Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vladislav,
zítra Doubravka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bláhově jsem se domnívala, že počítat se už nebude. Počítalo...  (21)

 

"Proč jsi koupila jen devatenáct kusů, když jsem ti nařídil 20?", zazněla zcela logická otázka.

"Koupila jsem dvacet, ale přivezla devatenáct.".

"Tak tohle teda ne! Ty nezvládneš ani tak jednoduchý úkon jako je nákup podle instrukcí? To neumíš počítat do dvaceti?"

"Uměla jsem než jsem tě potkala".

"Už ti nemohu svěřit ani peníze, velmi nehospodárně s nimi zacházíš! A s nákupy beze mne už taky končí! Na všechno musím myslet já! O všechno se musím starat já! Všechno musím po tobě kontrolovat!", spílal mi dále.

Nemusel. Ale dělal to.

Dělal to rád a dělal to průběžně.

Zda jsem kytky doma zalila dost nebo málo...

Zda jsem utřela prach i na místech, ke kterým jsem měla přístup jen ze žebříku.

Zda jsem urovnala ponožky podle barev a trika podle materiálu.

Zda jsem zavřela pořádně všechny kohoutky a zda jsem vyhodila všechno tam, kam patří. Plechovky, láhve, zbytky živočišné i rostlinné, sáčky,  papír.

Zda nesvítí někde zbytečně!

Asi byl v mládí v reflektoru mladých a teď mu tato bohulibá činnost chyběla.

Statečně jsem čelila všech kontrolním nájezdům, každým dnem jsem se lepšila a lepšila. Nevyhodila jsem ani stonek petrželky nikam jinam než na kompost.

Už jsem chápala, že, aby hrálo rádio jen pro mne je zbytečná rozmařilost.

Sušička je taky drahý špás, venku to uschlo taky. Při chladných večerech nebylo třeba zapínat topení i krb vydával teplo (to jsem ovšem nejdříve musela dříví naštípat, krb vyčistit, zatopit a oheň udržovat).

Zmatek nastával v momentech, kdy jsem netušila CO je dobře a co NENÍ dobře.

"Ty jsi dneska zase vysávala? Proboha proč! Každý den! Elektřina je drahá!"

"Co je to tu za binec? Ty jsi dneska ANI nepovysávala? Katy by tohle nikdy nedopustila! Já jsem zvyklý na pořádek!"

"Proč vaříš každý den jiné jídlo? Klidně jsme mohli dojíst zbytky od včera!"

"To budeme jíst každý den stejné jídlo? To nemáš tolik fantazie, abys uvařila něco jiného než včera?"

To už byl těžký kalibr.

Kontrola byla neúprosná, kritika se snášela na mou hlavu ať jsem dělala cokoliv.

Začínala jsem se těšit na podvečer, kdy jsem se přivinula k hadici a zalévala kytičky. Byla to nirvána! Kolem voněl les, hlína, rostlinky, všude mír a ticho, ve mně se rozléval pocit absolutní pohody.

S láskou jsem kropila nový přírůstek oleander.

Jenže zase blbě.

Nečekaně ke mě zezadu přiskočil a uchopil mou pravou ruku, která třímala hadici a sklonil ji o pět cm dolů.

Aha, asi jsem to kropila příliš zvysoka.

Křečovitě jsem svírala hadici v určené pozici.

Neuplynula však ani minuta a opětovně mi byla ruka opravena, tentokrát o pět cm nahoru.

Vše probíhalo v absolutním mlčení a tichu.

Bylo třeba přemístit se k další rostlince. Bázlivě jsem se rozhlédla, kde je vrchní auditor.  Co když udělám příliš dlouhý krok nebo naopak krátký? Co když vykročím špatnou nohou!

"DANÍÍÍÍ!", zazněl naléhavý hlas z útrob domu.

Jojojoj, už ten hlas se mi nezamlouval! Silné podráždění, potlačovaný vztek. Marjápanno, co jsem zase vyvedla? Že bych přece jen ukročila příliš vlevo a on to viděl?

Okamžitě jsem zastavila přívod vody, utřela si ruce a spěchala za hlasem mého srdce.

Stál uprostřed naší "hospodářské" místnosti, kde byla pračka, sušička, kotel na topení i klimatizace a další nutné provozní věci. No nazdar, tady se určitě něco muselo přihodit! Vyhořel kotel?

Rozšlápla jsem některý z přístrojů či nedej bože, zapnula omylem topení či klimatizaci?

Ne, utěšovala jsem se. Na to jsem nesahala a uctivě obcházela obloukem. Když byl chlad, topila jsem v krbu. Když bylo horko, tak jsem se potila.

Jeho pozice však byla podivná! Jako ve hře SOCHA! trčel přesně uprostřed, ruce nad hlavou, obočí vzteky u sebe a s hrůzou civěl na podlahu.

S ještě větší hrůzou jsem se tam podívala tedy také.

Do pytle, nic jsem neviděla!

Mám si skočit pro brejle?

Nebo přikleknout a pátrat hmatně?

Nechápavě jsem tedy střídavě jukala na něho a na podlahu.

"Ať mne už netrápí!", naříkala jsem v duchu. "Ať už vyřkne, co jsem spáchala, ať určí trest, ať mne teda zastřelí, já na to sama nepřijdu!"

"Říkal jsem ti," mrazivě odsekával, "že nesnáším, ano (?) nesnáším (!), když je na zemi rozsypané cokoliv! Chtěl jsem přejít do koupelny a pod nohama mi to křuplo!

TYS ROZSYPALA PRÁŠEK NA PRANÍ!"

A je to. Tak, roztřesená ruka, která přenášela prášek z jednoho rohu místnosti do pračky v druhém rohu, neustála moji nejistotu a vysypala zřejmě pár zrníček na zem. Asi mi ji usekne. teda tu ruku darebnou.

 Už dávno jsem nechápala, proč je prášek v obrovské krabici v jednom rohu, a pračka na druhé straně, v druhém rohu. Chtěla jsem si zjednodušit akci a část prášku nasypala do menší nádoby, kterou jsem si umístila na pračku. Tento návrh byl ale zamítnut, protože "vždycky to bylo tak, tak to tak i zůstane". Opakovaně, jako už několikrát jsem v duchu vzdala upřímný a nefalšovaný hold Katy, jak bravurně přemísťovala roky a roky prášek z jednoho konce světa na druhý, aniž jediné zrnko utrousila. Vzácná to žena.

Teď jsem stála "nad rozlitým mlékem", a krčila se před mým mecenášem a velitelem,  který právě přednášel něco o čistotě, pořádku, schválnostech a mrzkých činech.

Vrhla jsem se tedy pro hadr a začala to trpké provinění uklízet. Musela jsem ho obkroužit, neboť stále stál a hřímal, já na kolenou kolem něho vytírala a světe div se, narostl ve mně odpor! Já, už téměř zcela zlomená ve své vůli svou vůli projevit, jsem poznamenala:

"Snad se tak moc nestalo, nemohlo to počkat, až dodělám jednu práci (?)".

"Tak to ne, má milá! Takovými věcmi to začíná a já nechci dopadnout jak Evžen!"

Já nevím, kdo byl Evžen. Nikdy jsme o něm nemluvili.

Když usoudil, že podlaha je čistá, já mám také pročištěný žaludek, odkráčel do někam.

Vrátila jsem se ke svým kytičkám, a všechno, úplně všechno jsem jim požalovala!

 

Dana Šťastná

 

Pozn. autorky: Volné virtuální povídání - podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná.

 



Komentáře
Poslední komentář: 23.03.2005  11:31
 Datum
Jméno
Téma
 23.03.  11:31 Janina souhlasím s Jasmínou
 23.03.  10:08 Jasmina blbost
 22.03.  16:30 Stana to je pravda Mrsko
 22.03.  16:15 Mrska pravdou je
 22.03.  14:58 Karel vymazat!
 22.03.  13:57 Stana Jolano ja nikoho nesoudim
 22.03.  08:10 jolana je to jedno
 22.03.  02:35 Stana pro Mrsku
 22.03.  00:19 Jasmina a jeste Dane
 22.03.  00:17 Jasmina pravda podivnna laska
 21.03.  18:03 Mrska Dano, co Te tam drzelo??
 21.03.  16:06 Pavel drvo
 21.03.  12:05 Dana podivná láska
 21.03.  11:01 Jasmina No Dano