Ukázka z knihy „Podchotucké Povìsti Pohádky Povídaèky“
Na kopeèku Holovíska nad Sovenicemi se v srpnu toho roku, co se císaø Ferdinand pøi své cestì do Jièína zastavil na køineckém zámku, aby na vlastní oèi spatøil zdejší modré pokoje, poveèeøel s hrabìtem Morzinem a pøenocoval tu, dìly strašné vìci.
Sletìly se sem na pozvání Holomùry z Holovísky, zdejší èarodìjnice první tøídy a nositelky vyznamenání Zkøí¾ených koš»at, èarodìjnice z celých Èech. Sletìly se sem, aby si urèily strategii, jak se vypoøádat s lidmi.
„Drahé kolegynì!“ pravila pøedsedkynì jejich spolku Fligomùra z Kumburka. „Je na èase tomu lidskému plemeni zatopit! Oni toti¾ ti, co o sobì nadutì øíkají, ¾e všemu rozumìjí, popírají existenci nadpøirozena!“
„Pøedstavte si, ¾e pøed èasem na køinecké škole kantor Karásek tvrdil dìtem, ¾e ¾ádné èarodìjnice neexistují! A to v tomhle kraji poctivì u¾ dvì stì let straším!“ pøisadila si Holomùra.
„To snad ne? Takhle plést dìtem hlavu, kdo to jak¾iv slyšel?“ køièela rozzlobenì Jakomùra z Hexnštajnu.
„Je to ale politováníhodná skuteènost, drahé kolegynì!“ pøihlásila se o slovo Kostimùra z Kostomlat. „Dìti u nás v Kostomlatech dokonce o filipojakubské noci postavily na hranici figuru èarodìjnice, a kdy¾ ji zapálily a hoøela jasným plamenem, tak se smály…“ zavzlykala, ulomila smrkovou haluz a utøela si jehlièím fròák.
„Lidi u¾ se nièeho a nikoho nebojí!“ ozvala se s povzdechem Zadnimùra z Odøepes.
Po dlouhé diskusi na toto téma se ty sakrababy dohodly, ¾e lidi pøesvìdèí o své existenci.
Té noci se v kraji od Kopidlna po Nymburk a Starý Byd¾ov nikdo nevyspal. Takový dìlaly ty povìtrnice na svých ohnivých koš»atech, vzducholetech, tryskosmetácích, raketosvistech a turbofrèkách kravál.
Kdy¾ se pøed pùlnocí ozvalo u¾ patnácté zasvištìní s hromovým pøiprdláváním nad sovenickou chalupou Honzy Krèála, kvùli kterému se mu budily dìti a padaly hrnky z polic, naštval se.
„Tohle si pøece nedáme líbit!“ vykøikl. Popadl ve stodole cep a odhodlanì vykroèil k Holovísce. U¾ z dálky vidìl, co se na kopci dìje. Kolem velikého ohnì køepèily všelijak pokroucené stíny, jeèely a kvílely, a co chvíli odtud odstartovalo cosi, za èím¾ létaly jiskry. Ozýval se hrozný hukot, vrzání, skøípìní, vrèení a detonace. Uprostøed toho èarodìjnického sabatu sedìla nejstarší baba na ohnivé kobyle a dirigovala ten mejdan sršícím pometlem.
Honzy si zlobaby zaujaté svým rejem nevšimly. A¾ teprve kdy¾ vkroèil mezi nì a postavil se zády k vatøe, nastalo pozdvi¾ení.
„Kde ses tu vzal, pidi¾víku?“ zaøvala Fligomùra z Himlštejna na kobyle.
„Pøišel jsem si s vámi popovídat!“ Tonda na to.
„On si s námi chce povídat!“ rozchechtala se èarodìjnice Zlomùra z Bøístevské hùry.
„Kdo jsi, ty skrèku? Proè právì s tebou bysme mìli diskutovat?“ zaskøehotala Drndomùra z Èerné hory.
„V¾dy» tì mù¾eme rozmáèknout jako švába, umuèit, rozètvrtit, uškvaøit, marmeládu z tebe udìlat, duši ti vymaèkat jako citrón!“ jeèela Kadimùra z Oškobrhu.
„To si zkuste, babizny ošklivý! Ani mùj pìtiletej synek by se vás nelekl!“ odtušil Tonda.
„Tak se uka¾!“ zasyèela zlovìstnì je¾ibaba Èaromùra z Kozákova a napøáhla sršící pometlo proti Tondovi. Ne¾ ale staèila spustit ohòomet, rozmáchl se Tonda cepem, pometlo jí vyrazil z ruky, a hned druhá rána dopadla na její høbet. Pak u¾ to šlo ráz na ráz. Mydlil do bab, jako kdy¾ se mlátí ¾ito, a¾ to praštìlo a jiskry lítaly. Kdy¾ srazil z ohnivé kobyly Fligomùru, vidìly ty zbylé, ¾e je s nimi zle.
V tu chvíli se sovenickým sousedùm, kteøí zburcovaní tím strašlivým hlomozem vybíhali v podvlíkaèkách a košilích na zápra¾í, naskytla nevídaná podívaná. Nad Holovískou vypukl ohòostroj. Na všechny strany se s šíleným svistotem rozlétaly bílé, oran¾ové, èervené a ¾luté sršící èáry. To v panické hrùze z Tondova cepu startovaly a odlétaly všechny ty babomùry ze svého snìmu takovým fofrem, ¾e ani jedna nestaèila zabrzdit tam, kam smìrovala, tak¾e pøeletìly bez celního odbavení státní hranici a u¾ se nevrátily. Od té doby je nad Èechami klid.
Jan Øehounek
* * *
Ukázka z knihy „Podchotucké Povìsti Pohádky Povídaèky“ našeho autora Jana Øehounka.
Knihu je mo¾né si objednat v nakladatelstvi Kaplanka na telefonu 603 23 85 23 nebo napsat na adresu: jan.rehounek@seznam.cz Zobrazit všechny èlánky autora
