Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Jak jsem se jezdil koupat se zastávkou v řeznictví
V dobách hlubokého socializmu, avšak současně dobách mého mládí, studia jsem o prázdninách jezdil na kole, později na mopedu na jedno oblíbené koupaliště na okraji Prahy. Cesta vedla kolem prodejny řeznictví-Masny, kde jako vedoucí i jako jediný prodavač pracoval můj bratranec Míla. Uvedené mělo pro mne, jako studenta výhodu. Stavěl jsem se cestou u bratrance, on si mě se žbánkem poslal pro pivo a jako odměnu jsem dostal buřtíky, či podobnou svačinku.
V současné době se všude píše o zdražování potravin, hrozbě nedostatku některých potravin, včetně masa a mastných výrobků. Informace často doprovází odkaz na dobu minulou s tím, že už to tady bylo a starší lidé s tím mají zkušenost kdy byl nedostatek masa v obchodech. Napadlo mne podívat se na statistiku spotřeby masa a tím jsem narazil na nesrovnalost, neboť dle ní je spotřeba masa jak celkově, tak v přepočtu na hlavu po roce 1990 nižší než před tím. Na internetu jsou často snímky z prodejen masa z té doby, na kterých za prodavačem je stěna s háky, či police, zásadně prázdné, jakožto doklad, že maso nebylo, viz uvedené foto.
Popíši proto, jak vypadala ta prodejna bratrance Míly a zřejmě nejen ta jeho.
Míla měl ze strany prodejny, kam chodili nakupující vchod do místnosti – lednice. Místnosti chlazené až nepříjemně pro pobyt, zato vyhovující těm polovinám rozporcovaných prasat a dalším zavěšeným tam kusům masa. Pak tam měl mohutný dřevěný stůl, na kterém to maso z těch velkých kusů porcoval. Když sdělil kupující co chce, tak Míla odešel do té lednice, tam podle přání zákazníka nákup připravil a za pultem ve vlastní prodejně jej pak zvážil a prodal. Uvedené je tudíž nejen vzpomínka z mého mládí, ale též částečné vysvětlení skutečnosti prázdných háků, která se může jevit jako záhada ve srovnání se statistikou.
Jak je možné, že jak již uvedeno se za socializmu prodalo více masa v absolutní hodnotě, tak v přepočtu na hlavu než nyní, když tehdy v prodejnách maso nebylo, na hácích neviselo a nyní jsou plné pulty. Rozdíl je ve způsobu distribuce, který byl za minulého režimu nesrovnatelný se současným, byl v rozporu s potřebou zákazníků, minimálně se rozváželo již zpracované, naporcované maso ale naopak byl plně v souladu se zájmem těch prodejen a prodavačů, neboť jim umožňoval kejkle se zadním a předním hovězím a dalšími druhy vepřového, a tím kejkle s cenami jak se tehdy i Míla mně důvěrně pochlubil, když si rodinný domek postavil.
Jsem si vědomý toho, že uvedené může být zajímavou konfrontací názorů a je to i důvod napsání této vzpomínky, mimo připomenutí si mládí. Pokud uvedený graf poklesu spotřeby masa byl překvapením, tak údaje o poklesu stavu krav a prasat (o 56% za 20 let) byl šokem.