Klíštì
Bylo pozdní odpoledne zaèátkem èervence. Letní vzduch se velmi zvolna ochlazoval v mírném vánku nad hladinou smíchovského pøístavu. Nábøe¾ím se slabým provozem projí¾dìlo jen nìkolik automobilù. Šedomodrý Mercedes zastavil u benzinové pumpy Shell v blízkosti malého parkovištì a zajel na vyhrazené stanovištì. Vystoupil z nìho sebevìdomì pùsobící, urostlý mu¾ v bílém trièku a kra»asech. Z druhé strany vyskoèil Bøé»a, zkušený svobodný tøicetiletý sani»ák, blonïáèek s krátkým úèesem. Ve tváøi se mu zraèilo napìtí a radostné oèekávání. Pøicházel se svým kamarádem Radkem, který mìl sjednanou práci v Nìmecku a chystal se brzy odjí¾dìt. Radek po¾ádal Bøé»u, aby se po dobu jeho nepøítomnosti postaral o èlun, který mìl ve smíchovském pøístavu zakotvený. Doufal, ¾e èlun s gará¾í najde po návratu ménì zdevastovaný, ne¾ kdyby ho nechal bez dozoru.
Bøé»u jeho nabídka nadchla. Èasto hovoøil o pøání kormidlovat loï po øece nebo kanálu. Snil o plavbì u poèítaèe, kde si na internetu pøehrával filmy z Holandska a s posádkami proplouval hustou sítí kanálù. Rád vychutnával pohledy na tradièní rázovitou architekturu.
Oba zvolna pøešli pøes most na Císaøskou louku a vešli malými vrátky do prostoru klubu lodního motorismu. Radek pøedstavil Bøé»u sekretáøi panu Lounskému a pozdravil se s tajemníkem Kamilem.
Podáním ruky byl Bøé»a pøijat mezi hosty, kteøí mohli klub navštìvovat. Hospodáø Klement, který je také pøišel pøivítat, se hned Radka zeptal, jestli jeho kamarád bude také loï pou¾ívat, a kdy¾, tak jestli má pøíslušné zkoušky. Radek ho uklidnil, ¾e zkoušky má, a ¾e se ji¾ plavil na Ba»ovì kanále z Otrokovic a¾ do Petrova. Tím se Klement sice uklidnil, ale ptal se dál, jestli se Bøé»a bude plavit sám, nebo bude mít posádku. Byl ujištìn, ¾e to Bøé»a zvládne sám. Tušil, co má Klement za lubem a chtìl Bøé»u uchránit pøed jeho dvìma dcerami, které by mu urèitì na loï pøidìlil.
Po necelé hodinì seznámení Bøéti obsluhou èlunu se Radek rozlouèil a popøál trochu zmatenému Bøé»ovi klidnou plavbu. Bøé»a netušil, co všechno je tøeba zajiš»ovat, aby bylo mo¾né vyplout na øeku, jaké ho èekají povinnosti, hlavnì jak se správnì trefit do gará¾e a loï ukotvit. Z Radkových rad a pokynù si pamatoval jen, jak uvázat lodní uzel, ¾e zde nemá kouøit a obèas promazat lo¾isko na høídeli lodního šroubu.
Radkova bouda pozùstávala z menší gará¾e na loï, s útulným obýváèkem, kuchyòkou a toaletou. Kdy¾ si u ní pøedstavíte plato, máte plovárnièku s výhledem na Vyšehrad a proplouvající parníky.
Gará¾ s lodí byla zakotvena mezi nìkolika pontony sousedù, podobnì uspoøádaných. Kotvištì klubu tvoøilo jakousi malou trampskou osadu se svými pravidly, zvyky, tradicemi a vlajkou. Èlenství v klubu se vyznaèovalo exkluzivitou, dalo se øíci dìdictvím. Noví èlenové èekali zpravidla i nìkolik let na pøijetí. Bøé»a zpoèátku pùsobil jako vetøelec a nìkteøí sousedi si ho chodili zvìdavì prohlí¾et. Nìkolik dní vlastnì jen v gará¾i bydlel a u¾íval si krásné veèery, kdy se vracely posádky lodí a od táborákù se ozýval zpìv a vodácké melodie. Liboval si pøi pohledu na èeøící se vodu, na propluvající parníky, kdy je z plata u gará¾e úplnì jiný dojem, ne¾ z nábøe¾í. Je to pøímý dotek, pohupování na vlnách pøijí¾dìjících velkých cestovních lodí.
Po týdnu se odvá¾il zkontrolovat baterie a stav paliva a nastartoval motor. S opatrností si vedle sebe polo¾il ba»ù¾ek s jídlem, pitím a svojí lékárnièkou. Odvázal loï a zvolna vyplul z gará¾e, kterou nechal otevøenou, proto¾e by nedokázal loï zarejdovat tak, aby na dveøe a zámek z lodi dosáhl. Byl si vìdom, ¾e se má zaprvé sna¾it udr¾et loï v pøímém smìru a plout rovnì a za druhé udr¾et rychlost lodì tak, aby plula ve výtlaèném re¾imu plavby, tedy nedìlat vlny se zvednutou pøídí. První metry proplul s bušícím srdcem. Upøený pohled na vodu støídal úzkostnì s pohledem na podlahu, jestli do lodi nezatéká. Pøece jen si nebyl docela jistý, a kdy¾ proplul kolem pøívozu na špièce Císaøského ostrova na øeku, peèlivì se rozhlí¾el pøi kormidlování, aby správnì míjel všechny lodì a veslaøe, kteøí pluli kolem nìho.
Vyhýbal se opatrnì všemu, i bójkám vyznaèujícím tratì pro kanoisty a veslaøe. Znepokojily ho dvì plachetnice u Veslaøského ostrova, které mìnily smìr, a nedokázal odhadnout, kudy kolem nich má proplout. Motor tiše vrnìl a za ®lutými láznìmi byla ji¾ hladina prázdná. Vychutnával si svoji první plavbu a zvýšil otáèky. Loï hladce klouzala a kýl lodi pleskal do rozrá¾ených vln. Cítil se bájeènì a dùle¾itì. Zvláštní pocit mìl pøi podplouvání Barrandovského mostu. U Intercampu Kotva se rozhodl pro návrat.
Zpìt do pøístavu doplul bez problémù, horší bylo vplutí do gará¾e. Kdy¾ se mu na nìkolik pokusù nepodaøilo zacouvat, veplul dovnitø špicí. Pøitáhl se k lávce, na kterou se vyplazil ve strachu, aby nespadl do vody a vle¾e loï uvázal. Lodní smyèka se mu povedla a¾ napotøetí. Nechápal, jak to nìkdo doká¾e jednou rukou. Byl rád, ¾e má svùj vltavský køest za sebou.
Druhý den byla sobota. Celé odpoledne mraky vìstily bouøku. Vzduch byl plný napìtí z vedra a dusna. Vyplout na øeku se mu nechtìlo a chvíli vìnoval èas prohlí¾ením obýváèku, hlavnì trofejí, kterých mìl Radek po stìnách a ve vitrínách plno. Starostlivì vyhlí¾el oblohu, mìnící barvu na šedou. Vyšel na verandu, kde se pohodlnì usadil a zapálil si cigaretu. Nad hladinou pøístavu se mihaly vlaštovky, co¾ nasvìdèovalo pøedpovìdi blí¾ícího se deštì.
Mimo starostlivého Klementa, který jeho první pokus o plavbu bedlivì sledoval, stále pøipraven nabídnout mu své dcery plavèice, se o Bøé»u nikdo blí¾e nezajímal. Bøé»a byl dokonce rád, ¾e není støedem zájmu, proto¾e jeho plavební umìní bylo podobné uèení jízdì na bicyklu. U¾íval si klid a pøedsevzal si, ¾e pøeète alespoò jednu knihu z Radkovy knihovnièky.
Sobotní veèer se pomalu blí¾il dobì veèeøí a stíny pøístavních topolù se po vodì prodlu¾ovaly. Z rozjímání, co si pøipraví k veèeøi, ho vyrušilo volání. Zprvu si nepomyslel, ¾e naléhavé „halo“ patøí jemu. Podíval se na bøeh. Stála tam mladá ¾ena ve ¾lutých minišatech. Dívala se pøímo na nìho a váhavým hlasem se dotázala:
„Prosím vás pane, umìl byste vytáhnout klíštì? Já to sama nedoká¾u.“
„Dobrý den!“ pøekvapivì s rozpaky oslovil sympatickou vodaèku, „pojïte dál, já se na to podívám.“ V duchu si pomyslel, kam se jí asi klíštì pøisálo.
„Dìkuji,“ odpovìdìla s úsmìvem, „dojdu pro chlapce.“
Odbìhla po cestì k vedlejším hausbótùm a po chvíli se vrátila s pobrekávajícím malým klukem, který se jí neochotnì dr¾el za ruku.
„Mireèku, neboj se,“ utìšovala chlapce, „pán ti klíštì vytáhne a bude to dobrý.“
Kdy¾ sešli po schùdkách a¾ na verandu k Bøé»ovi, zaèal se Mireèek cukat, jak posti¾ený tancem svatého Víta a pohyby doprovázel køikem, a¾ se splašili kolem sedící holubi a rackové ve velkém hejnu.
„Hergot, pøestaò øvát. Klíštì musí pryè, mnì to nešlo, ale pán je tak ochotnej, ¾e ho vytáhne. Buï hodnej, nebo pojedeme k doktorovi.“
Snad zmínka o doktorovi, nebo vlídný Bøé»ùv pohled zapùsobily, ¾e se Mireèek nechal posadit a pak i polo¾it na gauè. Zvìdavì se díval po Bøé»ovi, co na nìho chystá.
„Tak uka¾ skautíku, kam se nám brouèek zakousnul,“ vlídnì vybídl chlapce, aby mu ukázal, posti¾ené místo. Sám však zahlédl malé zarudlé místo pod kolenem. Zøejmì následek zhmo¾dìní maminkou, pøi jejím pokusu klíštì vytáhnout.
„Kroutila jsem ho doleva,“ vysvìtlovala omluvnì svùj zpùsob likvidace brouka, „ale asi jsem mìla kroutit doprava.“
„Øíká se, ¾e se s ním kroutit nemá,“ s pochopením øekl Bøé»a, „já to dìlám jinak.“
Otevøel svoji pøíruèní lékárnièku, chvíli se v ní pøehraboval, a¾ našel malou tubièku. Vytlaèil z ní malou oran¾ovou kapièku na èernou teèku pod kolenem a divil se, ¾e Mireèek pøi tom le¾el topornì ztuhlý jen s vydìšenýma oèima. Asi èekal, ¾e nastane opìt proces, který pøedtím pøetrpìl s matkou. Kdy¾ se na nìho Bøé»a usmál a pochvíli kapièku i s klíštìtem pinzetou setøel, usmál se také. Bylo znát, jak se mu ulevilo. Na tváøi zùstalo jen pár stop po slzièkách. Bøé»a ho nechal samotného, aby si na místo po klíštìti nastøíknul desinfekèní sprej. Vlastní ošetøení ho úplnì zklidnilo.
„Jak jste to dokázal prosím vás? Je opravdu pryè. Vy jste lékaø?“, zvìdavì prohlí¾ela jeho brašnu s èerveným køí¾em.
„Doktor nejsem“, odpovìdìl Bøé»a, „ale vyjmout klíštì umím. Není to nic slo¾itého.“
„Mireèku, podìkuj pánovi!“
„Jmenuji se Bøé»a“, pøerušil maminku, proto¾e se mu oslovení pane nelíbilo.
„Podìkuj panu Bøé»ovi Mireèku. Je moc šikovnej. Vidíš, ¾e to nic nebylo.“
Mireèek podìkoval a podal Bøé»ovi ruku. Podìkovala i maminka a pøedstavila se jako Denisa. Tím by celé vyrušení z Bøé»ova rozjímání mìlo skonèit. Ale neskonèilo. Paní Denisa s Mireèkem, který se stále na Bøé»u ohlí¾el, odešla.
Ve chvíli, kdy si Bøé»a zaèal k veèeøi vaøit polévku z pytlíku, se hausbót mírnì zhoupnul a do kuchyòky vstoupila Denisa. V ruce dr¾ela talíø s nìkolika kousky borùvkového koláèe.
„Pøinesla jsem vám koláè,“ øekla s úsmìvem.
„Nevím, jak vám podìkovat. Bylo to od vás ú¾asné. Mám s Mireèkem starosti. Je to neposeda. Le¾eli jsme u vody na dece, ale on se tam s dìtmi honil a povaloval ve trávì. Tam asi klíštì dostal.“
„Takového šikulu nemù¾ete dr¾et na dece,“ odpovìdìl pøekvapenì Bøé»a, „a klíštì mù¾e chytit i tam. Dobøe, ¾e jste ho po návratu prohlédla.“
„Dìkuji za koláè. To je opravdu sladká odmìna. To si ani nezaslou¾ím.“
Podíval se na ni zkoumavì a øekl nesmìle.
„Napadá mì, vy jste se také prohlédla?“ Ty potvory jsou teï všude.“
„No, jen tak zbì¾nì,“ odpovìdìla rozpaèitì, „jen co jsme pøišli domù, ale nic jsem nevidìla. Na záda si nevidím,“ dodala ¾ertovnì.
„Já bych neriskoval,“ øekl pohotovì Bøé»a, „nikdy nemù¾ete vìdìt, jestli se nìjaké nepøisálo, klíš»ata jsou úplnì nenápadný.“
Denisa se zahledìla zvìdavì na Bøé»u a polkla na sucho.
„Vy byste se mi na záda podíval?“ øekla polohlasnì nesmìle.
Bøé»a vytušil, ¾e svojí pøipomínkou vyvolal d¾ina z lahve a nyní se bude muset rozhodnout. Samozøejmì nejde jen o záda. Denisa mìla krásnou štíhlou postavu, její opálená ple» ladila se ¾lutou barvou sexy minišatù, z nich¾ vystupovala plná stehna s lýtky. Pro Bøé»u, který byl horòák, byly nejvzrušivìjší náznaky bradavek na šatech. Sna¾il se nekoktat, ale nedaøilo se mu.
Její úsmìvná podmínka Bøé»ovi pomohla pøekonat rozpaky a poèáteèní vzrušení pøi pøedstavì vidìt ¾ádoucí mladou ¾enu nahou. Ji¾ neváhal.
„Rád se podívám,“ vyhrkl, „ale oèi pøimhouøit nemù¾u. To bych ¾ádné klíštì nenašel. Víte co, tak zamhouøíte oèi vy. Nebudete vidìt, ¾e se na vás dívám. Mù¾ete si pøi tom myslet, ¾e jsem doktor.“
„A co kdy¾ tam bude?“ pronesla nenápadnì se snahou prohlídku oddálit.
„Tak ho jednoduše vytáhneme,“ ujiš»oval ji Bøé»a, „u Mireèka to šlo lehce, jak jste vidìla.“
„Jak se mám polo¾it?“, ptala se nejistì.
„Nejlépe na bøicho,“ odpovìdìl Bøé»a pohotovì, „zepøedu jste se asi ji¾ prohlédla.“
Denisa se zvolna posadila na válendu, otoèila se na bok a polo¾ila se na bøicho.
Bøé»ovi bylo jasné, ¾e tímto zpùsobem jí mù¾e prohlédnout leda jen nohy. Chvíli pøemýšlel, jak prohlédnout záda a ostatní èásti tìla, a¾ ho napadlo, ¾e bude muset Denisu svléknout. Zaèaly se mu chvìt ruce a cítil, ¾e se ho zmocòuje nevhodné vzrušení, které se pøi takové pøíle¾itosti dostaví zcela nále¾itì.
„Nohy jsou v poøádku, èisté,“ konstatoval trochu chraptivým hlasem, „podíval bych se na záda, ale budu muset vyhrnout vaše šaty.“
Ozvalo se jen slabé „Hm!“
Zaèal opatrnì shrnovat minišaty nahoru, dával pozor, aby se nedotýkal poko¾ky. Denisa mu jeho snahu pøíliš neusnadòovala, pøesto se mu podaøilo šaty vyhrnout a¾ ke krku. Klíštì ¾ádné. Chvíli váhal, ale pak øekl:
„Na zádech je to dobré. Posuneme nyní kalhotky?“ øekl opatrnì, aby ve snaze je sundat nezùstal sám.
Opìt se ozvalo jen temné „Hmm!“
Pøilehlé šaty na tìlo se podaøilo posunout pøes obliny zadeèku pomìrnì dobøe. Èerné prùsvitné kalhotky ovšem dr¾ely jak pøilepené. Ruce se mu zaèaly potit a tøást. Ukazováèky zasunul za horní okraj a jemnì, pomalu, kousek za kouskem odhaloval krásnì tvarovaný zadeèek. Jeho vzrušení pøi pohledu na odlišnou svìtlou barvu pleti pozadí stoupalo. Klíštì ¾ádné.
Zùstal sklonìný nad tou krásou a chvíli váhal nìco øíci.
„Je to dobrý,“ skoro šeptem øekl Bøé»a, „¾ádné klíštì není vidìt.“
Denisa neèekala, a¾ jí Bøé»a nìjak upraví šaty a otoèila se na bok. Chytila Bøé»u za ruku a pøitáhla ho k sobì. Bøé»a se posadil na kraj válendy, aby neupadl. V tu chvíli se k nìmu Denisa pøisála sama jako klíštì.
Zaèalo drobnì pršet. Kapky dopadaly na hladinu a rušily vlnící se kola kolem pontonu. V dáli mírnì zahømìlo.
Klíštì
ula ve výtlaèném re¾imu plavby, tedy nedìlat vlny se zvednutou pøídí. První metry proplul s bušícím srdcem. Upøený pohled na vodu støídal úzkostnì s pohledem na podlahu, jestli do lodi nezatéká. Pøece jen si nebyl docela jistý, a kdy¾ proplul kolem pøívozu na špièce Císaøského ostrova na øeku, peèlivì se rozhlí¾el pøi kormidlování, aby správnì míjel všechny lodì a veslaøe, kteøí pluli kolem nìho.
