Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Ahoj pejskaři
Jak se Jerry promastil
Jerry byl od počátku, co ho mám (cca od 8 měsíců) doma, neuvěřitelně hodný pejsek. Vůbec nic neničil, nečůral doma ani nekakal, prostě supr. Jednou chtěl sníst něco ze stolu v obýváku (ten je nižší, takže na něj Jerry vidí), ale to mu bylo rychle vysvětleno, že takhle tedy NE a od té doby můžu nechat na stole i šunku a on si ji nevezme.
Když jsem se ale jednou vrátila domů z práce, čekal mě šok. Mé čtyřnohé dítě neodolalo celé tubě Framykoinu, kterou jsem měla položenou na skříňce vedle postele, a CELOU ji snědlo. Pečlivě rozkousal obal a do poslední špetičky mast vylízal a vykousal v ní uložené antibiotikum. Po zemi v ložnici už se válely jen zbytky obalu.
Vůbec mě nenapadlo ho jakkoli trestat. S hrůzou jsem sledovala, jestli mi neumírá na otravu antibiotiky, zatímco jsem vytáčela naší veterinu. Pochopitelně jsem se nedovolala hned, ale po několika marných pokusech se mi to konečně podařilo. Se znatelnou hysterií v hlase jsem paní doktorce na druhém konci aparátu vylíčila co se stalo, zodpověděla otázky typu – kolik toho snědl, kolik váží, co je to za rasu… A čekala na ortel. Byla jsem připravena okamžitě vyrazit a nedbajíc předpisů být v co nejkratším možném čase na naší veterinární klinice, ale paní doktorka mne uklidnila.
Nemám se prý bát, ohrozit ho to nemůže. S největší pravděpodobností bude mít průjem (což si jistě každý, kdo zná mastnotu Framykoinu, dokáže živě představit…), ale jinak by mu to nemělo nic horšího udělat.
Trochu mne ale zarazila její věta na konci našeho hovoru. Tak nějak potutelně mi přála příjemný večer a noc. V tu chvíli jsem ale neměla tušení, co tím myslí. Došlo mi to po zhruba dvou hodinách. Zpočátku to vypadalo nevinně. Sem tam zavanul podivný odér. Četnost a intenzita vypouštěných prdíků z Jerrouškova zadečku se ale velmi rychle zvyšovala, až dosáhla vrcholu. S tím psím klukem se absolutně nedalo bydlet!!! Smrděl jak ten největší kanál, jak ta nejhorší žumpa a ještě byl navíc zcela evidentně přesvědčen o tom, že to tak příšerně nezapáchá on, ale já, protože po každém jeho „ufouknutí“ se na mě podivně podíval a kousek poodešel.
No řeknu vám, bylo to výživné.
Jerry to ve zdraví přežil, průjem ani neměl tak strašný, ale po téhle vyprďánkované noci už si opravdu na Framykoin dávám bedlivý pozor.