Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Felix,
zítra Památka zesnulých.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

PO STOPÁCH LODI “BOUNTY”
 

Se synem Danem mì spojuje spoleèná záliba, a to ètení knih o svìtových dobrodruzích a prùkopnících. Pøišel s návrhem jestli s ním nechceme jet na výlet lodí po stopách “MUTINY OF THE BOUNTY.” (Vzpoura na lodi BOUNTY) Ovšem ¾e chceme, byla naše odpovìï a v tu ránu jsme sedìli pøed poèítaèem a objednávali cestu.

 

Cesta vlakem do Sydney v urèený den ubíhala velice pøíjemnì. Po ètyøech hodinách jízdy jsme se vítali s Peterem, Maureen a Rachel. Pøátelé ze Sydney s kterými jsme pro¾ili nìkolik mìsícù našich zaèátkù po pøíjezdu do Austrálie. Projevili zájem nás k lodi doprovodit. Zmìnili jsme v Austrálii nìkolikrát místo pobytu. Bylo to v Sydney, Melbourne a nyní v Canbeøe. Oni však Sydney zùstali stále vìrni. Rachel, nejmladší ze ètyø dìtí Petera a Maureen je jediné dítì, které zùstalo s rodièi v Austrálii. Ostatní Rachel sourozenci se vrátili do Anglie, místa svého narození. Bylo to po èase hezké setkání u šálku kávy a dobrého obìda. O pøekot jsme si vypovídali poslední zá¾itky ze ¾ivota, rozlouèili se a posunuli k lodi P&O spoleènosti pod názvem:” Pacific Adventure “. Èeká nás dobrodru¾ství po stopách anglických moøeplavcù z 18 století: ”William Blight a Fletcher Christian”. Pøed výletem Dan znovu prostudoval historii této vzpoury a tìšil se na pøednášky, které loï nabízela.

 


 

První den na lodi jsme se seznámili s prostøedím našeho patnáctidenního ubytování. Pokoj byl prostorný, èistý s velkou šatnou. Personál lodi, pøevá¾nì z Asie - Filipínci a Indové byli milí úslu¾ní a o cestující se ú¾asnì starali.
 

Pluli jsme dva dny a první zastávka byla Norfolk ostrov, který jsme pøed dvanácti lety poprvé navštívili. Pro¾ili jsme tam týden nezapomenutelné ú¾asné dovolené s našimi pøáteli. Mìli jsme radost, ¾e se o vzpomínky podílíme s Danem. Díky mému omezenému pohybu, jsem po krátké procházce skonèila v cukrárnì na hlavní ulici ostrova ve mìstì Kingston. Psala jsem si poznámky, zatímco Vladimír s Danem se vypravili na prùzkum krajiny.

Norfolské borovice, unikátní tohoto ostrova nás fascinovaly svou krásou. Krajina malého 8×5 km kopcovitého ostrova s mírným subtropickým podnebím je ideální k ¾ivotu. Z lodi na ostrov nás pøepravovali menšími loïkami zvanými “ Tenders”, nebo» ostrov nevlastní pøístav, akorát malé molo. Od doby našeho minulého výletu pøed tìmi dvanácti lety se hodnì zmìnilo. Na ostrov se lidé dopravovali letadlem.  Nyní pøísunem velkých lodí ostrov získává velkou finanèní pomoc. Sedìla jsem, vychutnávala espresso kávu a tìšila se na zprávy, jak Norfolk pùsobí na Dana. Byl nadšený, dokonce se zmínil, ¾e by mu nevadilo se na ostrov nastìhovat. Bìhem pochodu se setkali s místními, kteøí jim øíkali, ¾e to bylo nejrozumnìjší rozhodnutí se tam pøestìhovat z velkých australských mìst.  Lidé jsou pøívìtivý, ostrovanù tam ¾ije pouze 2 000, skoro ka¾dý zná ka¾dého a kdy¾ se nìco stane nepotøebuji zprávy z média. V krátkosti se ka¾dý dozví, co se na ostrovì dìje. Mìli jsme si co povídat, hlavnì jsme ocenili klid, který tam panoval od všeho ruchu velkomìst.

  

Z lodních novin jsme vyèetli, ¾e bude lekce o ¾ivotì po smrti. Vladimír se nemohl doèkat. Sedìl v divadle u¾ pùl hodiny pøed zaèátkem a v první øadì, aby mu z povídání na téma, které ho moc zajímá nic neušlo. Pøišel zklamaný, pøednášející mluvila pouze o sobì a s tématem to nemìlo nic spoleèného. Øíkala, ¾e na svìt pøišla pøedèasnì, mohla umøít, a to se jí zdálo zajímavé dvì hodiny omílat, ¾e pøe¾ila vlastní smrt? Noc nebyla nejlepší. Nemohla jsem pokojnì spát. ®e by moøská nemoc? Ale ne, na druhý den mi bylo dobøe.

 


 

Loï 26. 10. 2023 kotvila v hlavním mìstì Tonga v: ”Nuku'Alofa” na severním pobøe¾í ostrova Tongatapu. Je to nejji¾nìjší ostrov v souostroví. V roce 1777 kapitán James Cook ostrovy zmapoval. Nazval místo “Pangaimotu”.
 

Èasnì ráno jsme se v pøístavu z lodi vymotali a v tu ránu nás otravovali agenti z rùzných turistických organizací. Dali jsme pøednost pìšímu výletu. Kdy¾ jsme došli do centra mìsta, ¾ádné velké nadšení námi nepohnulo.

 


 

Zastavili jsme tedy na tr¾nici koupit pár suvenýrù. Zaèala jsem si stì¾ovat na bolest kyèle, a tak jsme se pomalu posunovali zpìt k lodi. Po obìdì jsme z paluby ze 14 poschodí pozorovali ruch mìsta. Ostrov je ú¾asnì rovný, ¾ádný kopeèek, docela chudobný, prostì nic moc, a navíc foukal nepøíjemný silný vítr. Jednomu z cestujících uletìl zánovní klobouk a vlny ho odnesly pøímo do širého moøe. Veèer jsme šli do divadla na show. Nìco tak strašného jsme u¾ dlouho nevidìli. Po 15 minutách jsme z divadla utekli. Ten úèinkující, údajný baviè nás za prvé nerozesmál, za druhé mìl nechutný perverzní humor. Nìkolik jedincù se té ohavnosti øehtalo, mnoho ostatních, jako my z divadla prchlo. Zastavila nás paní, co nás míjela a prohodila, ¾e to vystoupení byla facka pøes oblièej. Šla si na vedení stì¾ovat, nebo» v divadle sedìlo mnoho dìtí. Také, ¾e svùj drahocenný èas odpoèinku nebude ztrácet takovou hrùzou. Stì¾ovat jsme si nešli, bylo to pro jiné publikum, nechtìli jsme si kazit dovolenou.
 


 

Pøešli jsme na jiné místo v lodi, kde probíhala zábavná soutì¾. Jedné paní z pøihlášených se director lodi zeptal odkud pochází, ¾e se mu líbí její pøízvuk.  Zbystøili jsme, kdy¾ ¾ena odpovìdìla, ¾e je z Èeské republiky. Po soutì¾i jsme na paní èekali a kdy¾ jsme jí oslovili zalily se jí oèi slzami. Pøedstavila nám svoji nìmeckou kamarádku se kterou u¾ léta od doby co jí zemøel man¾el cestuje. S Viky a Annou  jsme se potom sešli u nìkolika veèeøí. Obì ¾ijí ve Wollongongu. Náhodná otázka, jestli neznají Miladku? Jaké bylo naše pøekvapení zjištìním, ¾e obì tyto dámy se s Miladkou navštìvují. U Milady a Mojmíra jsme pro¾ili první vánoce pøed 43 lety, kdy¾ si nás k nim ze Sydney pøivezli. Mojmír u¾ není mezi ¾ivými, máme však na tyto vánoce krásné vzpomínky.


Loï se dostala k ostrovu Vava'u. Hlavní mìsto “Neiafu”.( Tonga)


Organizace lodi byla chaotická. Moøe rozbouøené a s loïkou Tender jsme se na ostrov dostali a¾ kolem poledne. Tam nás vítali domorodci zpìvy a tanci. Opìt pøipravená tr¾nice.  Lidé poøád nìco nakupují a u všech stánkù vznikla maèkanice. To jsme nechtìli, a tak jsme se šli projít. Tropický ostrov byl kopcovitý oproti pøedešlému byl velice hezký. Po hodinové chùzi v horku a dusnu jsme to vzdali a chtìli zpìt na loï. Fronta jaká èekala na odvoz loïkou na loï byla odstrašující. Nedalo se nic dìlat nì¾ odstát hodinu v nadìji návratu. Po obìdì jsme si sedli do kina na film s Mellem Gibsonem ( Fletcher Christian) a Antonym Hopkinsem(William Blight) “The Bounty”. Film jsme v minulosti vidìli, ale po tom horku na ostrovì to byla hezká zmìna a pøipomnìlo nám to proè vlastnì plujeme touto lodí.
 


 

Na druhý den v ranních hodinách byla loï v pozici historické lodi “ Bounty” kde se 28. dubna v roce 1789, blízko ostrova Tofua (Tonga) odehrála vzpoura na lodi. Bounty byla na cestì do West Indies, kdy¾ nìkolik námoøníkù pod vedením Fletcher Christian se vzbouøili proti kapitánu Blight. Kapitán Blight byl zkušený námoøník, který v minulosti navigoval pro kapitána Cooka. Byl však neoblomný a vy¾adoval od posádky disciplínu a poslušnost. Mise vedená Blightem se vydala z Anglie v poètu 46 mu¾ù, mezi nimi dva rostlinní vìdci, (botanists) smìrem na Tahiti pro sazenice chlebovníku. Plán byl pøevést a zaèít pìstovat chlebovník na Jamajce. Mezi kapitánem a posádkou se situace komplikuje. Spory vznikly mezi mu¾i a velké trestání Blightem. Nedorozumìní mezi Blightem a prvním dùstojníkem Fryem se stupòuje. Frye je vymìnìn dùstojníkem Christian. Z Tahiti odkud se námoøníci nechtìli vrátit do pochmurné Anglie se chce Blight vrátit riskantní trasou a tím vyprovokuje námoøníky ke vzpouøe. Fletcher se s pøevá¾nou vìtšinou mù¾u zmocní lodi a vsadí kapitána Blighta s 19 mu¾i, kteøí mu zùstali vìrni do malé loïky napospas oceánu. Fletcher se pak s 25 námoøníky vrací na Tahiti. Král Tynah je však odmítne pøijmout zpìt. Nemá zájem mít popotahovaèky s anglickými úøady. Nakonec povolí 8 mu¾ùm z posádky zùstat. Zbylí námoøníci z Bounty si najdou náhradní místo na malém ostrovì 4.5 km2 v ji¾ním Pacifiku “Pitcairn”. Vzbouøenci ho obydlí s nìkolika tahitskými ¾enami a souputníky. Zalo¾í mìsto “Adamston, loï v zátoce zapálí, aby je nikdo nenašel. Èást potomkù zde ¾ije dodnes, zbytek emigroval na Norfolk Island.


Kapitán Blight se sna¾il dostat mu¾e do bezpeèí. Po 47 dnech se malá loïka pouze 7 metrù dlouhá s jeho navigaèními schopnostmi 14. 6. 1789 dostala s vyèerpanými, ale ¾ivými mu¾i do holandské kolonie “Timor” v Indonésii. Posléze se vrátil do Anglie. Netrvalo však dlouho a opìt navštívil Tahiti za úèelem exportu chlebovníku na Jamajku. Tentokrát se mise podaøila. Rebelové, kteøí se ukrývali na Tahiti byli pøevezeni a postaveni pøed anglický soud. Tøi z nich odsouzení k trestu smrti povìšením. Na Pitcairn ostrovì se schovával pouze jeden z rebelù Adams s nìkolika tahitskými ¾enami a dìtmi. Ten obdr¾el amnestii. Fletcher Christian byl údajnì na Pitcairn zavra¾dìn s nìkolika mu¾i. Jeden z rebelù spáchal sebevra¾du. Morálka pod vedením Fletcher Christian byla zoufalá. Z tahitských mu¾ù si angliètí námoøníci chtìli udìlat otroky. Tím vznikly potyèky, které konèily vra¾dami. Velmi to smutná historie.


29.10. 2023 loï kotví u ostrova jménem Dravuni ve Fid¾i. Populace pouze 125. Opìt se jedná o pøevoz na ostrov loïkami Tenders. Tentokrát byl pøevoz bez problémù a rychlý. Byli jsme nadšení z krásy ostrova, takový malý ráj na zemi. Kopcovitý ostrov byl zalesnìný tropickými stromy a palmami s kokosovými oøechy. Nádherná vùnì tropických kvìtù a domorodci nás vítali, dávali kvìty do našich dlaní s pozdravem “bula”. K pøirovnání k našemu ahoj. Bula znamená vše. Ahoj, vítáme vás, nashledanou. Bula bylo slyšet od domorodcù ze všech stran.
 

Dan zjistil, ¾e se na ostrovì skrývají  dvì kešky. Jedna na nejvyšším bodì a druhá z druhé èásti ostrova na plá¾i kde jsem zùstala, zatímco Dan s Vladimírem šli za keškami. Za dvì hodiny se pro mì vrátili zpocení ale spokojení. Tak¾e našli, ale hned chtìli zpìt na loï a na obìd. Hlavnì se osprchovat a pøevléci. Po obìdì se tam vrátili vykoupat v azurové prùzraèné vodì.
 

30. 10. 2023 se loï posunula do druhého nejvìtšího mìsta na Fid¾i  na ostrovì Viti Levu, “Lautoka”. Zase se na nás v pøístavu vrhlo nìkolik agentù a nutili nám s nimi výlety na rùzná místa na ostrovì. Vybrali jsme si výlet s usmìvavým domorodcem a nasedli do vychlazeného mini autobusu. Sedìlo tam ji¾ nìkolik turistù z lodi. Jelo se do vesnice, kterou nás provázela ¾ena s výkladem o jejich zvycích, prostì o ¾ivotì, jaký tam probíhá. Køes»anství bylo zavedeno na Fid¾i v roce 1830 tøemi tahitskými uèiteli z londýnské misionáøské spoleènosti. Vesnice, ve které ¾ije asi sto lidí vlastní krásný bílý kostelík. Ka¾dou nedìli se v nìm lidé setkávají na mši i z jiných blízkých vesnic. Po mši se koná pohoštìní. Fid¾ané ¾ijí velice skromnì. Zase jsme si uvìdomili, v jakém pøebytku ¾ijeme naše ¾ivoty se zbyteènostmi, které nás obklopují a dusí.


Loï se blí¾ila k Nové Kaledonii do hlavního mìsta Noumea. U veèeøe mì èíšník pøesvìdèil, abych šla na druhý den v 11 hodin dopoledne na koštování vín. V 11 u¾ v restauraci jménem Angelo sedìlo mnoho zájemcù. Posadili mì ke dvìma starším dámám. Pøed ka¾dého zájemce postavil èíšník 6 poháru s vínem. 3 poháry s bílým a 3 s èerveným vínem. Byla jsem pøipravená na pár lokù. Jak jsem se mýlila. V ka¾dém velkém poháru bylo víno do poloviny nalito. Ochutnala jsem šampus a bílá vína. Pak jsem do jednoho poháru slila èervená vína, odnesla na pokoj a po veèeøi dopila. Bylo mi úplnì jedno, ¾e jsem se slitím provinila proti kvalitnímu vínu. Vypít vše pøed obìdem a na laèno, nevím, jak by to dopadlo?


1. 11. 2023 loï kotvila v” Noumea” hlavním mìstì Nové Kaledonie, (Francouzské Polynésii). Byl krásný slunný den a byla nadìje, ¾e snad nìjaká francouzská pekárna nebo cukrárna bude otevøena. Mìli ten den státní svátek, dušièky a pøedpoklad byl mizivý. S mapou jsme vyrazili do ulic za francouzskými dobrùtkami a mìli jsme opravdové štìstí. Hned v první pekárnì zároveò restauraci jsme se posadili a objednali si kávu s pochoutkami. Byla to ú¾asná zmìna z lodního jídelníèku.  Dan hledal kešky, s ním dobroty nepohnuly jako s námi. Sešli jsme se veèer pøi odplouvání na palubì lodi pøi západu slunce. Nashledanou krásná Nová Kaledonie.


Do Sydney loï pøiplula 4. 11. 2023. Odbavování cestujících v ranních hodinách šlo rychle, odvoz autobusem na hlavní nádra¾í z pøístavu White Bay probìhlo bez komplikací. Vlak do Canberry odjí¾dí ze Sydney dvakrát za den. Náš mìl odjezd v 17.30 hodin a na místo jsme dorazili kolem 22 hodiny, kde na nás èekala dcera Dia s odvozem do našich domovù.

Jana Gottwaldová

* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 27.12.2023  09:59
 Datum
Jméno
Téma
 27.12.  09:59 Jana Gottwaldová
 20.12.  05:01 Ivan
 19.12.  16:19 Vesuviana
 19.12.  14:17 Pøemek
 19.12.  11:00 Von
 19.12.  10:33 olga janíèková
 19.12.  09:14 miluna
 19.12.  06:44 Du¹an