Jistě se každému z nás v životě přihodila záhadná věc či příhoda, která nás vyvedla z rovnováhy. Jsme-li svědky něčeho neobyčejného, něčeho, co nám nažene hrůzu tak, že nám naskočí husí kůže, v tu chvíli většinou vykřikneme: “No to jsem blázen” nebo: “No to jsem z toho celej tumpachovej “ či: “To jsou věci mezi nebem a zemí!” anebo: “To se mi snad jenom zdá!“
Já obyčejně kvituji neobyčejnou, se záhadou spojenou příhodu obvyklým utroušením: “Tak to je záhada hlavolamu “někdy zaměněným za: “Tak to mně vykládej.” Jen velice zřídka, protože jsem v jádru slušný člověk, pod vousy utrousím: “Tak to by se jeden z toho podělal.”
Jak víme z vlastní zkušenosti, některé věci lze vysvětlit zcela logicky. Když na příklad vaše žena zakroutí hlavou a zpochybní své duševní zdraví zoufalým zvoláním “No to jsem fakt blázen co jsem na tobě viděla” doprovázené otázkou “Jak jsem si tě vůbec mohla vzít?” vy jí zcela logicky vysvětlíte, že nechápete, proč se tak pitomě ptá, protože jak si jistě pamatuje, uhranul jste jí svým kulantním chováním a atraktivním vzhledem hraničícím s krásou. Připomenete jí, jak se zjihlým zrakem po návštěvě divadla poslouchala, když jste jí recitoval Kunderu a jak ve vás viděla kultivovaného člověka a gentlemana, kterému nešlo pouze o to jedno, před čím jí varovala maminka. A upozornil jste jí jak jste trpělivě čekal dlouhé tři dny než jste jí přemluvil, aby se vám oddala. Takže v tomto případě jakápak záhada. Prostě se zamilovala do slušného člověka. Basta fidli!
To se spíš kamarád Venda Kroupa mohl pochlubit záhadou, nad kterou doopravdy zůstal člověku rozum stát. Venda má totiž chrup z umělé hmoty. Naprosto k nerozpoznání od opravdových kusadel. Vůbec mu nešlo o to, že by snad na něm někdo poznal, ze nemá svůj originální chrup. Spíše měl strach, aby mu třeba při líbání nezůstal v ústech krasavice. Z toho měl dokonce zlé sny. Navíc se chvěl, že ve stavu opilství by se mu nedej pánbůh podařilo chrup ztratil v záchodové míse, ke které se sklonil ve snaze uvolnit svému žaludku. Nic takového se mu naštěstí nestalo. Zrovna tak mu při slavnostní večeři nikdy chrup nevypadl do polévky ani při kýchnutí nezůstal mezi hosty, takže jeho obavy byly plané. Ale co se kamarádovi zato stalo je neuvěřitelné. Jemu totiž přední zub nahlodal kaz! Díra jako hrom! Venda se zapřísahal, že se netláská sladkostmi, že jí pouze zeleninu, boby a luštěniny a před spaním si pusu pečlivě vykloktá kořalkou. Naštěstí je díra vzadu, takže si jí nelze všimnout. Ale stejně, kdo je schopný vysvětlit jak může kaz napadnout umělý zub. Na to je logika příliš krátká. To se potom člověk v zoufalství vrhne na víru, aby ho nic podobného nepotkalo. A umělé zuby chová raději ve skleničce ve dne v noci, aby se mu náhodou něco podobného také nestalo, protože věřte, že jde o zlé znamení.
Zde vidíme, že v určitých případech logické uvažování člověku nepomůže rozluštit a k uspokojení vysvětlit věc nebo příhodu, která se mu stala. To má za následek, že ho pronásledují noční chmury a propocené pyžamo. To, že se vám nikdy nepodařilo přijít na to, kdo vám strčil kočičí hovínko do schránky na dopisy za pár týdnů způsobí, že do sebe sypete Valium a váš pohlavní život se změní ve vyprahlou poušť. Dostaví se nechutenství, rapidně chřadnete, o všechno se přestanete zajímat, nakonec si předplatíte pohřeb a díky mrzkému kousku trusu se nakonec se zadostičiněním uvelebíte pod kytičkama. A bývalo by stačilo uplatnit zdravý rozum a uvědomit si, že vám schránku znečistil soused jako odplatu za to, že jste na ocas jeho milované kočky připevnil kolíček na prádlo a chudák zvíře se pominulo a nadobro se ztratilo.
I já jsem zaznamenal případ, který jsem si rozumově nedovedl vysvětlit. A ne jenom já. Všichni, se kterými jsem se o případ podělil nedovedli záhadné věci, která se mi stala doma přijít na kloub.
Jako náruživý kuřák jsem měl v garáži na dřevěné polici ležet zapalovač. Takový ten obyčejný, který když vypotřebujete tak ho zahodíte. Musíte palcem otočit kovové kolečko a přitom stisknout tlačítko, které uvolní a zapálí plyn, od kterého si zapálíte cigárko. A co se nestalo! Jeden den jsem si přišel do garáže tajně zakouřit a na místě, kde jsem nechal ležet zapalovač jsem našel jenom vyhořelý kus police a v něm roztavený zapalovač a zbytky jeho vnitřností. Záhada hlavolamu! Jak se jenom mohl zapalovač samovznítit? Není přeci jen tak jednoduché zapalovač použít. A i kdyby třeba náhodou unikal plyn, jak ten se mohl bez škrtnutí vznítit? Tuto příhodu mně nikdo nedovedl vysvětlit. Dějí se to věci mezi nebem a zemí. Jaké jsme měli tenkrát štěstí, že nám neshořel barák. Dokonce jsem si myslel, že mně někdo dává výstražné znamení, abych přestal hulit. Ale kdo, ptám se? Že by žena Máňa, která to se mnou vždycky myslí dobře a vylívá mně dokonce plzničku do kanálu v přesvědčení, že může za můj oblý vzhled? Nenalézám uspokojivé odpovědi.
Pepa Vošáhlík od vedle zažil také příhodu, kterou si nedovedl vysvětlit. Ten vždycky když se chtěl milovat s kamarádkou z mládí, tak se před ním jako ve snu objevila jeho manželka, která mu káravým ukazováčkem hrozila a slyšel jí říkat “Jen se opovaž “ a on na to konto zvadnul jako lilie a o milostných hrátkách si mohl nechat zdát jen v noci. Jenže já mu opět, použiv logiku vysvětlil, že se před ním žádná jeho žena neobjevila, že to jenom způsobilo špatné svědomí. Byl mně na dosmrti vděčný, protože se domníval, že mu doopravdy hráblo.
Příkladů, kdy se člověk nestačí divit je na tisíce. Stačí se podívat na naše politické představitele. A je snad opravdu jedno, ve které zemi žijete. Když vidíte, že jim nejde o blaho národa, ale o to, jak si namastit kapsu, tak smutně konstatujete, že je vám záhadou jak se do parlamentu dostali a s pokrčením ramen pouze rezignovaně konstatujete, tentokráte ale ne pouze pod vousy, ale nahlas, aby to všichni slyšeli “No to by se z toho jeden podělal!”…