Masopust je období zábav, svateb a dobrého jídla, je to období zabíjaček a na to navazuje období půstu, které předchází Velikonocím, začíná Popeleční středou po Masopustním úterý a trvá čtyřicet dní do Velikonoc. Každá postní neděle má svoji náplň, ale všechny jsou spojeny vlastně s očistou.
Tak tedy skončil Masopust a dnešní Popeleční středou začalo ono období půstu, které potrvá až do Velikonoc. Zastavme se, utišme se a ohlédněme zpět do minulosti. Popeleční středou věřící zahájili postní dobu, jejímž smyslem je duchovní očista člověka.
Následující týdny by měly být věnovány očistě duchovní i praktické. Křesťané se připravují na blížící se Velikonoce. V lidové tradici pak lidé začínají uklízet hospodářství, aby bylo připravené na příchod jara.
Během postního období bychom se měli trošičku zamyslet nad životem a jeho smyslem.
Často se stává, že na nás působí různé tlaky, žijeme velice chaoticky. Utíkáme od jedné věci ke druhé, z jedné strany na druhou a někdy opravdu ženeme. Půst by měl být dobou, kdy se zastavíme a prozkoumáme, co jsme dělali špatně, kdy jsme se dopouštěli různých chyb a nespravedlností.
Dnes je Popeleční středa
Popeleční středou vstupujeme do čtyřicetidenního postního období. Přijetí popelce, tj. znamení kříže na čelo popelem, je výrazem kajícnosti, převzatým z biblické tradice. Symbolicky se tak naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí.
Znamením popelce začíná příprava na velikonoční svátky. Ježíšova výzva k pokání, stejně jako u starozákonních proroků, nemíří především na vnější skutky, nýbrž naopak na obrácení srdce, na vnitřní obnovu. Bez něho by totiž skutky pokání zůstávaly neplodné a lživé. Vnitřní obrácení pak motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Toto obrácení je ale především výsledkem působení Boha samého v životě člověka. Když začneme vnímat Boha a jeho pozitivní vztah ke světu i k nám, začneme se také snažit mu odpovídat adekvátním způsobem.
Vnitřní pokání může mít velmi rozmanité podoby: vedle omezení jídla, zřeknutí se masa se v současné době rozšiřuje "ekologický půst" omezení zbytečných jízd autem. Všechny formy by ovšem měly vycházet z biblické a křesťanské tradice a zaměřovat se na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému.
Člověk dokáže ze svého dát druhému. Zůstává pravdou, že skutečně vlastním jen ty věci, kterých se dokážu vzdát. Ty ostatní totiž vlastní mne. Postní doba může být pozváním na dobrodružnou cestu do vlastního nitra. Možná se nám během takové pouti podaří docela bezděčně rozzářit nějakou vyhaslou lucernu, kterou v podobě smutného lidského srdce náhodou potkáme.
Biblická tradice
Významný církevní svátek zvaný Popeleční středa je brán jako počátek veřejného pokání a v křesťanské tradici se objevuje velice brzy. Hříšníci se při tomto aktu oblékali do kajícího roucha a posypávali se popelem. Tato symbolika byla známa již ve starověku a můžeme se o ní dočíst i ve Starém zákoně. Mužům se přitom sypal popel na hlavu a ženám se dělal na čele křížek. Též popelem. Tento popel získávali kněží od 12. století tím, že spálili palmové ratolesti z předchozího roku. Popeleční středa je všude dnem postu a věřícím kněz uděluje popelec - označí jej na čele křížkem z popele.
Při tomto obřadu pak pronáší slova: "Pamatuj, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš".