Ková, socha, malí, ezbá, restaurátor, fotograf i dobrý amatérský hvzdá, to byl Michal Bílek. Umlecké zpracování skla, grafika, ilustrace a kresba to je doména jeho manelky Aleny.
S umleckou fantazií se lovk musí narodit, tvrdíval se svou manelkou.
Narodil se 22. íjna 1942 v Turnov, kde studoval v oboru umlecký ková, pokraoval na SUPŠ v Hoicích v oboru socha-restaurátor a studia ukonuje na AVU v Praze v roce 1969. Od roku 1971 il v píhraniní obci Petrovice u Ústí nad Labem. Jeho chaloupka s tajemnou bílou kopulí naznauje zapálenost pozorovatele pro vzdálené hvzdné galaxie. Jeho pítelem byl i astrolog a populátor této vdy Jií Grygar (seriál Okno do vesmíru). Pro petrovické obany, a nejen pro n, pan Bílek zajistil práv s ním zajímavou pednášku o astrologií. Pednáška se konala v kostele a pan Grygar ekl „u jsem pednášel leckde, ale v kostele bez stechy zatím nikdy“. Jediní, komu se pednáška nelíbila, byly vlaštovky, které tam mly svá hnízda.
Plastiky Michala Bílka jsou rozesety po celých severních echách, sochy jsou ve sbírkách Národní galerie v Praze, v Oblastní galerií v Liberci i v Severoeské galerií výtvarného umní v Litomicích. Nejznámjší sochou v Ústí nad Labem je Múza z roku 1988 umístná v divadle. Nevím, jestli v dílech starých mistr se pi jejich opravách otvírají jejich duše, ale restaurátor pán Bílek dokázal s nimi hovoit a jejich dávná poselství penést asem. asto renovoval staré pískovcové sochy zejména v Petrovicích.
Pozdji pískovcové a mramorové sochy nahradilo devo. Robustní devné sochy, kdy v obliejích postav se odráí lidský píbh. Ped lety na jeho výstav na mne nejvíce zapsobila leící opuštná stará ena, která nebyla schopna utéci ped zlem. Byla to jeho reakce na krutou válku v Jugoslávií v roce 1993. Zajímav tam psobil i jeho vlastní náhrobek ve stylu dávných rytí, kde ztvárnil celou svou tylennou rodinu, a i psa a koku. A pesn v takovém, kamenném, spí svj vný spánek na petrovickém hbitov od roku 2015 (zemel 22. ervna).
Kdy pi jedné výstav ml nco íci ke svým dílm, ekl „nevystavuji krásné sochy, vystavuji krásné i kdy devné, duše lidí. Ty a lidé v tom dev hledají“.
Jeho manelka Alena Bílková (*1964) se narodila v Ústí nad Labem. Maturovala na Stední prmyslové škole skláské v elezném Brod. Její další kroky vedly na Vysokou školu umleckoprmyslovou v Praze, kde se vnovala umleckému zpracování skla. Po promoci v roce 1970 se vrací do rodného msta a pracuje jako odborná asistentka na katede výtvarné výchovy na Pedagogické fakult do roku 1975. Pak se vnuje volné tvorb v grafice, kresb a ilustraci. Je autorkou ady skláských realizací v architektue. Její prosvtlená grafika prošla celou republikou a svou stopu zanechala v Polsku, Dánsku i ve Francií.
Nedaleko jejich chaloupky je autobusová stanice U dubu. Jene u dlouhá léta tam zstal jen název a paez po mohutném strom. Paní Alena se rozhodla tam nový dub zasadit a peliv ho opatruje, dokud z nho nebude poádný strom.
Snad v daleké budoucnosti se najde umlec, který z nho vytvoí výrobek s devnou duši.
