Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Foukat, či nefoukat, to je oč tu běží

Vše to začalo celkem nevinně. Dívka jménem Valerie, studující posledním rokem obor sociologie na Sydneyské universitě, se rozhodla vypravit se do od Sydney nepříliš vzdálených Modrých hor, nadýchat se tam čerstvého vzduchu a potěšit se krásou přírody. Když po striktně vegetariánském obědě dorazila na proslulou vyhlídku, která poskytuje nádherný výhled do údolí plné hor a současně na skalní útvar, nazvaný Tři Sestry, velice jí zaujal domorodec ztepilé, svalnaté postavy, jehož tvář i obnažená hruď byla pokryta bílými čárami, hrající na domorodý nástroj – didgerodoo. Dokázal velice zdařile vyloudit z nástroje zvuky, blízce připomínající štěkot psa dingo, smích kookabury i hlasy jiných australských ptáků. Když hráč na chvíli odložil nástroj, aby si schladil hrdlo lahodným nápojem a trochu si odpočinul, Valerie se rozhodla ho oslovit. Právě když uvažovala, zda použít způsob, který si pamatovala z filmu o Tarzanovi, něco na způsob „Já Jana ty Tarzan“, jí domorodec oslovil perfektní mluvou, svědčící o nabytém vzdělání a přestavil se jí jako Jim. Dále vyšlo najevo, že Jim je hrdým majitelem univerzitního diplomu, na smůlu však jeho úzce speciálním oborem je „Stavba a architektura sněhových obydlí, igloo zvaných“ pro kterýžto obor nenachází v Austrálii dosti vhodného uplatnění a tím pádem je nucen si k poskytované podpoře v nezaměstnanosti přilepšovat hraním na již zmíněný, domorodý nástroj. Valerie mu jeho hru velice pochválila a dokonce šla tak daleko, že se zmínila, že si podobný nástroj pořídí a naučí se na něj hrát. Se zlou se však potázala a byla rázně informována, že didgeridoo je nástroj, který pouze muži mohou používat a běda ženě která atd.

Zmatená dívka při nejbližší vhodné příležitost vytáhla z baťůžku, který měla na zádech, Chytrý Telefon (Smart phone) a povolala Děda Vševěda - Google zvaného, aby tento správné rady poskytl. A záhy zjistila, že údaj, na vyhlídce poskytnutý, je pouze do jisté míry správný. Jak praví moudrý Děd Vševěd, některé aboriginálské kmeny nemají žádných námitek proti tomu, aby žena didgeridoo k ústům přiložila, ba jsou známá jména mnohých virtuosek na tento nástroj. Jsou potom kmeny, kde není hra na didgeridoo výsadou pouze mužů, ale ženy nemohou nástroj používat během tradičních rituálních obřadů. Potom je, řádově nevelké množství kmenů, kde ženy nesmí didgeridoo používat, ba i jen se ho dotknout. Podle aboriginálského akademika, Dr Mark Rose by ženě, která by se nástroje didgerdoo byť i pouze dotkla, mohla hrozit neplodnost.

Tuto, do nebe volající nespravedlnost nemohlo srdce Valerie, naplněné láskou a politickou korektností přenést a tak začerstva sedla k počítači a sepsala stížnost na tento nešvar, který odeslala na instituci nazývanou Anti-Discrimination Board, řešící, mimo jiné, případy porušení „equal opportunity“. Netrvalo dlouho a po několika schůzích této bohulibé organizace se jí dostalo odpovědi, že její stížnost byla posouzena a uznána oprávněnou a že příslušné kmeny, které se tím, že zabraňují ženám hru na zmíněný nástroj, byly informovány, že se tím dopouštějí prohřešku proti „Lidským právům“. Aboriginal Elders a jiní členové obviněných kmenů ovšem přijali toto rozhodnutí s velikou nelibostí a zdvořile požádali pány a dámy ze zmíněné komise, aby si laskavě trhli nohou.  Tím ovšem tento zapeklitý problém nezmizel a „Equalové“ a zastánci tradičních práv aboriginálů se pustili do vzájemné války a bumerangy, začaly pomocí internetu, létat sem a tam. Nakonec byla pře postoupena soudu, který rozhodl „takto“.

 

Ovšem to „takto“ se hrubě nelíbilo straně, která při prohrála a ta odvolala se k vyšší instanci, až problém začal houštinou právních kliček směřovat k Nejvyššímu soudu do Canberry. Jak známo, ani kuře zdarma nehrabe a tak suma, vyžadovaná malou armádou právníků, včetně vysoce placených QC dosáhla hodnoty několika milionů dolarů. Problém nabyl takové intenzity a důležitosti, že překročil i práh federálního parlamentu, kde ministerská předsedkyně prohlásila naprosto rezolutně, že pod jejím vedením nedojde ke změně. Prohlásila doslova: „Ani tak, ba ani onak“. Vůdce opoziční strany ovšem prohlásil, že pokud jeho strana bude úspěšná v příštích federálních volbách, tak přísahá, že oni odhlasují zákon: „I tak, ba i onak.“ Zástupkyně strany Zelených potom žádala, aby byl s okamžitou platností zakázán prodej nástroje, zvaného didgeridoo, neboť se jedná o větev kmene, vydlabanou mravenci, kteří tuto práci provádějí bez finanční náhrady a jsou tedy bezuzdně vykořisťováni. Navíc, přítomnost mravenci vykotlaných větví je důležitá pro běh přírody (i když se ještě neví přesně proč). Šest nezávislých členů parlamentu se vyjádřilo podle ustáleného zvyku, že se přikloní k té, či oné straně, což záleží na tom, která z nich jim toho více naslibuje.

To se však problém rozšířil i do ulic a uliček velkoměst a na neděli, toho a toho, byla i v Sydney naplánována demonstrace. Jako obvykle, zhruba devadesát pět procent účastníků demonstrace nemělo nejmenšího ponětí proti komu právě demonstrují a zejména proč, hlavně, že mohou demonstrovat. A tak bylo možno mezi účastníky demonstrace vidět neobyčejně barevně pestrý chumel dívenek a chlapců, i když podle oblečení a účesů nebylo možno vždy určit příslušný sex, na kterých bylo jasně vidět (a i cítit), že hygiena není jejich prioritou a slovo mýdlo, téměř neznámé. Z jednoho plakátu se na ně usmívala tvář ministerské předsedkyně s pěkně zastřiženým knírkem pod nosem a slušivou „patkou“ na čele. Opodál, z jiného grafického díla na ně hleděl, zrakem přísným, sám velký Kája Marxů a opodál skupina stoprocentně anglossaských, blonďatých dívek, měla rozvinutý transparent s nápisem: To budete koukat, jak budeme foukat.  V jiném koutku bylo i vidět skupinku s vlajkou rudou, srpem a kladivem ozdobenou, kde se kdosi snažil vyloudit z původního aboriginálského nástroje zvuk internacionály, ovšem bez valného úspěchu. Zásah hasičského sboru byl potom nutný k tomu, aby byl uhašen požár, způsobený již tradičním pálením americké a izraelské vlajky.  Sydneyské televizní kanály a denní tisk potom uvedli, že celá akce se konala v mírumilovném duchu, pouhých šest policistů vyžadovalo nemocničního ošetření. Zadrženi byli dva výtržníci, kteří poté, co byli zadrženi a odvezeni na místní policejní stanici, byli s omluvou po dvou hodinách propuštěni.

Jak už to bývá, záležitost takového významu se nedá dobře ututlat a zájem o ni pronikl i do vzdáleného zámoří. Hlavní švédské deníky, Göteborgs-Posten  a Svenska Dagbladet  otiskli na titulních stranách článek (přeloženo ze švédštiny) „Genocida původních obyvatel Austrálie“. Pod tlakem veřejného mínění rozhodla nejen vláda ve Stockholmu, ale i vlády ostatních skandinávských zemí, uvalit embargo na zboží, vyrobené v rasistické Austrálii. Jak se však zjistilo, objem výměny tovaru mezi Austrálií a Švédskem je nepatrný a jediné, co bylo nalezeno, byla bedna (nevelká) osahující australskou pochoutku, zvanou Vegemite. Když se právem rozhorlený dav zmocnil bedýnky s ilegální pochutinou, chtěl tuto naházet do moře. Naštěstí jim v tom zabránili přispěchavší ochránci přírody z logickým argumentem, že pokud by došlo k rozbití sklenic s Vegemitem a uniklý obsah by kontaminoval vodní masy, mohlo by to mít neblahý vliv na některé mořské živočichy, včetně medůz. Nakonec se zjistilo podle dodacích listů, že zmíněná poživatina pochází s Čínské provincie Chej-lung-ťiang  a tudíž, že stačí přelepit původní nálepku s mylnou informaci, odkud tovar přichází. Pro dobrou míru potom obsahovala nová nálepka i informaci, že výrobek je Halal, což značně zlepšilo jeho prodejnost.

V současné době posuzuje tento složitý případ, jehož řešení není nepodobné problému řešení kvadratury kruhu, Australian Human Rights Commission. Strana “A” předkládá  nezvratné důkazy, že jejich lidská práva jsou hrubě pošlapávána stranou “B”, přičemž ovšem měrou nemenší oni sami omezují lidská práva strany “B”.

A tak, babo, raď.
 
Z časopisu Čechoaustralan.

 
Zdeněk Reich


Komentáře
Poslední komentář: 25.07.2021  12:48
 Datum
Jméno
Téma
 25.07.  12:48 Václav
 25.07.  00:11 Ivan
 24.07.  20:38 Von