O počasí
Co započala lidská civilizace je počasí vděčné téma.
Umím si představit, jak pravěký člověk každý den sledoval mraky na obloze, protože věděl, jak je počasí pro něj důležité. Jak potřebuje slunce, když chce sušit zvířecí kůže nebo jít na lov. Jak potřebuje déšť, aby mu nevyschla řeka.
Počasí je důležité i dnes. Zemědělci naříkají, že prší, pak zase naříkají, že neprší. Ať prší nebo neprší vždycky je to ve špatný čas a na opačném místě, než by zemědělci potřebovali.
Když potkáte souseda a nemáte o čem mluvit, prohodíte pár slov o počasí. Když se zpozdíte na pracovní schůzce, omluvíte se z důvodu počasí. Počasí je věčné a vděčné téma pro hovory s rodinou u večeře i pro pracovní rozhovor s neznámým klientem. Počasí je plné televizních zpráv i tištěných novin. „Poslední Vánoce byly na blátě, na horách nenapadl sníh!“ hlásají titulky všech novin. „Hrozí sucho a zemědělci bijí na poplach!“ oznámí usměvavá televizní moderátorka.
Počasí je záludné a zákeřné a nic nedbá na to, že člověk teď na Vánoce potřebuje, aby napadl sníh, protože by to bylo hezčí. Příroda se jen zasměje a nevydá ani vločku sněhu. Počasí nerespektuje, že člověk chce slunečný červenec, příroda si klidě spustí na čtrnáct dní slejváky a fujavici a vůbec ji nezajímá, že pan Moravec nebo pan Novotný si potřebují odpočinout u přehrady na Lipně nebo na zahrádce u své chaty. Klidně si prší a pan Moravec i pan Novák se marně domáhají spravedlnosti.
Počasí je každý rok stejné. V zimě čekáme na sníh, na jaře zase až sníh roztaje. A on přestože jsou už Velikonoce, svátky jara, netaje a netaje a příroda nerespektuje, že když jsou Velikonoce mají hopsat po dvorku kuřátka a kvést stromy. Klidně si sněží a počasí si prostě dělá, co chce.
Byl tu jeden stát Sovětský svaz, který tvrdil, že dokáže poručit větru i dešti. Šlo však jen o plané vychloubání velkohubých politiků. Ať je civilizace sebevyspělejší, počasí ovládnout nedokážeme a často se stává, že ho páni meteorologové předpovědí a počasí udělá pravý opak. Jako naschvál, než se meteorolog naděje, jeho předpověď se obrátí v prach. A tak se často stává, že přestože předpověď určila slunečný den, mokneme na tramvajové zastávce, protože jsme si nevzali deštník. Stejně tak když napadne pár milimetrů sněhu, jsou silničáři překvapeni. Každý rok je to stejné a ve zprávách nám moderátor oznamuje „Silničáři zaspali a neposypali silnice!“ Nemůžeme naříkat na zimní počasí. Ono je mu to totiž stejně jedno. Sníh si bude padat, jak to uzná příroda za vhodné a my s tím nic nezmůžeme.
Existuje tedy jediná rada. Radujme se, když napadne sníh v dubnu. Mějme radost, že jsou Velikonoce na sněhu. Smějme se, že je v prosinci na Štědrý den patnáct stupňů, alespoň nenastydneme, až půjdeme na Půlnoční.