Odkud pramení popularita sociálních sítí
Nejvyšší stupeò pyramidy potøeb A. Maslowa hovoøí o seberealizaci. A uva¾te, jak jednoduché je se realizovat pøes sociální sítì – staèí pár sekund a kliknutí a hotovo! Mù¾eme sdílet nahrávky (i totálnì pøíšerného) zpìvu, tance, literárního díla, recenze seriálu, politických názorù, postavy v plavkách… Mù¾eme se „vyzvracet“ do kyberprostoru, kdykoliv pocítíme nutkání. Cokoliv, co nás napadne a co absolutnì nikoho nezajímá a bum, je to na svìtì. Pro celý svìt. Nav¾dy. A heuréka, nestojí to zase tolik mnoho financí, úsilí ani èasu (mínìno zveøejnìní). Zasáhnout mù¾eme pøitom stovky èi tisíce, ale zrovna tak i desítky milionù u¾ivatelù! A najednou trùníme na vrcholu pyramidy potøeb, která motivuje naše jednání. A tím jsme i u odpovìdi, odkud pramení popularita sociálních sítí. Vezmìme si, jak nároèné je dosáhnout úspìchu ve skuteèném svìtì. Kolik èasu, úsilí, financí a tisíce dalších vìcí stojí zalo¾it kapelu, která bude hrát na festivalech a její písnièky zahrají v rádiu? Jak nesmírnì nároèné je napsat knihu a také ji vydat? Jakým musíme oplývat talentem, odhodláním i nezbytným štìstím, abychom uspoøádali vernisá¾ svých obrazù nebo fotografií? Jak musíme ¾ít a jednat, abychom si vyslou¾ili respekt a uznání širokého okolí? Jak vysokou kvalitu práce musíme odvádìt, abychom se na kariérním ¾ebøíèku prokousali výše? Tohle všechno u¾ je hodnì tì¾ké. A zdaleka ne ka¾dý tak v hierarchií potøeb vystoupá a¾ na úplný vrchol. Zdaleka ne ka¾dý za¾ije ty nejsladší pocity štìstí a úspìchu. Alespoò ne v reálném svìtì. Jen¾e sociální sítì nabízí zkratku. Umo¾ní nám tyto potøeby naplnit a uvolní nám hormon štìstí – dopamin. A my si na nich na oplátku vytvoøíme závislost.
Otázkou zùstává, zda je tato zkratka dobrá, nebo špatná? Z mého pohledu toto uspokojení potøeb není plnohodnotné a chybí mu jistá autentiènost. Souèasnì chápu postoj tìch, kteøí budou tvrdit, ¾e kdy¾ to dotyènému staèí ke štìstí, proè mu ho kazit? Ok, na tom by asi nic vylo¾enì špatného nebylo, kdyby to tím ovšem také konèilo… Jen¾e ono nekonèí. Sociální sítì tu nejsou proto, aby nám poskytovaly radost a štìstí, jsou tu proto, aby generovaly zisk. Je to ohromný byznys na vydìlávání penìz a uplatòování moci nad miliardami u¾ivatelù a jejich daty, èasem, pozorností… A proto tvoøí sofistikované nástroje a rafinované prostøedí, v nìm¾ se u¾ivatelé navzájem posilují v psychické závislosti. Proto¾e pak na nich bude chtít inzerovat ka¾dý. Sociální sítì zkrátka pøedstavují jeden z nejefektivnìjších nástrojù ovládání lidské mysli. A proto jsou také extrémnì nebezpeèné. Kdo je ovládá, disponuje obrovskou mocí. Chceme to? A ten „nìkdo“ – jsou to ještì vùbec lidé, kdo toto všechno øídí? Nebo se nám to u¾ úplnì vymklo z rukou?
Vzpomínáte z lekcí psychologie na Pavlovovy pokusy se psy? Nìkteré naše reflexy jsou nepodmínìné (vrozené), jiné jsou podmínìné (nauèené). Pavlov psùm v¾dy pøi krmení rozsvìcel svìtlo – postupem èasu se nauèili reagovat na samotné svìtlo a nikoliv ¾rádlo, tak¾e slintali na rozsvícenou ¾árovku, i kdy¾ ¾ádné jídlo nedostali. To je podmínìný reflex, Pavlov prostì naprogramoval psy. A to samé èiní sociální sítì se svými u¾ivateli. Ti se na nì nauèili vracet, proto¾e oèekávají odmìnu – nové sledující, nová srdíèka, nové komentáøe, nové fotky od pøátel, nové pøíspìvky ve skupinách, nové návrhy pøátelství, nové návrhy stránek, nové produkty ve slevì… Jednoduše øeèeno, do mozku se jim propsala informace, ¾e poka¾dé, kdy¾ otevøou své profily a sociální sítì, bude tam na nì èekat odmìna. Nìkdy vìtší, nìkdy menší, ale v zásadì se nepøihodí, ¾e by pøišli a nic nedostali. To u¾ si algoritmy pohlídají, koneckoncù jsou k tomu stvoøené. Proto na všechny Facebooky, Instagramy a tuny dalších lezeme x-krát za den. Proto¾e a» u¾ vìdomì èi nevìdomì máme v mysli ulo¾enou pøedstavu odmìny. (A ka¾dý chce odmìnu, kdy¾ ji mù¾e dostat.) Je to nauèený podmínìný reflex stejnì jako ¾rádlo-svìtlo, nic víc. Další kouzelnický trik, další hrátky s lidskou psychikou.
Ukázka z pøipravované knihy Tomáše Záøeckého „Digitální trest Bo¾í“