl se pan Váša, „ale nemù¾u si pomoct, pohyblivá hlava Kafky nebo miminka lezoucí po vì¾i na ®i¾kovì anebo Èeský muzikanti na Senová¾ném námìstí jsou zajímavý, ale já bych tøeba na Karlák dal Johnovu sochu èùrajího voøíška na patník, jakýho mají v Kryštofovì údolí u Liberce.“
„Co je na èùrajícím voøíškovi zajímavýho prosím vás,“ zeptal se inspektor Hanák.
„On toti¾ se zvednutou nohou doopravdy èùrá, má tam zavedenej pøítok z potoka, kterej se menuje Rokytka, jako v Libni. A potom, byl by to symbol. Víte kolik je dennì v Praze poèùranejch rohù a kandelábrù od všech plemen, vèetnì voøíškù?“
„Èùrací sochy v Praze máme,“ dodal in¾enýr Doubek, „to je nejfotografovanìjší sousoší v Praze. Tam pøed Hergetovou cihelnou dìtem zakrývají oèi.“
„Heleïte pøátelé,“ vrátil se Chudoba k pùvodní debatì, „v¾dy» on ten Radecký by nemusel ani stát moc penìz. Socha je zachovalá v lapidáriu, tak¾e vlastnì jde jen o podstavec a malá sbírka by to spravila. Mám známý v Sedlèanech a vím, ¾e se tam ka¾doroènì koná pochod na památku Radeckého organizovaný Klubem èeských turistù.“
„Já jsem nìkde èetl, ¾e je dokonce èestným obèanem Olomouce,“ rozšíøil znalosti pan Váša, „na jeho poèest se tam ka¾doroènì oslavuje jeho pùsobení ve funkci velitele pevnosti. K tomu je tam konán mezinárodní festival vojenských kapel. Pùsobí tam èeská Hudba Maršála Radeckého, a ma¾oretky.“
„To mù¾e dost pøitahovat diváky,“ pohotovì poznamenal fotograf Chudoba.
„No, alespoò vidíte, ¾e by vlastnì to znovupostavení pomníku nebylo tak špatným nápadem,“ ujiš»oval ostatní in¾enýr Doubek, „pøedstavte si, ¾e bychom pøi té pøíle¾itosti mohli vystupovat v dobových uniformách, jako speciální dru¾stvo infantéristù.“
„A s flintama,“ dodal drogista Bouèek.
„Vás si zrovna s flintou neumím dost dobøe pøedstavit,“ podivil se Hanák, „ale kdyby vám pùjèili nìjakou odlehèenou pøedovku, tak byste to snad zvládl.“
„Mohli bysme táhnout kanón,“ navrhl doktor Kárný, „tedy nìjaké menší rá¾e, aby sme to utlaèili.“
„Ještì, ¾e byla ta socha celou dobu takhle dobøe schovaná,“ pøidal se doktor Kárný, „já vám øeknu, ¾e na jedný stranì mám tak trochu obavy o jezdeckou sochu ®i¾ky na Vítkovì, øíká se, ¾e to byl lapka a husité všude vypalovali a plenili kostely. Mo¾ná si ji¾ nìkdo z duchovních potentátù rozmýšlí jestli by se nemìl také pøestìhovat do lapidária. Na druhou stranu je zase výhoda, ¾e socha je tak obrovská, ¾e s ní u¾ jen tak nikdo nepohne.“
Jejich debatu si rád poslechl i personál a poka¾dé, kdy¾ pøinesli další plznièku si proti svému zvyku i k malostranským hospodáøùm pøisedli. Zábava by se protáhla, ale pøiblí¾ila se závìreèná. Nezbylo ne¾ se rozlouèit, Byli ubezpeèeni, ¾e U tøí sekyrek mají v¾dy stùl zajištìný.
Pøece jen si neodpustili pøi snadné chùzi Nerudovkou dolù na námìstí zazpívat místo jejich hymny Jen dál, Straussùv marš: „Radecký, Radecký, to byl velký pán, ten vozíval staré baby na trakaøi sám, ten vyvalil pùlku piva a vypil to sám…“ Znìlo to Nerudovkou jako kdy¾ to ve Vídni nìmecky zpíval vídeòský sbor dobrovolníkù.
