Prozraď mi zrcadlo, jaký jsem (1/2) Chtěli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedinečnou příležitost. Pohlédněte do své duše, a tak nějak ji vyzpovídejte.
Je to určitě výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto případě možné utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, že tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.
Výhodou také je, že prostor není omezen ani místem ani časem. A tak se ptejte zrcadla a přinuťte ho vyprávět…
Těšíme se!
Václav a Ludmila
* * *
Vladimír Vondráček - meteorolog ve výslužbě, bývalý známý hlasatel Československé televize patří mezi nejpilnější autory magazínu SeniorTip
Zrcadlo: Milý hochu, i když by jistě bylo správnější oslovení velebný kmete, anebo ještě lepší milý dědku. Redakce Senior Tipu mě vyzvala, abych s Tebou, potažmo s Tvým druhým Já udělalo jakýsi rozhovor. Co tomu říkáš? V.V.: No, potěš koště! Předně nemám moc rád zrcadla, protože při pohledu do nich dělají z pravičáků levičáky, a zadně mám těch druhých Já možná tolik, že se v nich sám nevyznám. Nemysli si ale, že jsem na zrcadla zanevřel, jistěže ne, což ihned mohu dokázat.
Prosím ale, abys nečekalo nic moc nového, protože jsem toho zde o svých Já prozradil už, že až…
Zrcadlo: Tak to vážně zírám… Samozřejmě jsem bylo upozorněno, že na Senior Tipu s Tebou vedla v listopadu 2021 báječný rozhovor Evussa - Eva Rydrychová. Svoje curriculum vitae jsi tam pak uváděl ještě i dříve v plné šíři v nespočetných článcích, ale přece jen by se snad ještě něco nového a zajímavého v Tvém pestrém a dlouhém životě našlo. V.V.: Budeš se divit, ale vážně jsem se už ze všech svých druhých Já tady vypsal. Prozradím tedy všem tuzemským i zahraničním internetovým přátelům, že opravdu docela skutečně už delší čas ze mě nic nového nevylezlo a pouze „oprašuji“ články, které byly během posledních asi patnácti let už publikovány ve dvou bohužel zaniklých internetových magazínech, v Loužeckého Pozitivkách v Praze a v San Diegu v CzechFols.comPLUS. A snad už většina zdejší čtenářů ví, že oba byly nezapomenutelně spojeny se jménem velkého nezmara, Václava Židka. Zcela premiérově originální tak jsou tedy v současné době pouze mé fotky s jakousi rádoby poezií…
Zrcadlo: Takže co s tím uděláme? Zamysli se nad tím, prosím… Tobě jistě myšlení nikdy nevadilo! V.V.: Samozřejmě že ne, spíše naopak vadilo zejména mému blízkému okolí. Takže se nyní na chvíli zamyslím… A „heuréka“, už to mám!
Zrcadlo: A jéje, to je zajímavý orloj! To jsem ještě nevidělo! V.V.: Tak to jsem rád, ale musím vysvětlit, co jsem vymyslel. Rozhodl jsem se, že své dosavadní slovní exhibice v tomto našem rozhovoru nahradím exhibicemi obrázkovými a musím doufat, že to redakce přijme…
Zrcadlo: Určitě ano, takže všechna Tvá milá Já, můžete se klidně začít předvádět. V.V. : Provedeme! A začnu jenoduše sérií. Jak šel ten čas.
V první řadě je průběh mého svobodného mládí, v druhé řadě průběh mého prvního manželství a od roku 1993 pak mého současného. Bylo to sestaveno hlavně pro potomky, ale ani vy, milí přátelé, mi nejste lhostejní.
Zrcadlo: Tak to děkujeme všem Tvým Já, a čím budeš nyní pokračovat? V.V.: Budu se nejprve snažit o chronologii, takže se nejdříve vrhnu na své dětství a na to své svobodné mládí.
Zrcadlo: Vidím, že to jsou zejména léta válečná, takže to bude období Jičínské a teď asi přeskočíme do Vrchlabí, že ano? V.V.: Tak když jinak nedáš, třeba i doslova..
Během gymplu jsem začal sportovat na plné pecky a třikrát jsem se dostal až na přebor republiky. Dvakrát jsem házel oštěpem a jednou dělal stojky a kotrmelce ve sportovní gymnastice.
A přidám ještě jednu vrchlabskou raritu.
Rarita je to hlavně proto, že to naše tablo fotil o pár let starší bratr mé spolužačky, ze kterého se pak vyklubal jeden z našich nelepších fotografů-krajinářů, Jiří Havel…
Omlouvám se ti, mé Zrcadlo, že musím pro dnešek náš rozhovor ukončit. Sejdeme se opět zítra.