Jedenadvacátý srpen...
21. srpen 1968 je datum, které si neradi připomínáme, ale nikdy ho nesmíme zapomenout !
Všude byly tanky a obrněné vozy v pražských ulicích a my jsme se snažili těm sovětským vojákům vysvětlit, že u nás nemají co dělat. „Běž domů Ivane, čeká tě Nataša…“
Na Klárově, v tom parčíku si udělali ruští vojáci tábor a tam jsem se snažila také s jedním důstojníkem mluvit.
Nelíbilo se mu to, namířil na mě samopal a můj duchapřítomný manžel mě dokázal rychle odvést pryč.
To bylo tedy v roce 1968 a věřte nevěřte, tím pro mne to nepěkné datum nekončí.
V roce 1984, kdy jsem již téměř deset let pracovala v knihovně New South Wales University, nám knihovna jednou týdně umožnila dopravit se najatým autobusem do nejbližšího nákupního střediska. Samozřejmě jsme to s radostí využívali, třeba i já a moje kolegyně a přítelkyně.
V tom roce 1984 padl tento nákupní den právě na 21. srpen. Od rána si krajané mezi sebou volali a připomínali to datum.
V poledne jsme tedy vyjeli autobusem a vydali se na nákup. Když byl čas se k autobusu vrátit, nechtělo se mi obcházet poměrně velký trávník a rozhodla jsem se, že ten trávník k autobusu seběhnu. Nebylo to tak moc příkré. Ale chyba, netušila jsem, že pod trávníkem byla natažená drátěná síť, která měla ten trávník držet. Jeden podpatek mně do oka sítě zapadl a já si jenom pamatuji, že jsem letěla, potom již nic.
Řidič autobusu se prý ptal, zda jsme všichni zpátky a moje přítelkyně mu řekla, že já ještě chybím. Tak to prý je moje chyba a nastartoval autobus. Kamarádka ale řekla, že je si jistá, že mě viděla vycházet ze dveří nákupního střediska, řidič ale trval na tom, že pojede. Tu kamarádku najednou napadlo vyběhnout na schody autobusu a to již viděla vyčnívat moje nohy mezi koly autobusu.
No sanitka pro mě přijela, v nemocnici mně ošetřili poraněná žebra a vykloubený ramenní kloub. Kamarádka mně tehdy zachránila život.
Potom přišel rok 1998 a 21. srpen byl docela jiný.
Syn s rodinou se odstěhovali ze Sydney na Centrální pobřeží (Central Coast) a my jsme se s manželem rozhodli se přistěhovat někam blízko k nim. Našli jsme pěkný domek a nastala příprava ke stěhování. Na poslední chvíli milí „stěhováci“ změnili datum právě na 21. srpna !
Tedy 21. srpen jsme tenkrát prožili v novém domku, velmi blízko rodiny našeho syna a na jednom z nejhezčích míst Austrálie.