Jak jednoduché. Otoèíme kohoutkem a voda teèe. Voda je èarovná tekutina. Èlovìk ji potøebuje stejnì jako vzduch a potravu. Proto lidé odedávna øešili technický problém, jakými zpùsoby by mìli tuto tekutinu dopravovat. Originální plánek tzv. Rudolfovy štoly z roku 1581 zhotovený Isaacem Phendlerem je unikátní technickou vodohospodáøská památka pietnì uchovávanou v pra¾ském technickém muzeu. Šlo o pozoruhodné stavební dílo, jaké ve své dobì nemìlo ve svìtì obdoby. V pra¾ské Stromovce se nachází vchod do Rudolfovy štoly. Divoké køoviny ukrývají vchod do podzemí pøed zraky náhodných návštìvníkù. Kamenný portál u¾ nìco pamatuje.
Novomlýnská vì¾ byla postavena v roce 1606. Její technické øešení bylo unikátní. Ve vì¾i se topilo, aby voda nezamrzala. Nedaleko Vltavy stojí i Petr¾ilkovská vodárna, která je jednou z nejstarších pra¾ských i èeských vodárenských staveb. Byla vybudována v roce 1562. Napájela 57 kašen. Ke stavebním klenotùm Prahy patøí i další vodárenská vì¾ nedaleko Karlova mostu. V roce 1425 vyhoøela. Její dnešní podoba je z roku 1883. Vì¾ Vinohradské vodárny je pomìrnì mladá. Pochází z roku 1882. Její secesní výzdoba nemá zvláštní umìleckou hodnotu. Vinohradská vodárna byla ve své dobì velmi dùle¾itou zásobárnou pitné vody pro nejvýše polo¾enou èást Prahy. Stejnì jako ostatní vodárenské vì¾e u¾ dnes neslou¾í svému úèelu.
Zajímavá vodárna v Hradci Králové má secesní tvar. Navrhl ji zaèátkem století významný architekt Jan Kotìra. Podobná vodárna byla postavena i v Praze-Michli. Je zajímavé, ¾e pitná voda byla èerpána pøímo z Vltavy do nádr¾í umístìných na vrcholu a odtud bez jakékoliv úpravy rozvádìna samospádem do mìsta. První pra¾ský veøejný vodovod byl vybudován ji¾ v roce 1348. Zajímavá vodárenská vì¾ byla postavena i v Ostravì zaèátkem 20. století. Zachovala se i s pøilehlými budovami. Dnes byla pøemìnìna v útulnou denní vinárnu. Na hladinì Labe nedaleko Jaromìøe se vzhlí¾í budova zajímavé vodárny postavené v roce 1875. Dodnes se v ní zachovaly zbytky parního èerpadla instalovaného zaèátkem 20. století. Pøíruby, ojnice a další detaily zaøízení jsou zcela pùvodní. Dvoupístová parní pumpa mìla výkon 28 kubíkù vody za hod. a dopravovala vodu do vodojemu vzdáleného 0,75 km. Zaøízení slou¾ilo a¾ do roku 1975. Stojatý vodotrubný kotel na hnìdé uhlí byl instalován firmou Broumovský a Šulc v roce 1895. Unikátní parní dìdeèek bude patrnì rozebrán. Zmizí tak další zajímavý svìdek technické minulosti.
V Èeských Budìjovicích stojí jiná zajímavá kašna, je¾ je dokladem o stavu vodárenské techniky a vysoké úrovni estetického cítìní tvùrcù tzv. Samsonova kašna. Jde o nejvìtší mìstskou kamennou nádr¾ v Èeskoslovensku. Vzdálenost jejích protilehlých stran èiní 17 m. Kašny bývaly významným støediskem spoleèenského ¾ivota ve mìstech. Kolem nich se soustøeïoval ¾ivot a v jejich blízkostech se lidé dovídali poslední novinky. Kašny bývaly zásobárnou vody i pro pøípad èetných po¾árù. Oprava kašen, fontán a zdobených vodních nádr¾í je velmi nároèná. Podílejí se na nich zruèní kameníci, jejich¾ øemeslo patøí k nejstarším na svìtì. Dobrých kameníkù je dnes u¾ velmi málo. Kdysi byly stavební a dekorativní kamenické práce soustøedìny pøevá¾nì v hutích zøizovaných u vìtších stavebních objektù, jako byly chrámy nebo šlechtické paláce. Mistøi kameníci, tovaryši i uèedníci pracovali obyèejnì pod vedením stavitele. Tovaryš nesmìl po vyuèení z pracovních zkušeností dílny nic prozradit. Obdr¾el svou znaèku, jí¾ pak podepisoval své dílo. Její symbolický význam zùstával pøed veøejností utajen.
olik pøekrásných barokních kašen kolik se jich zachovalo v Olomouci, nenajdeme nikde jinde. Caesarova kašna z roku 1725 je sochaøsky nejbohatší. Samotná nádr¾ zprohýbaná nad oválným pùdorysem a s bohatì profilovanými stìnami je nejvìtší ze všech olomouckých kašen. Herkulova kašna je stará 3 století. Sochu bájného siláka vytesal znojemský sochaø Michael Mandík. Na dnešní místo byla kašna pøestìhována v roce 1721. Stìhování umìlých mìstských nádr¾í bylo v minulosti èastý jevem. Napøíklad v 19. století byla vìtšina mìstských kašen pøestìhována do zámkù a zahrad. Kašna Tritónù patøí k nejkrásnìjším olomouckým kašnám. Vodní paprsek je chrlen do znaèné výšky, tak¾e kašna i její okolí bývá èasto zahalena vodní mlhou. Byla zhotovena v roce 1708. Dominantu Neptunovy kašny tvoøí dopøedu naklonìná socha moøského vládce s mohutným trojzubcem, s jeho¾ pomocí krotí mocný bùh vlnobití a bouøe.
Pravým klenotem mezi historickými vodními nádr¾emi je Zpívající fontána, proslulá tím, ¾e zvuk dopadajících kapek vytváøí dojem líbezné melodie. Stojí v zahradì Královského letohrádku Pra¾ského hradu. Unikátní kovolitecké dílo pochází z roku 1568 a sotva kde na svìtì je mo¾no spatøit podobné. Hlavní nádr¾ Zpívající fontány mìøí v prùmìru pøes 3 m. Celý komplex chrlièù, postav, ozdobných detailù a nádr¾í odlil z bronzu zvonaø Tomáš Jaroš. Opravdu mistrovské dílo. Kašny, fontány a ozdobné vodní nádr¾e tvoøí významné doklady technické a umìlecké vyspìlosti našich pøedkù. Jsou podivuhodnými klenoty, jejich¾ cena se vymyká veškerým mìøítkùm.