Furiant Stroupe¾nický (6. ledna 1850 Cerhonice – 11. srpna 1892 Praha)
O èem všem jsme schopni se pohádat se sousedy, vìdìl spisovatel Ladislav Stroupe¾nický u¾ v roce 1887, kdy napsal divadelní hru Naši furianti. Musíme si pøiznat, ¾e od té doby se èeská povaha pøíliš nezmìnila a téma furianství je stále aktuální. Za nìkolik mìsícù to bude pøesnì sto tøicet let od chvíle, kdy Ladislav Stroupe¾nický coby první èeský dramaturg Národního divadla uvedl v premiéøe své Furianty.
Ladislav Stroupe¾nický se narodil v roce 1850 v malé jihoèeské obci Cerhonice, kam také v dospìlosti zasadil svou divadelní hru Naši furianti. Stroupe¾nický pro¾il bouølivý osud plný zvratù. Z malého zlobivého chlapce vyrostl do hezkého mu¾e, který ale pøišel o svùj pùvab po tragické nehodì s puškou, je¾ mu zpùsobila do¾ivotní zmrzaèení v oblièeji. Rodina Stroupe¾nických pocházela z Ji¾ních Èech a patøila v okolí k tìm vá¾eným. Dìdeèek z otcovy strany byl ranhojièem a matèin otec mìl kováøskou ¾ivnost. Otec Josef byl sbìratel nerostù a ve vesnici patøil k tìm pokrokovì zalo¾eným. Sna¾il se prosadit pìstování chmelu a pøispíval do nìkolika hospodáøsky zamìøených èasopisù. Jako vlastenec se také úèastnil veøejného politického ¾ivota a sbíral èeské knihy. Malý Ladislav mìl u¾ jako dítì pøed oèima vzor otce vlastence a iniciátora èeského pokroku. Z tohoto dùvodu je velké pøekvapení, ¾e Stroupe¾nický se ve škole pøíliš dobøe neuèil a nic tak nenasvìdèovalo tomu, ¾e by z nìj mohl vyrùst èlovìk, který se stane prvním dramaturgem Národního divadla. Dne 11. srpna 1867 se stala tragická událost, která Ladislavovi zmìnila ¾ivot. Pøi noèní obhlídce, pøi ní¾ ho doprovázel místní adjunkt, vystøelil Ladislav do tmy na pytláka s úmyslem ho zastrašit. Kdy¾ uvidìl padat tìlo k zemí, v domnìní, ¾e zabil èlovìka, obrátil zbraò proti sobì, zamíøil na bradu a vystøelil. Jeho zranìní byla pro oblièej devastující. Zbraò mu roztrhla obì èelisti, poranila nos a zdevastovala jazyk. Tì¾ká zranìní si vy¾ádala roèní rekonvalescenci a zpìt domù se pak vrátil jiný mu¾. Pøesto však pro Stroupe¾nického znamenalo toto období nìco dobrého. Bìhem pobytu v nemocnici objevil svìt knih, zaèal si doplòovat chybìjící vzdìlání, a hlavnì zaèal psát. Poprvé v ¾ivotì se v nìm probudila chu» v nìèem vyniknout. Díky otci získal místo v místním archivu, kde mu rukama prošla celá øada písemností vztahující se k historii obce a místního zámeèku. Tyto nové vìdomosti pak geniálnì zúroèil ve své literární tvorbì.
Ladislav Stroupe¾nický a Národní divadlo
Ladislav Stroupe¾nický se stal prvním dramaturgem Národního divadla ji¾ v roce 1882 tedy v období mezi po¾árem a znovuotevøením divadla. Jako první se objevila na scénì Národního divadla Stroupe¾nického aktovka Zvíkovský rarášek, která byla pozdìji úspìšnì pou¾ita jako libreto pro operu. V té dobì byl u¾ známý veøejnosti jako autor prózy a nìkolika nepøíliš úspìšných her. Provázela ho však dobrá povìst a to staèilo k tomu, aby získal mezi svými vrstevníky respekt, potøebný k funkci dramaturga. Stroupe¾nický se pustil do práce s energií a jeho verdikt byl v¾dy neúprosnì kritický. Jako dramaturg se sna¾il o kompozièní pøesnost a nové postupy èeského dramatu, zkoumal charakter postav a vy¾adoval struènost dialogu, ka¾dý text podrobnì analyzoval a urèoval jeho skuteènou hodnotu. Pro svou pøísnost a objektivní postoje nebyl oblíbený u autorù ani u re¾isérù, nìkteøí ho dokonce obviòovali, ¾e brzdí rozvoj divadla. Ladislav Stroupe¾nický však rozumìl vývoji doby i èeského dramatu dokonale a to prokázal i ve svých divadelních hrách. Po velkém úspìchu Zvíkovského raráška pøišel Stroupe¾nický s komedií Triumfy vìdy. Premiéra však nebyla pøíliš úspìšná a v divadle se u¾ bìhem pøedstavení ozýval pískot divákù. Premiéra se tak zároveò stala posledním pøedstavením této hry. Pro autora, který tou¾il po úspìchu to byl nemilý zá¾itek, neúspìch se mu podaøilo zlomit a¾ s výpravnou hrou Krištof Kolumbus v roce 1886.
Naši furianti
Své rodištì, obec, která le¾í asi 15 kilometrù od Písku, pou¾il Stroupe¾nický jako dìjištì další divadelní hry Naši furianti. V textu zdokumentoval øadu vzpomínek z mládí a reálných postav vesnice, kterou ve høe nazval Honice. Pøíbìh je v podstatì jednoduchý, v malé jihoèeské vesnièce bublají emoce kolem jmenování místního ponocného, zaèíná se psát latinkou místo kurentem a obecní zastupitelstvo je v rozkladu. Ka¾dý ze èlenù má své tajemství, a» je to záliba v kartách nebo pytlaèení. Ve høe najdeme také øadu reálných míst, kterými jsou Písek, Èimelice, Protivín, Strakonice. Pøes vtipný text a dokonale vybudovaný pøíbìh nemìla ani tato hra pøi premiéøe v roce 1887 velký úspìch. Po romantickém Tylovi nebyli diváci pøipraveni na realisticky vykreslený vesnický ¾ivot. Dnes jsou Stroupe¾nického Naši furianti pova¾ováni za jeden z nejlepších dramatických textù své doby a otázka, kdo má vìtší grunt, je ale i po tolika letech aktuální téma. Divadelní text se doèkal øady zpracování a v¾dy zùstal propojen s Národním divadlem a jeho hereckými osobnostmi. V inscenaci z roku 1925 si zahrál hlavní roli Václav Vydra, Jaroslav Vojta èi Saša Rašilov. V roce 1938 se hrálo v obsazení Antonie Nedošínská, Ladislav Boháè, Václav Vydra, Rudolf Deyl, Jan Pivec, Stanislav Neumann. V Národním divadle se Naši furianti uvádìli i za druhé svìtové války, premiéra byla v roce 1943 v nastudování Jiøina Steimarová, Jiøí Dohnal, Stanislav Neuman, Milada Smolíková, Václav Vydra, Jan Pivec, Ladislav Boháè. Rok 1953 pøinesl obsazení Vladimír Leraus, Marie Vášová, František Smolík, Vítìzslav Vejra¾ka, Otomar Krejèa, Bohuš Záhorský, Ljuba Skoøepová, Marie Glázrová. Premiéra v roce 1970 znamenala herecké obsazení Petr Štìpánek, Libuše Havelková, Èestmír Øanda, Jiøí Sovák, Miloš Nesvadba. V roce 1979 byla hra uvádìna v hlavní roli s Jiøím Valou, Bla¾enou Holišovou, Josefem Somrem, Milanem Stehlíkem, Petrem Kostkou, Tatjanou Medveckou èi Václavem Postráneckým. Pokud se podíváme do souèasnosti - 6. èervna 2016 mìlo v Národním divadle derniéru poslední úspìšné zpracování v obsazení Miroslav Donutil, Jiøí Štìpnièka, Johanna Tesaøová, Radúz Mácha, Ondøej Pavelka, Jiøí Hartl, Václav Postránecký, David Prachaø, Magdaléna Borová, Igor Bareš, Martina Preissová, Alois Švehlík, Tatjana Medvecká. Veleúspìšná inscenace re¾iséra J. A. Pitínského s vynikajícími hereckými výkony Jiøího Štìpnièky v roli starosty Filipa Dubského a Miroslava Donutila v roli Jakuba Buška byla na repertoáru Národního divadla od roku 2004 a hrála se celých dvanáct let. Publikum tleskající vestoje, tak vypadala derniéra hry re¾iséra Pitínského. Jen škoda, ¾e Národní divadlo nepoèkalo se sta¾ením hry ze svého repertoáru ještì nìkolik mìsícù. Naši furianti by tak oslavili svoje významné narozeniny na jevišti, pro které je Ladislav Stroupe¾nický napsal.
