Chvála Ženy
U této chvály jsem dlouho váhal, zda má být její objekt uveden v jednotném či množném čísle. Tentokrát to vyhrál singulár, ale zato s úmyslnou pravopisnou chybou – velkým „Ž“ !
Je jasné, že kromě několika málo procent mužů, kteří o to nestáli, snad každý poznal ve svém životě Ženu s velkým „Ž“ a jistě je nemálo šťastných jedinců, kteří takových „jedinek“ poznali více. O těch nejznámějších jako je Casanova či Don Juan byla napsána spousta knih a o velkých Ženách jak by smet! Nebudu zde chválit krásu Ženy, protože jak známo - krása je pojem značně relativní. Někomu se líbí rubensovské typy, jinému anorektička Twiggy! Jeden má rád holky, jiný vdolky!
Jak vidno, jsem čím dál tím drzejší, neboť objevit na Ženě něco nového, co by bylo hodno chvály, je téměř nemožné a navíc – Ženu zobrazilo, opěvovalo a chválilo tolik velikánů všech dob, a já bych měl k tomu ještě něco přidat? Pravda, dá se Ženě pochválit třeba nový účes, blůzička či botičky, ale tak přízemní být přece nemohu. Na druhou stranu to, že toto chválené pole bylo už tolikrát v historii pozoráno, mi dává možnost, odpíchnout se od některých neprávem zapomenutých postřehů, větiček a veršíků. Samozřejmě je třeba začít těmi nejchvályhodnějšími:
„Sto mužů může postavit tábor, ale pouhá jedna žena dokáže vytvořit domov.“ (Konfucius)
„Domněnka ženy bývá přesnější než jistota muže.“ (R.Kipling)
„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ (J.Werich)
„Všechno, co ženy dělají, musejí dělat dvakrát lépe než muži, aby byly považovány za zpolovic tak dobré. Díky bohu to není těžké.“ (Ch.Whittonová – první starostka Ottawy)
A když jsme narazili na matematiku, tak něco z podobného soudku, ovšem z poněkud jiného pohledu francouzského dramatika M. Archarda: „Ženy mají zvláštní vášeň pro matematiku – dělí své stáří dvěma, zdvojnásobují cenu svých šatů, rády by ztrojnásobily plat svých mužů a přičítají pět let k věku svých přítelkyň.“
J. Žáček má také zajímavé pardoxně číselné údaje: „V osmnácti ví muž o ženách vše, ve třiceti zjistí, že neví nic!“
V těch pochybách pak můžeme pokračovat několika dalšími bonmoty: „Je jediný způsob, jak zacházet se ženami. Bohužel ho nikdo nezná!“ (Ch. Chaplin – přesně ověřený bonmot několikanásobného ženáče.)
„Strašné je, že není možno žít se ženami, ale ani bez nich.“ (G.G. Byron – možná jeden z nejznámějších výroků!)
„Ženy chtějí nejméně všechno a nejpozději hned.“ (G.B.Shaw – také poměrně známé.)
„Z žen jsme se narodili, a snažíme se do nich vracet!“ (M. Kopecký – rozkošně objevné!)
A na konec jsem si nechal pár „připomínek“ Karla Čapka, který v jednom svém hezkém sloupku napsal:
„Některým ženám důvěřuji tak, že bych si od nich dokonce klidně nechal ostříhat nehty na své pravé ruce.“
Vykrádaní aforizmů a bonmotů ale musím skončit poeticky – nádherným citátem ze hry Ze života hmyzu, kterou Karel napsal společně s bratrem Josefem: „Jen dolů, dolů spět, toť meta vytoužená;
svět chce být polosvět, žena – být položena!“
I když to dělám velmi nerad, sebekriticky přiznávám, že chvála Ženy by zasloužila mnohem fundovanější záběr i ponor, na což prostě nemám. Celá staletí se na ženách chválilo pět „P“, ale zcela jistě by se měla chválit i celá řada ženských „M“ – žena Milenka, žena Manželka, žena Matka, žena Múza, a snad i žena Marnotratnice, ale na to si opravdu už netroufám, nechť si laskavý čtenář tyto aspekty Ženy pochválí sám.
Je dobře známo, že i ti největší znalci žen i Žen tvrdí, že ani jedněm ani druhým nemohou muži nikdy porozumět. Nemohu si pomoci, ale domnívám se, že právě zde by mělo platit – nikdy neříkej nikdy! A i když jsem kdysi vychválil lenost, myslím, že právě v případě snahy porozumět opačnému pohlaví by měla platit výjimka, která potvrzuje pravidlo!
Text: Vladimír Vondráček
Ilustrace: FrK Kratochvíl
