Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otýlie,
zítra Zdislav.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (než bude zprovozněna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
 
"Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
 
Bráškovy "vejšplechty"
Pokud si vzpomínám, byl bráška i mistrem přebreptů a "hlášek". A dopouštěl se jich i ve věku již odrostlejším.
Když byl v první třídě, pobavil nás všechny u stolu při štědrovečerní večeři speciálním požadavkem.  Zatímco já vždy nenáviděla pokrmy, které obsahovaly maso s kostí, a snažila se jim vyhnout (což mi vydrželo dodnes), Liborek "obíral" nesmírně rád a vrcholem blaha pro něho bylo zakousnout se do kuřecího stehýnka. A tak, když nám maminka na Štědrý večer kladla na talíře kousky smaženého kapra, připomněl jí Liborek nedočkavě: "Maminko, nezapomeň! Já chci stehýnko!"
Bylo to v době, kdy bráška navštěvoval asi 6. nebo 7.třídu. Večer se ho rodiče ptali, co dělal ten den v hodině "pozemků". "Ále,"odpověděl mezi dvěma sousty, "pracoval jsem s kombajnem..." "S kombajnem?" podivil se otec. "Vždyť jsi, jestli se nemýlím, včera říkal, že půjdete sbírat brambory!" "No však sbírali!"přitakal Libor a dodal: "S kombajnem K30." "Prosím tě, co to je za kombajn? O tom jsem jaktěživ neslyšel!" kroutil hlavou tatínek. "No, K30!" potvrdil znovu bráška. "To je Karásek (tak se jmenoval učitel prací na pozemku - pozn.aut.) a 30 žáků!"
Nejdéle jsme ovšem luštili jeden jeho jazykový hlavolam brzy poté, co jsme se přestěhovali z Vysočiny na Hanou. To bylo bráškovi asi sedm roků. Jako správný kluk se od malička zajímal o auta, ale v Krasnici měl příležitostí k jejich pozorování pramálo. Vzhledem k tomu, že Krasnice ležela na vedlejší cestě a navíc nedaleko od hranic, projíždělo jí osobních aut jen několik za měsíc. Nepočítám v to dýchavičného "tudora" páně doktorova, "bejbinku", s níž jezdil tamější zvěrolékař, dokud si nepořídil nezničitelnou "pobědu", a konečně "pikolku", již vlastnil pan strážmistr. (Pánové jistě vědí, o čem mluvím, a dámám prozradím, že tohle byla auta, jež by už tehdy nedělala ostudu žádnému technickému muzeu.) Zato nákladních aut tam jezdilo podstatně víc - jednak „do a z“  blízkého kamenolomu, jednak do lesa pro vytěžené dřevo a kromě toho tudy dost často projely i náklaďáky vojenské, pověstné V3S-tedy "vétřiesky". Ty tedy bráška znal velmi dobře.  Když jsme se v létě  přestěhovali na Hanou, dělali rodiče ještě nějaké úpravy v domě, a my s bráškou, abychom nepřekáželi, pobývali jsme přes den na babiččině velké zahradě - "záhumenka" jí říkala. Jednou večer začal Liborek vykládat, že se mu moc líbí ty vétřiesky u babičky na záhumence. Rodiče zpozorněli a začali bratříčka přesvědčovat, že to si jistě plete, že u babičky na zahradě žádné vétřiesky být nemohou. Liborek však trval na svém. Div se nerozplakal, že mu nikdo nechce věřit! "Víš co? Tak mi je zítra ráno ukážeš!" uzavřela jsem debatu s převahou toho, kdo ví svoje. "Jasně, ukážu! A tys musela být slepá, když jsi je neviděla. Je jich tam přece tolik!" vyhodil poslední trumf bráška a odešel spát. Sotva jsme druhý den přišli na zahradu, popadl mne za ruku a táhl mne dozadu k plotu, kde si dědeček založil skalku. "No tak,vidíš, co jich tu je?!" zvolal vítězně a ukazoval mi zelené růžičky s dužnatými listy. V tu chvíli jsem pochopila! Vždyť netřesky a vétřiesky zní opravdu hodně podobně...
Míla Nová
 
Další články autorky:
Já a tříkolka
O důležitosti písmenka Y
Rytíř
Zmizení
Kalhoty
Strašidlo
Prasečí ocásky
Vysvědčení
Kuku chr
Bratříček
Fontána
Koupejte se na místech k tomu určených!


Komentáře
Poslední komentář: 13.04.2007  22:41
 Datum
Jméno
Téma
 13.04.  22:41 Mila Jitce I., Janině i Janě
 13.04.  11:56 Jana Vesuvanka :-)))
 13.04.  09:55 janina
 13.04.  07:49 Jitka I.