Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
"Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
"Krtek"
Při vzpomínce na svá setkávání se s ruštinou, která se postupně stala mým oblíbeným jazykem, nemohu nevzpomenout na lidi, kteří mě s taji jazyka seznamovali, a na místa, na nichž se tak dělo.
Na prvním místě se nelze nevrátit k Josefu Chvátalovi, mému učiteli ruštiny na 2. stupni, o němž jsem se tady již zmiňovala. První hodiny s ním strávené pro mne znamenaly šok. S azbukou a prvními slovíčky mne ještě poklidně seznamovala moje laskavá paní učitelka v Krasnici, a najednou jsem se ocitla ve třídě, kde před hodinou ruštiny znělo jediné hrozivé slovo:"bambioška"! Nikdo pořádně nevěděl, co to vlastně znamená (teprve později jsem zjistila, že je to námi zkomolené slovo "bombjožka" čili bombardování), ale začátek hodiny se opravdu podobal náletu. No a "bambioška" byla vlastnoručně vyrobená pomůcka, s jejíž pomocí se její majitel stával obětí bombardování. Chvátal se zazvoněním vletěl do třídy a už mezi dveřmi rozdával příkazy. Jeden žák sbíral sešity s domácí úlohou, další dva naklusali ke stolku s "bambioškou" pod křídlem, další dvojice se šla potit nad překladem k tabuli, polovička třídy samostatně připravovala rozhovor na dané téma a zbytek se nořil do slovníků, aby připravil pro celou třídu slovní zásobu pro některý konverzační okruh.
Ti, kteří byli povoláni ke stolku s "bambioškami", museli projevit dobrou znalost slovní zásoby a značnou pohotovost. Co ta "bambioška" vlastně byla? Obyčejný výkres a na něm nalepené různé obrázky - z časopisů, starých knížek, odkudkoliv. Důležité bylo, že každý musel umět o svých obrázcích vyprávět a navíc bylo třeba reagovat na učitelovy záludné otázky. A to vše v závratné rychlosti! Přímo nás svými dotazy bombardoval. Pochopitelně, že na nás učitel mluvil zásadně rusky. Jen při vysvětlování gramatiky udělal výjimku. Neposeděl na místě, stále poletoval po třídě, otázky nekladl pořadě, ale vždy tomu, kdo to v daném okamžiku nejméně očekával. Takže člověk mohl během jedné hodiny dostat tři pětky a vzápětí tři jedničky. Pět známek ve stupnici mu většinou nestačilo, a proto někteří zvlášť vypečení ruštináři vídali pod svými diktáty i sedmičku. Již jsem dříve říkala, že byl zároveň i tělocvikář, a tak některé sportovní "pomůcky" přenesl i do svých hodin ruštiny. Když tak rychlostí kalené střely prolétával třídou a zkoušel slovíčka a konverzační obraty či mluvnické tvary, běda tomu, kdo odpověděl špatně víc jak jednou! Při druhé špatné odpovědi zazněl třídou hvizd píšťalky rozhodčího a hříšník uviděl z náprsní kapsy vytaženou žlutou kartu! No a byla-li chybná i odpověď třetí, tasil Chvátal kartu červenou a provinilec už dobrovolně kráčel s žákovskou knížkou pro tučnou odměnu. A když měl někdo při výkladu látky "dlouhé vedení" a nereagoval ani na opakovaný výklad, častoval ho výkřiky: "Fránta! Gluchój, slepój, chromój!"
Po takových hodinách jsme bývali vyždímaní jako citron a další hodinu nepoužitelní, ale po čase jsem na našeho "Krtka" (tak mu přezdívaly generace před námi i po nás) vzpomínala s vděčností. Hodně mne naučil !