Básnièky a balady
Datum:
11.12.2024 19:14
Od:
Vesuviana (èlen klubu)
Název:
Re: Jana Haasová - Vesuviana: JIHOÈESKÁ ZIMNÍ SONÁTA
JIHOÈESKÁ ZIMNÍ SONÁTA
Usíná hladina rybnkù
kde v rezavém rákosí
krèí se kachny
Slunce kreslí stíny
po cestách se stopami
poutníkù zasnìných
nad staletou grafikou
Krèínových dubù
Ve vìtvích sojka støe¾í
království lesa
a osamìlá sýkorka
volá "ci-ci-bé"
je¹tì trochu brzy....
Datum:
01.11.2024 07:53
Od:
Kvìta (èlen klubu)
Název:
Re: Jana Haasová - Vesuviana: PODZIMNÍ
Rozvá¾nì kráèí
se svojí paletou
a mìní tváø krajiny
Hazmburk s vì¾emi
zahalil do ranních
a veèerních mlh
Ubral sluneènicím
slunce
a nechal zèernat
jejich hlavy
zahledìné u¾ jen
do zemì
Barvy stromù
øedí sluncem
a pøidává teplé tóny
Den ze dnì
víc a víc
prokresluje krajkoví
Z listí se rodí
koberec
co domovem
se stane zimním
A tam. kde vítr
nebude foukat
pøitiskne se
srolovaný list
To zazní tøetí vìta
symfonie
"Ze ¾ivota motýlù"
Datum:
08.08.2024 10:42
Od:
Vesuviana (èlen klubu)
Název:
Re: Jana Haasová - Vesuviana: SRPNOVÁ MILE©OVKA
SRPNOVÁ MILE©OVKA
V pohoøí rozvlnìném
oparu nafialovìlém
tyèí se jedna
co rozmlouvá
s blesky.
Vichr je tu doma
tvar dal i stromùm
støíbøité buky
koøeny obna¾ené
køeèovitì
dr¾í se kamene
Prùhledy do údolí
s homolemi kudrnatými
cesta stoupá vý¹
a znìlcová romance
hraje pod nohama
v durových tónech
Barevné obrazy
malují køídla motýlù
a kdesi pod tebou
krou¾í kánì
vý¹ a vý¹ k vrcholu
poklonit se krajinì
kde Zemì otevírala
své ¾havé nitro
Teï u¾ jen ¹tìtec
s barvami tanèí
své fandango
vzpomínek
Datum:
07.06.2024 12:00
Od:
Vesuviana (èlen klubu)
Název:
Re: Jana Haasová - Vesuviana: LOUNSKÝM KOPCÙM
LOUNSKÝM KOPCÙM
Vyhasla výheò
podzemních krbù
vítr, voda, mráz
vracejí se zas a zas.
Miliony let
mìní svìt
a vulkánùm
vyhladily tváø.
V kamení zùstává
jiskra ohnì
promìnìna
do barev ¾ivota.
Promlouvá step
pestrými kvìty
vysoké kavyly
se ve vìtru vlní
a nì¾ná motýlí køídla
tanèí menuet.
Datum:
03.04.2024 07:04
Od:
Kvìta (èlen klubu)
Název:
Re: Suzanne Renaud
JITRO
Ostrùvek v mlhách. Rù¾e se rozvíjejí,
jitro zvedá plachty nad spánkem vonícím.
První køik ptákù; jak perly padá zpìv jejich
na závoj svítání, prùsvitnìji vlající.
Ty plavé ¹edì, perle»ová mlha,
s úsmìvem v slzách se slunce zvedá z par.
Jde¹ cestou okouzlení; du¹e je¹tì váhá,
ozáøena láskou, je¾ pøichází jako dar.
Jitro je pohlazení. ®havé polibky dne
se¾ehnou køehkost slz a rosné svì¾esti.
Ten slastný slib alespoò vdechnìme
a na oblaèném prahu snìme o ¹tìstí.
/úryvek/
Datum:
23.03.2024 06:24
Od:
Kvìta (èlen klubu)
Název:
Re: Jaroslav Seifert
Tanec pod kvetoucími stromy
K tem úkonùm jsem nemìl vloh.
Kdy¾ jiní tanèili, tu tìch pár chvil
byl jsem jak v chrámì neznaboh,
jen¾ v kropence si prsty nesmoèil.
Kdy¾ tanèili, já kreslil horoskop,
jej¾ prozradila hvìzda nesmìlá,
ukrytá v domì, který znaèí hrob,
a mùry vrá¾ely mi do èela.
Kdy¾ tanec ustal, klesly do trávy.
Kdo? Taneènice nebo køídla mùr?
To nevím. Vloèky jak sníh bìlavý
polehouèku se snesly do trávy.
Datum:
16.03.2024 12:16
Od:
Karla (èlen klubu)
Název:
Re: Bøezen
BØEZEN
Na na¹í studnì ráno hvízdal kos.
Jde jaro, jde jaro.
A kdy¾ jsem okno na sad otvíral,
¹eptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.
Bez chvìje se a hru¹nì èekají.
Jde jaro, jde jaro.
Zas novým tøpytem rozkvétá ti vlas
a nových kovù napil se tvùj smích.
Jde jaro, jde jaro.
Bo¾e mùj,
obnoviteli, obroditeli,
na srdce v snìhu pamatuj.
Karel Toman - Sbírka Mìsíce
Datum:
05.03.2024 06:54
Od:
Kvìta (èlen klubu)
Název:
Re: Suzanne Renaud Tu¹ený úsvit
JITRO
Ostrùvek v mlhách. Rù¾e se rozvíjejí,
jitro zvedá plachty nad spánkem vonícím.
První køik ptákù; jak perly padák zpìv jejich
na závoj svítání, prùsvitnìji vlající.
Ty plavé ¹edì, perle»ová mlha,
s úsmìvem v slokách se slunce zvedá z par.
Jde¹ cestou okouzlení; du¹e je¹tì váha,
ozáøena láskou, je¾ pøichází jako dar.
Jitro je pohlazení. ®havé polibky dne
se¾ehnou køehkost slz a rosné svì¾esti.
Ten slastný slib alespoò vdechnìme
a na oblaèném prahu snìme o ¹tìstí.
Datum:
18.02.2024 07:54
Od:
Kvìta (èlen klubu)
Název:
Re: Antonín Sova - Slunce své napíná struny
Pøed jarem teplý den snivý,
svátek je v bøeznu slunný,
pøes obzor do dálky sivý
slunce své napíná struny.
Prorvou jdem v rozjeté hlínì,
nad námi skály visí,
ve vlhkém hlubokém stínì
trochu ji¾ vùnì se køísí.
Kvìtin v¹ak vidìti není,
mechy jen ¾luté, tak ¾luté,
¾luté jen buky kol v snìní,
v bezvìtøí, nepohnuté.
Nevzhlí¾í jaro se v øece, -
aè je den teplý a slunný,
nesly¹et hudbu a pøece, -
slunce své napíná struny.
Datum:
21.01.2024 07:32
Od:
Kvìta (èlen klubu)
Název:
Re: Jan Skácel Vteøina v lednu
A den je tichý, køehký jako skoøápka.
Uvnitø je slunce, také celé bílé.
I sníh je bílý, stromy, støechy, sníh.
I tato vteøina, i tato bílá chvíle.
Datum:
13.01.2024 10:34
Od:
Vesuviana (èlen klubu)
Název:
Re: Jaroslav Seifert: LEDEN
LEDEN
O køehké holi, kuté z ledu,
jde leden, pøítel neposedù;
ti, u¹i skryté do beranic,
se smíchem bì¾í vìtrem vánic.
To není hùl a rampouch ani,
jej¾ najde¹ v oknech po svítání,
to starodávná pí¹»ala je
a ze v¹ech nejsmutnìji hraje,
kdy¾ do horkých ji vezme¹ dlaní.
O smutku zpívá v bílé kráse
a ihned v slzách rozplývá se.
Datum:
24.12.2023 07:39
Od:
Kvìta (èlen klubu)
Název:
Re: Bohuslav Reynek Vánoce 1970
Advent. Ètvrtá nedìle.
Procitají andìlé.
Vstaòte s námi, volají.
Z polí, z lesù, ze stájí.
Jdeme, nic jsme nepøinesli.
Holá dlaò se chytá jeslí.
Nestudí to, nehøeje
prázdné prsty nadìje.
Nestudí to, nepálí.
Nedali jsme, nevzali.
Ale nìkdo nìkde volá.
Z mrakù hvìzda, kámen zdola?
Dlaò je prázdná. Hlava vratká,
trne v rukou Jezulátka.
Datum:
22.12.2023 09:52
Od:
Kvìta (èlen klubu)
Název:
Re: Jaroslav Seifert Vánoèní píseò
Vánoèní píseò
Jak ptáci zimomøiví
v tom teskném pøíbìhu,
ti, které neu¾iví
tøpyt hvìzdic na snìhu,
jsme se¹li se zas snící
nad l¾ièkou olova,
ké¾ by nám mohlo øíci
ná¹ osud doslova,
kdy¾ u¾ se øítí v spìchu
ten ¾aluplný dìj.
Svíèièko na oøechu,
hoø pro nás pomalej.
A» zvuèí trouby hlásné
a zpìvy andìlù,
ne¾ pøijde smrt a zhasne
ná¹ dech v svém pocelu.
A tìm u sukní matek
dej úsmìv do oèek,
klín plný cukrlátek
a hodnì vánoèek.
Datum:
20.12.2023 05:25
Od:
Kvìta (èlen klubu)
Název:
Re: Bohuslav Reynek První sníh
První sníh
Na støechu se touhy snesly,
je¾ jsi vpustil do oblak,
po pì¹inách kvìty kreslí
¹lépìjemi èerný pták.
Chumelí se. Zahrada má
bìlostí se zajiká.
Hrdá je a sladká, sama,
zamlklá a veliká.
V ¹tìpu veverka se choulí,
nehýbá se, patøí pla¹e.
Podobá se zlaté kouli
v rukou starce Mikulá¹e.
Datum:
08.12.2023 09:38
Od:
Vesuviana (èlen klubu)
Název:
Re: Fráòa ©rámek: PROSINEC (ze sbírky Splav)
PROSINEC
Po snìhu pùjdu èistém, bílém,
hru v srdci zvonkovou.
Vánoèní zemì je mým cílem.
A¾ hvìzdy vyplovou,
tu budu blízko ji¾. A budu je¹tì blí¾,
a¾ lesní pùjdu tmou.
Tu ztichnu tak, jak housle spící,
a malý náhle, dìtinný,
a v rukou ¾mole beranici,
vèarován v ticho mýtiny,
tu budu blízko ji¾. A budu je¹tì blí¾,
svých slz a¾ pøejdu bystøiny.
Mír ovane mne, jak by z chléva,
v nìm¾ vùl a oslík klímají,
svìtýlka støíknou zprava, leva,
noc modrá vzlykne ¹almají,
tu budu blízko ji¾. Ach, jsem tak blízko ji¾,
snad pastýøi mne poznají...