Víkendová lavina
V pátek přichází víkendová lavina. Proudy plechových krabiček, tak trochu podobajících se neforemným konzervám, se vydávají na dálnice, silnice, silničky. Jedou na víkend. V autech se natřásají na „tirákových” hrbolech utečenci z měst. Alespoň na několik hodin, na dva dny stanout v zeleni údolí, ve stínu hradů, v zahrádce zahradní restaurace, projít se prezidentským parkem, ochutnat veliké poháry zmrzliny, zaplatit pět set korun za oběd pro dva, třicet káčé za kávu, třicet za minerálku, padesát za parkování, dvě stě za vstupenky na výstavu historických záchodů a jedeme dál.
Svoboda dýše z rozepjatých blůzek, opasek se zařezává do ztučnělých břichů… Na chalupě voní rozkvetlé macešky, nad dveřmi se kývá starobylý palcát, kterým husita mlátil do křižáckého brnění. Na umělohmotném křesle sedí naondulovaný pudlík, v zahrádce se červenají první ředkvičky a v rádiu zpívá optimistický slavík. Sluníčko usedá na oranžový deštník pod rozkvetlou třešní a modří ptáci něžně klovají do pučících plodů ekologické zeleně. Taťka luxuje auto, mamča stříhá ozdobný plot, děda se stará o „bárbekjů” na dřevěném uhlí a občas přihodí biomasu. Bábinka rovná pantofle u dveří do selské světnice. Teta Vilma šlape na rotopedu a za jízdy čte zajímavosti z bulváru. Taťka vyleštil reflektor pežůtka a vzkřikl: “Děti, rychle zapněte telku, málem bychom zapomněli na „vékávéčka”.
Bárbekjů chutnalo, sklenka merlotu dopita a pankreolan zajistil dobré trávení bříškům. Víkend utekl jako voda a plechové krabičky se znovu vřadily do nekonečného proudu dálnice. V pokladně čerpací stanice neklidná ruka vyklepává číslo pinu. „Copak dělají děti?” vzpomněla si babička na desátém kilometru od Průhonic. „Jely někam na ples techniků!” vysvětlovala mamča. Děda přikývl: „Říkají tomu Techno.” Mamča znervózněla: „Taťko, přidej trochu, ať stihneme ještě Ordinaci v růžové zahradě!” Nekonečný proud štěkajících autíček se blíží ku Praze. Taťka ukázal prstem: „Copak se zase slaví? Hele, jsou tam prapory.” Mamča pokrčila rameny: „Nevím. Zas něco. Kolikátého vlastně dneska je?” „Osmého května, mamčo,” řekl taťka. „Aha,” řekla mamča, „asi je nějakej svátek.”